- Komenský

- Historie perzekucí

-

KAPITOLA LXXV.

Krištof Kobr, měštěnín Menšího města pražského

1. Byl člověk hrdinské mysli, a že starší byl než jiní z stavu městského, o mnohých jim věcech, kteréž k stálosti sloužiti mohly, pobožně promlouval. Mezi jinými věcmi rozjímati velel, jak jest slavná proroků, apoštolů, mučedlníků, i toho Husa a Jeronýma památka, ne pro jinou příčinu než proto, že své živobytí pro svědectví Ježíše Krista složili. Proč by tedy sobě toho nepřáli, aby je Bůh k tak svatému počtu přiloučiti ráčil? A připomínal slova Ignáciova: Pšenice Boží jsem, zuby šelem zemlet býti žádám. "Nu, my jsme také na roli církve svaté pšenicí Boží, kteráž aby byla k užitku Pánu svému, nechť se mele zubami těch šelem. Ale dobré mysli budte, řekl; krví založena jest církev, krví k zrůstu přivedena. Mocen je Bůh, z každé krůpěje krve naší na tisíce ctitelů sobě vzbuditi. Nebo ačkoli nyní pravda násilí trpí, Kristus však i kraluje i kralovati bude, jehož žádný z trůnu jeho nesrazí a t. d:"
2. Zavolán k smrti, řekl: "Jdu ve jménu Boha mého, aniž se stydím trpěti pro slávu jeho nebo vím, komu jsem uvěřil. Boj jsem bojoval, běh jsem dokonal a t. d."

   Na theatrum popravní šel hrdinsky, jako by s smrtí zápasiti chtěl. A přišed, stanul a řekl: "A tuto já mám umříti? Ach neumru, ale živ budu a vypravovati budu skutky Hospodinovy v zemi živých." A složiv šaty, modlil se, řka: "V ruce tvé poroučím a t. d."

   A v tom korunu mučedlnictví přijal. Hlava na rožeň vstrčena.

zpět na obsah Další: Jan Šultys, primas na Horách Kutnách