Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXXIX.

Simeon Sušický

  1. Byl to Kutnaurův otčím, v letech nehrubě starší než on. Vida skrz okno přicházející jezuity, obrátiv se k tovaryšům, řekl: "Černí ptáci se sletují, ale nebudou z té mrchy jísti, odletí hladovití." A opět: "Nic neuloví, Bůh své zdržovati bude a nedá u víře zhynouti, nebo zaslíbil vyvolených hájiti jako zřítelmice oka."
  2. Poslední noci měl boj s tělem, že Písmo praví: "Zlořečený každý, kdož visí na dřevě." Ale když kněz Vrbenský o tom zprávu dával, jak to zlořečení Kristovou smrtí jest vyzdviženo a na něm již přestalo, upokojil se.
  3. Uslyšev ono ranní z děla vystřelení, řekl: "To znamení naší již již nastávající smrti jest. Připravmež se, abychom ustoupili neprátelům našim, kteříž nás snášeti nemohou. My naději máme, že tu smrt zmužile podstoupíme; ale jich, nebudou-li pokání činiti, věčná smrt očekává."
  4. Zavolán potom byv, pěkně se modlil i zpíval. Na témž trámě vedle pastorka svého oběšen byv, brzo se zadusil. A v té chvíli obrátil se sám od sebe tváři k tváři Jana Kutnaura, že se ústa úst dotýkala, jakoby se líbali. Což sobě nepřátelé také v smích obrátili, mluvíce, že to tak úporní rebellové byli, že ani po smrti sebe vespolek nadýmati a praktik strojiti nepřestali.

zpět na obsah - Další: Nathanel Vodňanský