Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XCIV.

Reformací Boleslavská

  1. To město ode dvou set let čisté náboženství mělo, starších Jednoty přední sídlo, protož také u Antikrista nejpředněji v nenávisti bylo. Odkudž vybyvše v roku 1623. kněží, dali tam dva chytré kapucíny, kteříž obyvatelů víru převrátiti chtíce, neustálou práci vedli. Ale v celých třech letech sotva tak mnoho prospěli, aby do rady kolika převrácenců dosaditi mohli.
  2. Léta tedy 1626. uvedše tam tři praporce lidu, násilím k nim přistoupili, a nejprvé měsíce února někteří z měšťanů vyhnáni, jiní do vězení dáni. Vypovědíni (20. března) pro strach jiným Adam Trubač, Jan Bukač a Petr Stehlík; z nichž každému hůl čtverhranná do rukou dána, na níž vina každého vypsána byla.

    Prvnímu tak: Adam Trubač proto jest vypovědín, že řekl, žádný není tak mocný, aby jeho svědomí rozkazovati mohl. Item, že on nebude ďáblů duše své obětovati, jako jiní činí. - A na druhé straně: Vy jste chtěli vašeho krále vyhnaného míti, a nyní hle, král váš vyhání vás. - Na třetí straně: Jdi a uč se poddaným býti Bohu a králi tvému. Nebo řekl byl reformátorům, že nemá slaměné duše, aby ji tak lehce vážil; item ptal se, kdy by on svou duši ztratil, zdali by mu císař jinou dal?

    Bukač na své holi též to měl kromě vinu tímto spůsobem vypsanou: Jan Bukač proto se vypovídá, že řekl, že všichni noví katolíci jsou lotři, zrádci, Bohu zpronevěřilí.

    Stehlík co na své holi měl, toho jsme se nedověděli posavad, nebo z brány vyšed, polámal ji a kusy rozházel.

  3. Když ti vyhnáni byli a jiní přece na sobě neukazovali, aby odstupovati měli, obeslali je na rathauz a vsázeli do rozdílných míst, odkudž po jednom povolávajíce, rozličně pokoušeli.

    Mezi předními byl písař městský Daniel Mykonius, kterémuž, když přicházel, nastrojili kata s mečem, aby v koutě stál a od něho spatřín býti mohl. Toho on spatřiv, člověk lekavý a života příliš milovný, katolíkem býti slíbil. Z toho počátku oni se zradovavše, k jiným jíti, jich k následování svého příkladu napomenouti a pak domů se odebrati kázali. On k těm i jiným přijda, strachem, že opravdově ta věc předsevzata jest a že i kat pohotově, oznamoval, prose přátel, aby opatrně sobě počínali a na sebe sami pozor měli.

    Byli mezi těmi vězni dva muži radní, akademici a v uměních mistři, Jiří Kezelius a Jindřich Daniel z Semanína; kteříž rozumějíce, že jiní na ně hledí; sobě i jim pěkně dobré mysli dodávali, aby se těch smyšlených strachů tak příliš nelekali. Hned zavolán Kezelius a rozličnými tu sliby, tu strachy zemdlován, až neopatrně času k rozmyšlení požádal. Tím oni spokojeni byvše, z Semanína přivésti kázali, kterýž že se Kezelius chvěje, srozuměv, tím více sám v sobě se rozhorlil a když mu stařec jeden (Jiří Pernikář) ten příklad k následování předpokládal, on v tvář mu plil, řka: "To-liž i tvá jest stálost, zpronevěřilče?" A šed, reformátorům se postavil jako nepohnutá skála, i za ním již jiní všickni. Až i Kezelius, že by větší před tváří Boží zahanbení naň připadlo než to, kteréž před lidmi býti můž, rozváživ, sám k sobě přišel a naději, kterouž sobě o něm byli učinili, světlou odpovědí v nic obrátil; pročež s jinými do vězení odeslán.

  4. Mezi nejstatečnějšími byl Bartoloměj Lang, truhlář, kterýž že raději meč podstoupiti nežli víry zapříti chce, se osvědčiv, s některými jinými do smradlavé mučírny uvržen a tam 17 neděl, maje mezi tím v domě plno nezbedných vojáků, držán byl.

    Ale jeden z toho tovaryšstva, Jiří Smídarský, od ošklivého smradu se roznemoha, v témž vězení pobožně umřel, an od bezbožných těch s těžkostí, aby pohřben býti mohl, uprošeno.

  5. Když tak při žádném toho času stálosti jeho vybojovati nemohli, vypustili ty vězně, davše jim delší termin na rozmýšlení se. K čemuž pomohlo, že téhož roku 1626. Betlén proti císaři bojoval a Mannsfeld i Výmarský s vojskem krále Denemarského do Slezska vtrhli a těm tyranům strachu přidali, až i mandáty do měst rozsílali, že není císařská vůle, aby měl kdo k víře nucen býti, ale aby, jestliže kdo s císařem srovnati se nechce, vystěhovati se mohl.

    Ti tedy mandátové i Boleslavským tehdáž přinesli pooddechnutí, ale nedlouhé.

  6. Nebo následujícího roku, když se uherská vojna spokojila a denemarské vojsko ze Slezska vyhnáno, hned se zase všude tyranství obnovilo. Poslán i radě boleslavské mandát takový, v němž jich laskavě pozdravujíce, stěžují jejich při obrácení se k víře katolické tvrdost a nejvíce pak dvou z nich, Jiříka Kezelia a Jindřicha ze Semanína, vůli J. M. C. odporujících. Protož že jmenem J. M. Císařské poroučejí, aby jich opravdově k zanechání těch bludů, jimiž i jiné nakažují, napomenuli a raději do klína katolické církve jim se navrátiti sloužili. Což aby se stalo při Vstoupení Páně aneb na konec při Svatém Duchu, a to pod pokutou vypovědění jich z království Českého. Připomínajíce jim při tom, co kníže z Lichtenšteina jmenem J. M. C. proti všechněm nekatolíkům vypověděl, čehož při nich, aby to posavad činili, že se nevidí. Aby tedy na poručení jejich všecky sousedy a obyvatele, podruhy i čeládku obojího pohlaví k tomu již opravdově napomínali, pod pokutou tvrdého k nim, neučiní-li toho, přistoupení atd. Dátum v Praze 17. April. 1627.
  7. Jiný od týchž a k týmž téhož roku psaný, jehož summa tato: "Opatrní páni a přátelé milí! Za to jsme měli, že žádosti naší předešlé dosti učiníte a spolusousedé vaši, bludů svých zanechajíce, k víře katolické přistoupí, a obzvláštně ti nejlítější dva heretici, Jiřík Kezelius a Jindřich z Semanína, podle jim předepsaného terminu. Ale porozumíváme, že i ti dva sektáři i jiní sousedé v své přirozené zarputilosti zůstávají a žádný sobě posavad náboženství katolického neoblibuje. Poněvadž tedy J. M. C. proti takovým rebelantům, s ním se srovnati nechtícím, jest a jeho milosti císařské i královské zbavuje i z království českého vypovídá: my tedy jmenem J. M. C. vám poroučíme, aby ti dva sektáři městského práva i všech svobod a živností zbaveni a z celého království Českého co nejdříve vypovědíni byli, a tak v nadepsaný den aneb na zejtří při západu slunce z města vyšli. K tomu také poroučíme, aby všechněm Mladé Boleslavi nekatolickým měšťanům všecka práva, koupě, prodaje, handle zastaveny byly pod přísným trestáním. Nýbrž i k tomu je přece přísně mějte, aby bez odkladu při dotčeném terminu náboženství svatokatolické přijali a jeden každý knězi katolickému se zpovídali, pod pokutou z království vypovědíni. A tu žádost vaše, s strany vzetí vám vojenského lidu, snáze místo najde, a v tomto i budoucím životu vám dobře bude a t. d."
  8. Stalo se. Vypovědíni ti dva s několika jinými; někteří také pro vyhnutí zálohám dobrovolně pryč se vybrali neb raději poutíkali; jiným živnosti zapovědíny. Sami kapucíni po domích chodili, kupecké krámy, vinné i pivné sklepy pečetili a přece prodávajícím sukna, plátna i jiné věci brali, an žádný proti tomu ani písknouti nesměl. Protož větší lidu díl, aby prodávati a kupovati mohli, charakter šelmy přijali, jakž v Zjevení sv. Jana předpovědíno bylo. 14, 9.

zpět na obsah - Další: Reformací Litoměřická