KAPITOLA IX.
Celá Česká země potupena.
- Nenasytili se krví jejich nepřátelé, ale v rady krvavé vešli, jak by
celý ten národ zahladili. Nebo když přední páni čeští v počtu 58
jménem vší obce české psaní k tomu koncilium učinivše, rukama
vlastníma se podepsali, pečeťmi upečetili a na to se doptávali, proč
tak nespravedlivě jejich duší pastýře, muže nevinného, pobožného,
svatého, učitele pravdy Boží věrného potupili? (Psaní toho dátum
bylo: v Praze léta 1415. 2. dne měsíce září.) Oni na to psaní,
jako ani pánům moravským na podobný v té příčině učiněný list, žádné
odpovědi nedali, ale psali k jiným milí ti koncilium toho otcové, jako
ku panu Janovi z Michelsberku, Alšovi Škopkovi z Dubé, Albrechtovi z
Choltic atd., o nichž věděli, že i v přednosti jsou postaveni i
římskými pověrami omámeni. Těch oni žádali i je v tom sobě
zavazovali, aby církev římskou sobě poručenou měli, a aby Janovi,
biskupu litomyšlskému, v potlačování kacířstva i kacířů nápomocni
byli. Datum v Konstancí léta 1416. dne 22. měsíce března.
- Z čehož pošlo, že když tak Čechové od koncilium roztrženi a proti
sobě ozbrojeni byli, zjitření, svády, nenávisti den ode dne více a
více mezi nimi rostly, až duchovníci s kazatelnic husity vylučovali,
proklínali, a aby je tím více zošklivili, rozličných lživých důvodů
k tomu užívali. Mezi jinými věcmi i toho, že do svic voskových
knoty prvé blátem oblepené dávali, a když oheň vosk ztrávě k tomu
blátu dohořel, a svíčky tehdáž při tom husitů proklínání od vlhkosti
bláta hasly, že hle i tím divem Bůh sám ukazuje, jak ti zlořečení
kacíři ani světla užívati hodni nejsou, křičeli. A tak z obcí je
vyháněli a všelijaká protivenství jim činili; i kostely, kde jen
mohli, gvaltem odbírali. Kteráž věc léta 1419. dne 13. července
takovou v Praze učinila bouřku, že od obecného pozdviženého lidu v
Starém městě páni radní i s rychtářem skrze okna z rathauzu vyházeni a
od lidu na špice oštípů neb kopí rozchytáni byli.
- Od téhož koncilium zvolený papež nový, Martin V., v létu 1418. z
Kostnice lahodný sice list k Čechům poslal, a je, aby Viklefových i
Husových bludů odvolali, namlouval; potom však léta 1420. ve
Florencii klatbu na ně vydal a císaře,
krále, knížata, markrabata, hrabata, pány, hejtmany, města i obce
proti nim k vojně struboval, prose, aby pro rány Kristovy a pro
vlastní své spasení, spolčíce se vespolek, na Čechy udeřili a ten
svatokrádežný a zlořečený národ dokonale vyhladili. Kdež i každému
nejbezbožnějšímu člověku, kdož by jen jednoho Čecha zabil, všech jeho
hříchů dokonalé odpuštění slibováno.
- Tím podnětem císař Zikmund se vší německou říší a se všechněmi
blízkými králi zapálen byv, otrokem se antikristova tyranství učinil,
když toho hned roku do země České velikým vojskem vtrhl a celých
třinácte let ji hubil. A toť byla ta vojna, kteráž husitskou sloula,
o níž napsal Aeneas Silvius, že se jí potomkové více budou diviti,
nežli věřiti, proto že v ní žádného neměli štěstí papežští houfové,
ale Žižka, vůdce český, a jeho pomocníci vždycky vítězili.
- Avšak Čechové sami mezi sebou divně se pomíšeli; když někteří při
císaři a při papeži stáli; jiní kalich (odkudž kališní pojmenováni)
horlivě zastávajíce, k společným mordům náramně tyransky proti sobě
rozpáleni byli.
zpět na obsah 
Další: Mučedlníci Táborští
