Páni moravští zjímáni

KAPITOLA LXXXV.

Málo před exekucí pražskou (totiž 4. června) páni moravští pod obojí, o kterých rozumíno bylo, že Čechům pomáhali, na poručení císařské svoláni byvše, do vězení dáni jsou, nékteří v Brně, jiní v Olomouci. S nimiž nepochybně totéž by se bylo stalo, co s českými, kdy by byl císař tak vysoce jim bezpečnosti v ten čas, když hned po vítězství pražském dobrovolně se poddali, nesliboval, a ovšem kdy by kníže krnovské s Betlen Gaborem, toho času v Uhřích vítězství majíce a některé zajaté kanovníky vracujíce, života některým byli nevykoupili. Jiní pak z nich přece na tři léta i více v vězení byli a ne jináč než na veliké přímluvy na svobodu přišli, ale statkové jich rovně jako těch, kteří pro zachování života z země ujeli, císařské komoře přisouzeni a potom papeženským pánům a jezuitům rozdarováni byli. Ten byl toliko rozdíl, že ti, kteří z vězení byli propuštěni, měli o sobě to slovo, že jsou ku poctivosti a pověsti dobré navráceni; ale kteříž zujížděli, za nepoctivé jmíni, jakožto ti, jejichž jména na šibenici přibita byla.