Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXXXVIII.

I náboženství i právo podobojím zastaveno, až i těm, kteříž proti císaři nic nebyli provinili

  1. Vypovídáni mezi tím byli, jakž výše připomenuto, kněží, a vyháněni z celé země s velikými pohrůžkami, kdy by kdo koho přechovával. Ale ti, kteříž proti císaři v ničemž neprovinili, rozuměli, že se to k nim nevztahuje, jako i ti, kterýmž císař již byl odpustil. Protož jinými mandáty, aby všickni všech kněží vybili, poručeno. Čemuž se opříti žádný nesměl.
  2. Jediný Karel z Žerotína, jakž před tím dotknuto, proti tomu se postavil a netoliko kardinálovi z Ditrichšteina, hejtmanu tehdáž moravskému, a komisařům jeho se vzepřel; když tím neprospěl, i do Vídně jel, a před císařem na křivdu od kardinála sobě učiněnou naříkal, že na něho, an toho nikdy nezasloužil, takovou pokutu jako na ty, kteříž císaři přísahy nezdrželi, uvozuje, žádaje při právu a spravedlnosti své zúplna zanechán býti. Ale odpověděno od císařských rad, postupování to vymlouvajících, že se tak zle té reformaci rozumí, jako by ona místo pokuty na někoho vzkládána byla, ježto ona jest raději částkou otcovské péče, kterou císař o spasení království a zemí svých vésti ráčí. A kdyby žádná nikdy vina v to byla nevkročila, že císař tím povinen jest, aby tak dobře poddaným to, co k spasení duší jejich, jako co k vezdejšímu pokoji přináleží obmýšlel.

    Užasl se pán nad tím, že teprva tak zjevně jejich usilování, kteréž prvé ve tmách tajeno bylo, již na světlo jde, a že mučírna svědomí lidských pláštěm pobožnosti se přiodívá.

    Přece však u samého císaře o svou věc jednal. Odpověděl císař, že pro svědomí nic jiného učiniti nemůže. Pán, že i on svým svědomím jest Bohu zavázán, a z té příčiny žádá, aby ho císař neobtěžoval. Odpověděl císař, že on ho neobtěžuje, ale kazatelů trpěti nemůže. Na to pán zase, že on bez služeb Božích býti a služba Boží bez služebníka konati se nemůže.

    Tak s tou protestací od císaře odšed, netoliko dvorského kazatele, Pavla Hronovského, zjevně choval, ale i pobožného a více než sedmdesátiletého starce Jana Lanecia a Jiříka Erasta, bratrské na Moravě starší, i jiných více tajně v jeskyních chlebem a vodou pobožný Abdiáš choval; k náboženství pak na zámku svém Náměšti od Hronovského přisluhovanému, netoliko poddaným svým ale i cizopanským jakéhokoli řádu lidem přítomným býti dopouštěl. V kteréž věci v Čechách pán Sloupna, Jiří Sádovský, a někteří nemnozí jiní pána následovali potud, pokudž sami do exilium nemusili.

  3. Mezi tím pak, poněvadž bezbožní pokoje míti nemohou, ale jsou, jakž prorok mluví, jako zbouřené moře, vymítající z sebe nečistotu a bláto, stalo se, že novou vymyslili vzteklost na učitele mládeže, kteréž s obzvláštním vypověděli mandátem: aby, kdokoli z pánů, z rytířstva, z měst, preceptora dítkám svým nekatolického choval, toho hned odbyl; jinak že bude jat a k trestání oddán.
  4. A aby všickni rozuměli, že není žertu a že císař jiných lidí krom katolíků trpěti nechce a nemíní, vydán jest opět mandát, 1625. dne 22. června, kterýmž užívání desk zemských těm, kdož by katolickými nebyli, na věčnost se zapovídá.
  5. Poznavše tedy dobří podobojí, že jim již práva neslouží, aniž jest, kam by v takových svých křivdách apellovati mohli leč do nebe, na to se oddali (kdo však tomu tajemství nepravosti dobře rozuměli), aby vzdycháním a lkáním k Bohu volali, aby takové převrácenosti pomstil. Jiné naděje nepozůstávalo.

zpět na obsah - Další: Páni z celého království vypovědíni