Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XCV.

Reformací Litoměřická

  1. Léta 1517. srpna 21. město Litoměřice z obecného a jednomyslného všech měšťanů svolení ustanovili byli a do knih městských i do knih každého cechu vepsali, aby žádný pod jednou za měšťana přijímán nebyl, byť i tu doma rodilý byl, pro zachování svornosti. Přimlouval-li by se k tomu který soused, aby kdo z pod jednou byl přijat, ten každý měl se ve čtyrech nedělích pořád zběhlých vyprodati a města prázden býti.

    Utvrzené toto právo trvalo bez zrušení celých sto let, až do Ferdinanda II. Čechům vstrčení. Kdež byli dva náhončí z roty jezuitské, Mikuláš Mrázek, kterýž se v Litoměřicích přiženil, a Bartoloměj Kollenius, kterýž sobě dům koupil, nastrojeni; i žádali oba za městské právo. Když jim odepříno, stěžovali sobě to na kanceláři královské. Pročež obesláni tam přední z rady s městským písařem a od kanclíře i Pavla Michny sekretáře ostře udomlouváni, nýbrž i na zámku Pražském dotud, dokudž by k tomu povoleno nebylo, za celých devět dní v arrestu držáni. Co se stalo? Po pěti měsících výš jmenovaný Mrázek do rady posazen, aby tak všudy své měli špehéře. Ale ten, když stavové proti nepřátelům zbrojně byli povstali, rád nerad mlčeti musel; teprv po císařském vítězství mysli nabyv a císařským rychtářem učiněn byv, jakým spůsobem mohl, městu a měšťanům těžkosti a trápení vymýšlel. Snášeli pak yšecko trpělivě nad jiná města. Neb ačkoli svých kněží pozbyvše, do kostela mezi papežence (pro ujití uložené peněžité pokuty) bezděk chodili, však se proto k odpadlství žádný namluviti nedal, jakkoli i ti dva chytří svůdcové, Valerian Magnus a František z Rozražova, kapucíni, s přednějšími měšťany často rozmlouvajíce, pilně v tom pracovali.

  2. Vidouce oni tedy, že tím spůsobem nic neprospívají, přistoupili k moci a léta 1625. v Bílou sobotu popsavše na cedulkách jména měšťanů, skrze desátníky každému jeho jméno dali s tím poručením, aby na zejtří i potom celé svátky každý se v kostele postavil, kázání a mše poslouchal, a na jistotu toho, že tam byl, vycházeje odtud, cedulku tuto zvoníkovi vrátil anebo pokutu pěti kop každýkrát složil. Ale ani tak jim dle vinše jich nešlo.
  3. Až pak uvedše tam jízdu Don Baltazarovskou, vztekle k věci přistoupili a aby na den "Božího těla" všickni na procesí najíti se dali, poručili, k osobám radním a předním poslavše rozličných barev voskové svíce, aby je nesli. M. Pavlovi Stránskému, osobě radní a tehdáž berníku krajskému, že té hříčce přítomen nebyl, hned po těch okolo ryňku toulkách kornetů jízdných do domu poslali. Ti s koní ssedavše a jeho samého (an se přecí nimi skryl) nenalezše, nad manželkou jeho nevážně se potřásali a klíče jí vzavše, kuchyně se i spižírny a vinných sklepů zmocnili, co kde k jídlu bylo, zvařiti a zpéci davše, pojedli, a až přes nešpory z hojna jedni druhým připíjejíce i z domu víno posílajíce, hodovali. Potom se pak, že sbírky krajské peněžité i obilní tu shromážděné v pokojích zvláštních ležely, bez dalšího v domě štarcování na různo rozjíti musili, kromě že vinný v domě sklep fenrych zapečetil a potom z něho sobě vína bral. M. Jiří Kolsín (zeť jednoho radního pána) před vojenské právo nucen a že proti katolíkům praktykuje, obžalován byl, a že kantora kulkou prostřeliti chtěl. Pročež rytmistr (Laurencius de Medici, Vlach) smrtí mu hrozil a mezi tím na rathauze vězněm býti rozkázal. Ale že to lživá byla na Kolsína vložená útržka, jako i proti jiným vymyšlené praktiky, když Bůh vzteklost nepřátel zdržoval, pohrůžky ty s dýmem pominuly, když hned za tím vojsko do říše proti Denemarskému vyvedeno býti musilo.
  4. Ale v následujícím roku (1626.) zase je přikvačili pěchotou, regimentem breynerovským, z nichž do přednějších domů po 10, po 20 i po 30 dávali, a každého, koho lepšího a stálejšího viděli; jak nejhůře sužovali. A tu se oni teprv rozprchali a větším dílem do města Perna v markrabství Míšenském obrátili, tak že více než polovice měšťanů tou měrou rozehnáno bylo. Ale mniši s císařským rychtářem na ně lapačku vymyslili, psaními lahodnými domů je zase vábivše a šest artikulů jim podavše, aby v městě zůstali, je nabádali. Byli pak ti artikulové latině sepsáni slovy těmito:
    1. V městě, ať bydlí jako podruzi, navrátíce se jeden každý s celým domem svým.
    2. Dítky ať po katolicku cvičiti dají a od té víry přijetí žádného nerozpakují.
    3. Dospělejšího věku ať se vyučují, to jest, neodpírají bývati na kázáních a při soukromním o víru rozmlouvání.
    4. Zevnitřních katolických řádů ať ostříhají, totiž postů, svátků, procesí.
    5. Nic nepraktikují proti katolíkům.
    6. Nevrátí-li se kdo do sv. Jana, potom se navrátiti nebude moci.
    Avšak ještě před památkou sv. Jana Křtitele přijev do města sám arcibiskup pražský a vyrozuměv, že není po jeho vůli, probošta a při něm jiných několik za ostřejší reformovatele zřídil. Kteříž tak s ubohými domů vrátilci zacházeli, že je znovu z města do ciziny a větším dílem do Perna zahnali, kdež se těch vyhnanců litoměřických starých i mladých přes 500 našlo.

zpět na obsah - Další: Reformací Hradecká