- Komenský

- Historie perzekucí

-

KAPITOLA LXXX.

Nathanel Vodňanský

1. Jezuitům, když ho namlouvali, aby přestoupil, řekl: "Pod zástěrou rebellie odjímáte nám životy, a nemajíce na tom dosti, chcete nám i duše odníti? Nasyťte se zítra hleděním na naši krev, a na tom mějte dosti. My pak necháme vám ostnů v svědomích vašich. "
2. Když v neděli o polednách poručeno, aby, kdokoli z přátel navštěvovali vězně, již odešli a víc nepřicházeli, syn jeho ženatý, měštěnín také pražský, Jan Vodňanský, s pláčem promluvil: "Můj pane otče, rád bych s vámi zůstal i s vámi umříti sobě vinšoval, ale když nelze, Bohu to poroučím. On dejž vám pomoc a milost k šťastnému setrvání. Kdy by vám života podávali, přestoupíte-li, prosím, nečiňte toho, stálý buďte, Bůh vás potěší a posílí." A tu objímaje otce, tvář slzami smýval.

   On ani slzy neuroniv, ani zkormoucení na sobě neukázav, řekl: "Synu, kormoutíš mne pláčem svým, neplač. Já se smrti nestrachuji, nýbrž ji s Boží pomocí v dobrém svědomí podstoupiti míním. Promluvení tvé s napomenutím přijímám sic mile, ale což tobě to na mysl přišlo, abys ty o mně pochyboval? Já raději tebe napomínám, abys otcovskými šlépějemi kráčel a bratří, sester i dítek svých k následování stálosti, jejíhož vám na sobě příkladu zanechávám, napomínal. Pamatuj, čemus ode mne vynaučen; odejdi s Bohem a manželce své nemocné oznam, že ji Bohu poroučím s dítkami."

3. Byl odsouzen, aby byl oběšen, ale nevěděl, že proň obzvláštní šibenice v prostřed ryňku ("spravedlnost" řečená) obrána. Když tedy mu s lešení scházeti rozkázáno, kamž ho rychtář předcházeje, vedl, obrátiv se na Kutnaura a Sušického s okna visící, řekl: "O moji milí tovaryši, líto mi, že od vás odloučen a ještě ku potupnějšímu místu tažen býti mám." Na to když mu kněz řekl: "Čím větší pro Krista potupa, tím větší s Kristem sláva," odtud on lepší mysli nabyv, trpělivě tu potupu šibenice na se přijal.

zpět na obsah Další: Václav Jizbický jinak Maštěrovský