- Komenský | - Historie perzekucí | - |
Avšak než se to stalo, on do vězení přenešen byl, a žádného krom ženy jeho více k němu nepouštíno. Kteráž den před smrtí jeho (6. června) navštívivši ho, (což potom často připomínávala); našla ho velmi smutného a od mnichů, kteříž ho často navštěvovali, zturbovaného. A že kancionál bratrský na stole ležel, kázal jí tam nějakého potěšení hlédati. Ona když ne pojednou naleznouti mohla, vzal sám písně a našel pod literou G. XVIII. píseň "Stvořitele svého ctěme a t. d.," z níž s pláčem tyto verše zpíval:
"Ach, co tak přehrozně křičíšTo vše bylo znamením, že duše s pozoufáním bojovala, ale sobě nezoufala.
nad svým potřením a úpíš?
Rána tvá nezhojitelná,
neníť tobě kdo spomoha.
Ját ránu tvou uvázati,
sám chci neduh tvůj zhojiti,
však bázně s tebe nesejmu,
až tě zas k zdraví přivedu.
Těš se tomu, duše věrná,
hříchu i bídy čitelná,
věrnýť jest ten, jenž zaslíbil,
což částkou již i naplnil.
Uvázal na tu tvou ránu
mast života připravenou,
Syna svého v umučení,
vzkříšeného v zvelebení.
Tenť tě dokonce uzdraví,
když tě vzkřísí a oslaví,
odejme pláč a kvílení,
a dá věčné utěšení.
Jenž vidíš naše zkažení,
a dals tak dobrou naději,
rač nás v tom osvěcovati,
dejž nám hřích náš vždy víc znáti.
Abychom se vždy kořili,
té tvé milosti užili,
zbaviž mrtvosti svědomí,
v duchu hříchů nevážení.
Dejž, at nad nimi kvílíme,
dokudž k zdraví nepřijdeme,
prázdni jsme světských veselí,
ty buď naše utěšení. Amen."