|
- Komenský | - Historie perzekucí | - |
Jeho M. knížecí ráčil jest tomu vyrozuměti, kterak mnozí praedikanti, i předešle vypovědění i jiní v městech pražských se zdržující, po domích, zahradách, vinicích atd. s některými osobami své postranní schůzky mívají, káží, čtou, zpívají, tím lid v dobrém rozpakují, k zlému pozdvihují a bouří; čehož J. M. knížecí proti jistému poručení J. M. C. pro mnohé znamenité příčiny, a zvláště pro čerstvý příklad té podobné, na onen čas pod podobným provozování domnělého náboženství praetextem, začátečně v městech Pražských povstalé rebelie, přehlédati nesluší a nenáleži. Protož ráčí na místě J. M. C. poctivému Františkovi Ostrstokovi z Ostrstoků, J. M. C. rychtáři starého města. pražského, o tom dostatečně poroučeti; aby jakž sám tak i skrze jiné k tomu od něho nařízené na to obzvláštní pozor dal: Předně, kde by koli, v kterém koli městě dověděl se, buď že by od někoho z praedikantů kázáno, aneb od někoho jiného čteno, zpíváno, a sice jaké koli jiné exercitium pod týmž titulem náboženství krom kostelů provozováno bylo, ihned do téhož domu, jakýž by a číkoliv byl, přijma k sobě náležitou gvardii, šel, osoby ty za kněží se vydávající, v témž domě zastižené, jako i kdekoli jinde, kdež by se koli kterého takového praedikanta uptati neb jej, natrefiti mohl, se ujal, jej dostatečně ujistil a náležitým arestem opatřil, osoby pak jiné při tom zastižené na kancelář poznamenané podal. Tolikéž, poněvadž až posavad v týchž městech Pražských po domích, placech a ulicech všelijaké nové, od církve svaté nepřijaté, náboženství pravému odporné pikhartské písně, a pod titulem žalmů složení rytmové, jakož od žákovstva ze škol tak i od jiných lidí vůbec se zpívají, to zastaviti, přetrhnouti a takových žádných mimo jiné pobožné, křesťanské a od starodávna od církve sv. přijaté a schválené písně zpívati nedopouštěl. Nic méně také zpráva se činí, že někteří školmistrové kalvínské i jiné sekty v některých domích lidi mladé k sobě na učení přijímají, je od nadepsaného náboženství katolického odvozují a v odporném štemflují, posazují, i jinak k roztržitostem mnohých příčin podávají: na takové, kdo jsou kteří, kde a odkud, se vyptati, je pořádně poznamenati, a tolikéž na kancelář českou přednésti a oznámiti hleděl. Vědouce, že v tom jistá vůle J. M. C. naplněna bude."
Spraveny tedy jsou ty rejstra a komisařům přednešeny, kteříž v prvním, druhém i třetím řádu mimo naději méně jich nalezše, co by v takovém množství kacířů činiti bylo, aby zase vzbouření nějakého nebylo, pečlivě myslili. Až to usoudili, aby přednější hlavy, muži, na něž jiní pozor mají, oddáleny a z země vypovědíny byly.
"Ráčili jsme s velikou nelibostí tomu srozuměti, kterak v Starém městě pražském mnozí obyvatelé nekatoličtí, měvše sobě od J. M. C. milostivé poručení v příčině religie, t. j. aby všickni dadouce se z bludů sektářských vyvésti a pravé spasitelné katolické víře dobře vynaučiti, k též sv. římské katolické víře v jistém terminu (t. j. do velikonoci již pominulé) spasitelně přistoupili, mnohokráte v známost uvedené: oni v zaslepenosti své urputně trvajíce a všelijakých neslušných, netrefných, jen k průtahu této samospasitelné reformací vedoucích výmluv a úskoků užívajíce, naposledy tím zavírají, že od svého navyklého náboženství (ježto ničemně zavedeni v bludích sektářských vězí) nikoli odstoupiti nemíní, tudy jiným na sobě veliké pohoršení dávajíce, tak že mnozí, kteříž by se sice snáze napraviti dali, na ně se ohlédajíce, takovým zlým zarputilosti příkladem od obrácení se z domnělého na pravé svaté náboženství hrubě dlouho zdržováni jsou. Mezi kterýmiž urputnými sektáři za přední jako vůdcové býti se poznávají Jan Teodor Sixt, Jan Pelhřimovský, Abraham Anjel a Jan Jakub Heyden.
Protož ráčí Jich M. páni komisaři jmenem a na místě J. M. C. urozeného pána Joachyma Slavatu napomínati, aby on při J. M. C. rychtáři, též purkmistru a radě Starého města pražského to skutečně nařídil, aby výš jmenovaní na rathouz povoláni, a jim na konec oznámeno bylo, že se jim ještě poslední peremptorní termin do posledního dne července ukládá, tak aby do toho dne k nadepsané víře sv. katolické římské opravdově přistoupili a hodnověrně od zpovědníka svého psané vysvědčení Jich Milostem přinesli, anebo se ihned vyprodali a nejdéle do západu slunce (téhož 31. Julii) odsud odstěhovali, již napotom všech měst Pražských i celého království Českého do konce prázdni byli, leč by na sebe co horšího dočekati chtěli. A pokudž by tak brzy statků a jmění svých prodati nemohli, dovoluje se jim, některé jiné, však katolické osoby zříditi a zplnomocniti, skrze něž by se to speněžiti a za nimi poslati mohlo; sami pak přece téhož dne aby se odstěhovali.
Avšak před tím ještě přidržáni býti mají, všecka svá jmění v pořádné poznamenání uvésti, kteráž ošacována a odtud všelijaké dluhy jejich (i pardon za rebelství, zůstává-li kdo ještě v reštu), platiti, až i na pomoc placení dluhů obecných města odtud jistá quota vzata býti má. Naposledy pak jiným nekatolickým Pražanům, aby v těchto čtyř osob výstrahu vezmouce, sobě usmyslili, napomenutí učinili a t. d." Datum 12. července 1627.
Ale i na ně hned také výpověď vyšla 28. aug., že ta nikdy J. M. C. mysl nebyla, aby manžely rozlučovati měl, protož aby každá, nechce-li katoličkou býti, za mužem svým vandrovala.
A tímť spůsobem lidná ta a mocná Praha, až dotud vždycky papežem zhrdavši, bezděky a násilně podmaněna jsouc, Antikristu lehnouti musela.
Další: