Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXXXII.

Jindřich Kozel s jinými

  1. Voláni potom byli napořád Nového města pražského měšťané: Jindřich Kozel, Ondřej Kocour, Jiří Řečický, Michal Vitman a Simeon Vokáč; ti všichni mečem sťati. Kteréž že k smrti doprovázel kněz Adam Klemens správce u sv. Václava, a nic z jeho poznamenání k našim rukám nepřišlo, ničeho také obzvláštního o nich psáti nemůžeme. Má-li kdo co toho v rukách, (jako i o doktořích Němcích, Hauenšildovi a Riplovi, s nimiž němečtí kněží byli), bude se moci při druhé edici připojiti.
  2. Trvala ta exekucí od páté hodiny ranní až do hodiny desáté na půl orloje, užasnutí hodné divadlo. Nebo mezi nimi bylo dvanáct počestných šedivých starců; všichni pak muži vzácní a vážní. Kat se žádného z těch, kteréž stínal, rukama nedotýkal, aniž se komu spatřiti dal kromě Jessenia, jemuž jazyk řezal, a těch tří, kteréž věšel. A tito tři viseli do večera; v soumraku pak spuštěni jsou od kata, a od hrobníků čtyř do truhel vloženi a do hrobů nešeni, Kutnaur k sv. Havlu, Sušický k sv. Benediktu, Vodňanský k sv. Kříži. Stínaných těla hned po exekucí do truhel, pod rathauzem již připravených skladena, na vůz dávána, a vezeno každé k místu svému tiše, bez zvonění a zpěvu, ač místo žákovského zpívání dosti bylo hlasitého pláče.od žen a dětí i jiného na sta lidu. Hlav pak dvanáct od katů do dvou puten skladeno, na věži mosteckou vnešeno a na divadlo v železných krabicích vystaveno.
  3. Na druhý den Mikuláš Diviš, přední servus, že Fridricha do Prahy vjíždějícího jmenem starého, prostého a spůsobem Žižkovým oděného lidu vítal a z Prahy odjíždějícího nějakým vinšem vyprovázel, za jazyk k šibenici hřebem přibit a celé dvě hodiny tak držán. Kat zajisté odejda, jiné tři řečníky odpravoval, Václava Božeckého, Josefa Kubína a Jana Švehlu, po třikrát je metlami mrskav, u rathauzu, u mince a u Černých jelenů na dláždění, z města vyvedl. Mezi nimiž Kubín nejvíc mluvil a na pomstu volal, zvláště při třetím mrskání, kdež zvolal: "Ach Bože, zatmiž se slunce nebeské nad naší křivdou!" což se i stalo, že slunce více než hodinu nesvítilo, mnohým podivením. Jdouce, žehnali se s lidem a zpívali žalm 112. a zase 70. Pak navrátiv se kat na ryňk staroměstský, Mikuláše k šibenici za jazyk přibitého odjal a do vězení zase vedl, odkudž po čtyrech teprv letech vypověděn byv; do exilium se dostal a léta 1647. v Lešně polském život dokonal, stařec jsa sedmdesátiletý.
  4. Po té tak smutné tragedii mnozí pobožní na pláč se vydávali, že s nimi nezemřeli. Nepřátelé naproti tomu bídným a již utlačeným evanjelíkům více se posmívali a trucovali že již dodirektovali, že již i Čechové zvítězili, že již katolíky vyhladili, a podobně mluvíce.

zpět na obsah - Další: Martin Fruvein z Podolí