Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXXXVlI.

Statkové pánům pod obojí pobráni

  1. V témdni po exekucí pražské, dne 28. června, stalo se zjevné vůbec prohlášení, že jak těch pánů postínaných tak i těch poběhlých statkové císaři k ruce se ujímají. Jiní stavové tím časem v strachu zůstávati museli; až druhého teprv roku vydáno obdarování, kterýmž všechněm obyvatelům království veřejná milost se ohlašovala v mandátě císařském, jehož summa tato byla:
    "Že, ačkoli se ohavné té rebelie všickni účastny učinili a tudy neméně než jako ti, kteříž na hrdle ztrestáni jsou, aby k nim nápodobným trestáním přikročeno bylo, příčinu dali, z přirozené však císařské milosti na hrdle a cti že osvobozeni budou a bezpečni; než co se pokuty propadnutí statků dotýče, poněvadž všecken ten nepokoj od nich pošel a na zaplacení zdělaných od císaře na tuto válku dluhů mnoho potřebí, statkové jejich že se do komory královské berou. A aby ani tu nebylo příčiny k naříkání že dovoluje J. M. C., aby kdo ne tak příliš zhřešili, při statcích svých zůstaveni byli, jistou však odtud pomoc na placení dluhů činili. A protož aby od datum publikování tohoto patentu nejdéle v šesti nedělích každý se před místodržícím (knížetem z Lichtenšteina) v Praze postavil, čím proti J. M. C. prohřešil, psaně se přiznal a za odpuštění žádal. Kdokoli se nepostaví, že na sebe vinu uražení Velebnosti vztáhne; kdo se ke všemu, z čehož by obviněn býti mohl, nepřizná, že podobně všecku při ztratí atd." Datum bylo v Inšpruku 3. února léta 1622.
  2. Byla pak předepsána toho vyznání forma, v kteréž všickni napořád museli vinu zprotivení se vyznati a odprositi. Což že se lstivě dálo, brzo potom se ukázalo. Nebo když knížata německá k císaři se přimlouvali, aby pro některých prohřešení všechněch nepokutoval bez rozdílů, to za odpověd dáno, že nejsou pokutováni než jen ti sami, kteří svým vlastním vyznáním toho potvrdili, že z rebellantů byli.
  3. Hned jiní otevření listové po všěch krajích rozesláni byli, aby žádný žádného statku svého ani neprodával nic, ani pod žádným zámyslem jinam nestěhoval, nezmenšoval, neztenčoval, ale jak ho v cele užíval, tak dále zachoval. Kdo by jinač učinil a buď něco jinam odeslal, ten to že tratí; buď něco cizího přijal, ten z svého vlastního tolik že císaři propadá.
  4. Byli potom jedni po druhých obsíláni, aby na sebe ostatní ortel slyšeli, - i mrtví také někteří, jako pan Mikuláš Bukovský z Hustiřan, již před dvěma lety pohřbený, a někteří po mnoho let nemocní a na lůžku ležící, ano i ti, kteří dávno před tím o zrak přišedše, proviniti nic nemohli, když toliko jména jejich ve dskách našli a vědělo se o nich, že statky mají. Z jakých byl pan Petr Škopek z Otradovic na Bělehradě a pan Jan Charvát na Bělošicích, kterýmž v obeslání to se za vinu dalo, že jsou v tažení stavů pod Vídeň přítomni byli a do císařských oken stříleli z nichžto, však tento na deset let před tím zrak byl ztratil, onen na osm let šlakem poražený leže, z lůžka s sebou hýbati nemohl. Tak že se každý domysliti mohl, že tu ne nějaká vina, ale statek pod obojích té pokuty sobě zasloužil.

    Což i odtud přepatrné bylo, že na lid méně mající ne tak nastupovali, nýbrž (pravdu oznamuji) ti milí soudcové bezbožnost za žert sobě pokládajíce, často, když kdo, že žádnou měrou ničímž vinen není, prokázal, říkali, že ač nemá hříchů skutečných, poněvadž však nakažen jest hříchem původním, totiž kacířstvím a bohatstvím, nemůže z pokuty vyňat býti. To z úst kardinála z Ditrichšteina i také sekretáře Pavla Michny mnohokrát slyšáno. Což k nějakému pobožným potěšení bylo, když víděli, že netrpí jako zločinci, ale jako křesťané.

  5. Obeslaným na postavení nedávali delšího terminu než 8 dní; ježto někdy v příčině málo některé kopy delší terminy mívali. A když se postavili, byli jim přečteni artikulové jejich provinění, - ne podle jejich vyznání, ale co jen lstivě na koho vymyšleno býti mohlo.

    Aniž k odpovědi času bylo propůjčeno; nýbrž byť kdo ihned odpovídati, nevinu svou prokazovati chtěl, musel rád nerad výpověď slyšeti v takový spůsob: "Propadl sic N. N. hrdlo, čest i statek; avšak z milosti císařské jest mu čest i hrdlo darováno, statek toliko císaři (buď zcela, buď z částky, díl, dva, tři) propadnut jest." A komu statku díl neb dva zanechali, ti na komoře toho vyhledávati měli, ale nic nikdy neobdrželi.

  6. Byla tu jakás jakés milosti tvárnost, že ne všechněm všecko zároveň berou; ale skutek ukázal, že prosté tyranství všudy bylo. Nebo pobrali všechněm zámky, městečka, vsi, dvory; a místo dílu, kterýž jim zanechán býti měl, dali kus papíru aby svého dílu zaplacení na komoře hledali. Ale toho zaplacení posavad žádný ani penízku neviděl. Tak pod barvou právního procesu právě tyranským spůsobem všickni evanjelíci o všecko své připraveni a do podružství vehnáni jsou. Někteří v městech sobě byt najímajíce, jiní u přátel papežského náboženství obydlí hledati, a někteří zase u těch, kteříž jim statky pobrali, sloužiti musíce. Málo někteří buď skrze přízeň komisařů aneb skrze dary a novou koupi, své nebo manželek svých statky do času zdrželi.

    Přivětšilo se i tím ukrutnosti, že netoliko nemohovité, ale i mohovité věci brali a sotva jedněch šatů, v kterýchž někdo chodil, zanechali.

    Může za příklad jmenován býti (však ne jemu samému to se přihodilo, ale mnohým jiným) Burian Slibovský, kterýž toho času, když k němu komisaři pro odnětí mu statku přijeli, doma nebyl. Ale vrátiv se té chvíle, poručeno sobě měl, aby z vozu sešel; nebo že i vůz s tím, co na něm jest, i koně císaři náležejí.

  7. A vědouce, že někteří ještě na úrocích peníze mají, aby je i o ty připravili, poručení přišlo, aby jeden každý jistoty své, jak jich mnoho má (pod propadením celé sumy, kdo by co zatajil), ukázal.

    K čemuž na Moravě obzvláštní soud, jejž kridou jmenovali, osazen byl v Nyklšpurku, kdež se všickni stavěti a jistoty přinášeti musili. Z nich některé, ne tak platné, vracely se některým zcela, aby i tu barva byla spravedlnosti, jiné za ledajakými vymyšlenými příčinami zadržány byly; od některých částka se brala na císaře. Jestli kdo jaké peníze při dskách zemských podle obyčeje skládal, hned tu byl královský fiškál, (nebo zrad i zrádců všudy plno bylo), který učiniv ohlášení, že císař na vojnu peněz potřebuje, pobral je, dav na ta věřitelovi kus papíru, že mu takovou sumu císař dlužen zůstává.

  8. Tak po vybytí starých obyvatelů papeženci mezi sebou statky dělili, jak se komu líbilo tu neb onu ves, městečko, zámek, neb i celé panství k svým mezem připojiti, a toho od císaře buď darem neb jiným spůsobem dostati mohl. Veliký díl dostal se cizozemcům, Hyšpanům, Vlachům, Němcům, kteříž císaři vojensky slouživše, toho prý sobě zasloužili.
  9. Jestliže kde byli vdovám a sirotkům náležející statkové, nenedostávalo se Achabů, o Nábotovu vinici se starajících; nebo komu se jen kde příležitě panství vidělo, ten aneb chytrostí oklamával, anebo sliby lákal, aneb pohrůžkami a položením vojáků ku prodání přinucoval. A tu ti sami, jenž kupovali i cenili i tržili i smluvili, a co chtěli,to za to dáti slíbili; potom pak ani toho nedali.
  10. Rozkázal také císař privilegia království od dávných králů nadaná k sobě do Vídně přinésti. Kterýchž v truhle dostav a na ně pohleděv: "Toto-liž jsou ty škarty," řekl, "kteréž tak veliká zaneprázdnění předkům našim činívaly?" A popatřiv na každý list, pečeti i podpisy ustřihoval a všecko na oheň metal, an tu stál nad tím zděšený a tiše sám v sobě vzdychající ten, který je přivezl, Adam z Valdšteina, nejvyšší purkrabě pražský.

zpět na obsah - Další: I náboženství i právo podobojím zastaveno, až i těm, kteříž proti císaři nic nebyli provinili