Maximilián Hošťálek

KAPITOLA LXXVII.

Byl primas žatecký, muž učený a pobožný protož i v počtu direktorů místo měl. Na smrt byv odsouzen, nad jiné se smutnější ukázal. A byv na příčinu od kněze tázán, odpověděl: "Připomínám sobě hříchy mladosti mé. Ačkoli zajisté vím, že nic není ku potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši: vím však také, že Bůh s svými nejen milosrdenství, ale i spravedlnost koná." K smrti byv zavolán, řekl: "Všemohoucí Bože, spravuj cestu mou, abych neusnul v smrti, aby neřekl nepřítel můj: přemohl jsem jej." Potom slova Simeonova: "Nyní propouštíš Pane, atd." A v tom sťat, a hlava v Žatci na ryňk na sloup k divadlu vystrčena.