Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XCVI.

Reformací Hradecká

  1. Králové Hradec, pěkné i veliké město, pozbyvši předního pastýře svého Jakuba Hrabea s kollegami jeho, dostalo kratochvilného arciděkana Jana Coelestina, kterýž, že se mu ti násilní spůsobové nelíbí, častokrát se osvědčoval, lahodností všecko spraviti troufaje a o tom sobě i jiným naději čině. Chodil tedy do domů k sousedům a je zase k sobě zvával, každodenně pil a hrál (nebo v víně a vrhcábích nemírný byl), žertíky a šibřiňkami lidi koje.
  2. Ale vida, že celých čtyř let žádného tou cestou nevyzískal, zuřivý na se vzal obličej. Požádal vojáků, kteříž tam byli, Charváti, aby mu byli ku pomoci. Takž když se v den sváteční lid shromáždil, on tajemství mše vykládav, po kázaní všecky na procesí zval a napomínal, nastrojiv již k tomu zbrojné ty své pomocníky. I šel z kostela napřed s monstrancí, a když za ním žádný nešel, Charváti do kostela vpadli a šavle dobyvše, za ním jíti nutili. Lid předěšený a mordu se bojící jako smyslem pominulý z kostela utíkal, ale od rejtarstva po ryňku rozstaveného zase byl vracín a chtěj neb nechtěj k té procházce přinutiti se dáti musel. Někteří však přece toho znikli; a naposledy všechněm to v smích obráceno.
  3. Léta tedy 1626. komisaři nad reformací celý breynerovský regiment tam poslali, s tím zjevným poručením, aby odtud neodcházeli, dokud celé město reformováno nebude. Arciděkan však za dobré soudě, vby přednější některé nejprv pozískal, vzav s sebou kapitána Štrausa, šel hned nejprvé k nejbližšímu sobě sousedu, Mikulášovi Akonciovi, lékaři, kterýž pro podagru několik let z lůžka nescházel. Toho on zuřivě se dotazoval, již-li aspoň katolickým býti chce? Odpověděl, že pokudž jiného hnutí v srdci svém neucítí, proti svědomí nic činiti nemůže.

    Arciděkan rozhněvav se, řekl: "Dosti jsme již dlouho vaši svévolnost snášeli; potud toho mudrování."

    Lékař zase: "Nedají s sebou pohrávati oči, poctivost a svědomí."

    Arciděkan: "Pokud tři neb čtyry hlavy neskočí, město toto sobě neusmyslí."

    Doktor: "Jestliže i má hlava tobě ku překážce jest a máš nad ní moc, kaž ji sraziti. Toto své napolo již shnilé tělo radši po hrudách smýkati a na kusy roztrhati dám, než abych chtě a věda, svědomí násilí učiniti dopustil."

    Arciděkan jako vzteklý vstav, šel, a kapitán za ním jda, potichu k doktoru řekl: "Bude pán věděti, jak sobě poraditi, široký jest svět."

  4. Hned svolána všecka z města i z předměstí obec, zavříny brány, jedni po druhých předvoláváni a těžkými pohrůžkami děšeni. Tu bázlivější, že se učiti dají, slibovali; kteří nechtěli, ty do vězení dávali. Každý na rathauzu kout, sklep, síň, plný vězňů byl. A hned po domích vojáci rozsázeni s dovolením, aby co chtí, dělali. Zděšené ženy, děti, čeládky k rathauzu běžely, muže, otce, hospodáře pláčem a křikem trápily, až zemdlevše, jedni po druhých se poddávali, a za propůjčení času k naučení se římskému náboženství žádali: Tak bídné ty lidi, aby čemu tak dlouho odpírali, pojednou se v moc Antikristu dostali, jeden jednoho dne strach na to přivedl, když nepamatovali, že nejen až do žaláře, ale až do krve protiviti se měli.
  5. Toliko 28 osob z tak velikého měšťanů počtu se našlo, kteříž ztrátou zemských zboží svědomí zboží sobě koupili a s čeledmi svými do exilium vyšli. Jmenovitě Simeon Daniel z Semanína, Jan Tobolecius, Jan Žák (kterýž však potom jat byv, klesl), Jan Nigrín, Pavel Jakobeus a t. d., větším dílem učení muži. Mezi nimiž byl D. Akoncius, kterýž pracně se na vůz vložiti a do Lešna polského zavézti dal, jehož jeden ze Slezska theologie doktor a z akademického někdy tovaryšství přítel, již též obecného exilium účastník (D. Georgius Vechnerus), divě se v tak bídném těle také mysli udatnosti, těmito verši přivítal:
    De quo condoleam, de quo commirer, Aconti,
    In te prae reliquis obvenit exsulibus,
    Miror, quod patria exieris pedis impos; et illud
    Quod nunc usque malum Te premat, hoc doleo,
    Lucida vis animi est, cum nec tum deficit ipsa,
    Cum vires aegro in corpore deficiunt.

    To jest:

    Akonci, proč se diviti,
    Proč nad tebou lítost míti?
    Při tobě více se vidí,
    Než při množství jiných lidí.
    Divím se, žes vyšel z vlasti,
    Nemoha nohama vlásti.
    Lituj, mnohé bolesti
    Že musíš tak těžce nésti.
    Tvé mysli moc osvícená
    I tu není přemožená,
    Kdež tělo bídně sklíčené
    Od svých sil jest opuštěné.

    A tamť Akoncius bídný zkontraktělý svůj život ještě za šest let trpělivě snášeje, léta 1632. února 25. pokojně v Kristu život dokonal; a Simeon Daniel z Semanína, tam též purkmistrem učiněn, léta 1654. do nebeské vlasti se odebral.

zpět na obsah - Další: Reformací Bydžovská