Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XCIII.

Reformací v Hoře Kutné

  1. S Pražany sobě tak postupovali že to přece jakž takž práva slušnosti barvu míti se zdálo: Nebo se jim toho pěkného titule emigrantství (vystěhování se) dostalo, tak že statek svůj nemohovitý plnomocníkům k opatrování poručiti, mohovitý sobě shromážditi a svobodně z země vyvézti moc měli. Čehož aby tak v jinýeh královských městech užiti lze nebylo, působila to kněží, mnichů, císařských rychtářů zlost a vojáků po městech rozložených šílenost. Nebo když zbědovaní jimi lidé, všickni skoro, pro strach těch dráčů z domů zutíkali, všecko bylo na rvačku, aniž pro ně kdo co z nábytků svých, leč časně a kradí z domu vynésti mohl. Domy, zahrady, pole za odběžné položeny, a nalezli se, kteříž v ně co jestřábi bezprávně vletěli. Těžce se kdo nalezl v jiných městech, jemuž tak jako z Prahy volno vyjíti bylo. Což se jistými příklady částečně ukazovati bude.
  2. První po Praze město v Čechách jest Hora Kutná, i pro bohaté stříbrné hory i pro množství měšťanů i pro obnovené čisté náboženství z dávna slovutné. To sobě od císaře představeného mívá mincmistra buď z panského neb rytířského stavu; a v duchovních věcech předloženého arciděkana s jinými kollegami a kněžími sedmi. To tedy město když od svého mincmistra v příčině náboženství počalo býti sužováno počalo též císaři důchodů ubývati, proto že ubývalo havířů, kteříž na větším díle byli Němci a příčinou zapověděného náboženství pryč odcházeli. To nepohodlí zmamenav císař smluvil se s měšťany, aby oni sami na deset let těch hor správcemi byli a císaři jistou každoročně sumu platili a mezi jinými privilegiemi svými také náboženstvím a před vojáky bezpečností se těšili. Podepsal císař i spečetil tu smlouvu 24. června léta 1625. Z čehož měšťané velice se radovali i mnozí jiní že tam Sareptu a Abdiášovu jeskyni míti budou, sobě slibovali.
  3. Ale bolelo to satana, aby věrní místo, kde by hlavu sklonili, měli. Spravil to skrze jezuity, že císař, an sotva pět měsíců od té smlouvy prošlo, jako by se nějaké nové rebelie obával, vojsko tam zase uvésti rozkázal, kteréž (6. prosince) do města se dostavši, hned zase o náboženství handle se počaly.

    Měšťané užasli se té proti takové smlouvě předsevzaté nové věci a zase skrze suplikací toho vyhledávali, aby aspoň pro zadržání havířů milost jim učiněna byla a takovými násilnými prostředky k nim nebylo přistupováno.

    Ale místo odpovědi dán k hejtmanům mandát, aby Hlavsa purkmistr, Pavel Skréta, Jan Šreiter, Jan Agathon, Jan Kozal a M. Petr Kapo, senátorové a přední měšťané, jakožto kacířské urputnosti vůdcové, po dvacíti mušketýřích v domích měli a je vychovávali dotud, dokudž od zpovědníka cedulky a že u zpovědi byli, svědectví neokáží. Soldáti majíce svobodu, v větší nezbednost se vydali a netoliko hojného a zbytečného vychování vyhledávali, než i jinými rozmanitými spůsoby, jakž se komu líbilo, dobře lidi sužovali, jejichž však trpělivá stálost přemohla těch bezbožníků zlost. Jak dlouho mohli, tak dlouho jim dodávali; a když již neměli odkud, někteří utekli a tak dalšímu nebezpečenství se vyhnuli; někteří hospodářství odstoupili a klíče těm milým hostům odvedli.

  4. Když tedy ani tak nic se nespravilo, poručeno toho města reformování Don Martinovi Huerdovi, kterýž kompanii kyrysařů při sobě maje a meč nahý v pravé ruce drže, vjel do města v den Bílé soboty léta 1626. Měšťané tím jeho příjezdem (poněvadž již v jiných městech tyranství svého příklady byl ukázal) přestrašeni jsouce, hned té noci se u velikém počtu rozprchli a po okolních městečkách. a vesnicích kryli. Tomu porozuměv Don Martin, do Prahy se vrátil a to obdržel, že mandát vydán byl: kdo by koli zběhlého přechovával, aby 100 tolarů pokuty složil.
  5. Když ani tak horníci se nevraceli, vyšel 17. srpna jiný mandát, kdež slibováno, že kdo se koli navrátí, tomu všecko prominuto bude. Vrátili se tedy někteří, ale na své zlé. Nebo následujícího roku, když lehkomyslných lidí do rady nasázeli (z nichž někteří ani čísti neuměli, a rychtář nedávno před tím kočím býval), s pomocí vojáků tak od nich souženi byli, že dlouhým těch zlých věcí snášením přemoci se dali, a šíje své jhu Antikristovu poddali. Jiní pak s ženami a dítkami všecko opustivše a tajně se vykradše, do exilium odešli.

zpět na obsah - Další: Reformací Boleslavská