Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXXVIII.

Jan Kutnaur, radní Starého města pražského

  1. Ze všech byl věkem nejmladší a sotva vyplnil let čtyřiceti, udatností však mysli všecky téměř převyšoval. Když jezuiti k němu přišedše, mluviti počali, přetrhl jim řeč: "Medle, páni patres, nekormuťte svědomí našich. Proti strachům smrti dosti my potěšení máme, jiného nepotřebujeme."

    A když přece mluvili, řekl: "Ani vás slyšeti nebudeme, mlčte, daremně sobě práce a nám zaměstnání nečiňte".

    Když jezuita jeden k druhému řekl: "Tvrdé jsou to skály, ani sebou hnouti nedají." - "Dobře pravíte, pane pater," řekl, "tvrdá skála jest Kristus a my nepohnutelně na něm založeni."

  2. Kterak obzvláštní jakousi víry udatností nějaký zázrak v čas exekuce předpověděl, a ten se ukázal připomenuto výše jest (LX. § 9. a 10.). Řekl také k tovaryšům svým: "Můj ortel zní, že mám z rathauzu býti oběšen, ale zdali za krk, či za nohy, či za bok, nic nevím. Avšak jakkoli se to stane, nic nedbám. Toho mi toliko líto, že má krev s vaší krví nemá smíšena býti abychom jedna oběť učiněni byli Bohu."
  3. Zavolán byv k smrti, když mezi objímáním a líbáním přátel (zvláště těch, kteříž u vězení zanecháni býti měli, Abrahama, Anjela, Teuprechta, Uzlara) slzami pokropen byl, sám ani slzy neuronil, ale k nim statečně promluvil řka: "Mužně sobě počínejte, bratří, od pláče se zdržte. Jáť vás sice předcházím, ale o málo jest činiti, uzříme se v slávě nebeské."

    V tom jako lev kráčeje a jako s někým se potýkati maje a k vítězství chvátaje, zpíval:

    "Když přijde má hodina atd."
  4. Pomodliv se, když k němu kat přistoupil a za odpuštění žádal, nejprv mu měšec s penězi dal a hned rukou k svázání podal pravě aby povinnost svou konal, však po křesťansku. Když na žebřík (přistavený k břevnu z okna rathauzného vystrčenému, na němž oběšen býti měl), vstupoval, velikým hlasem, jako by řval, volal: "Žádného jsem nezradil, žádného nezamordoval, žádného té smrti hodného účinku se nedopustil: ale že jsem vlasti a evanjelium Božímu věren byl, umírám. Bože, odpusť nepřátelům, neboť nevědí, co činí. Ty pak Kriste Ježíši, smiluj se nade mnou, toběť poroučím duši mou."

    A hned s žebříku sstrčen byv, skonal.

zpět na obsah - Další: Simeon Sušický