Ten doktor, ačkoli nedošel koruny mučedlnické, však mezi pravdy Boží
vyznavače počten býti má. Nebo kolikrát koli s ním buď kníže neb od
něho k tomu nastrojení lidé o proměnění náboženství opravdově
mluvili, (mluvívali pak často), vždycky však nadarmo. Hodná jest
paměti daná od něho Smečanskému odpověd; nebo když lahodnými slovy a
z Veliké přívětivosti i objímáním jeho, aby římským katolíkem byl,
žádaje řekl: "Ach můj milý Borboni, jak bys ty znamenitě katolické
církvi a mnohých lidí spasení nápomoci mohl příkladem svým!" on spěšně
nato odpověděl: "Nýbrž nic jistšího není, jako že by se velká škoda
církvi Vaší stala, kdybych já k ní přistoupil."
A když se na příčinu vzeptal, odpověděl: "Račte mi věřiti, m. p., že
tak mé svědomí outlé jest, že žádnou věcí ničehož odporného strpěti
nemůže. Jestliže bych tedy proti svědomí přestoupil, nic bych
očekávati od něho nemohl, než že by mne hryzlo, trápilo, mučilo i na
zoufání přivedlo. A já s naříkáním a strachem z světa sejda, byl bych
příčinou, že by se jiní mým příkladem káti a toho varovati učili." Tak
nepohnutého vida, v nenávist ho vzal a s jinými v létu 1628. z země
vypověděl.