Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XCVIII.

Reformací Žatecká

  1. Město Žatec jest to město, o němž Jiří, kníže z Anhaltu, v své postile píše (v kázaní o velebné svátosti), že užívání večeře Páně pod jednou spůsobou nikdy nepřijalo, ale po všechny časy od svého na víru obrácení pod obojí spůsobou přijímání stále zachovalo. Přidávám, že i ty zbytné a pověrné kališných ceremonie časně složilo a čistého učení vždycky následovalo.
  2. Do toho města když na místo vypověděného pastýře Jana Regia mniši se dostali, divně je skrze vojáky sužovali, netoliko totiž na kázáních dle obyčeje na kacířstva a kacíře se zlobíce, ale též jestliže kdo při mši býti, kolen skláněti, hlavy odkrývati nechtěl, holemi hnáty i hlavy bijíce, klobouky strhujíce, vojákům rozhazujíce. Nejukrutněji však sobě s nimi v létu 1625. postupovati začali. Nosili boha svého upečeného s houfem lidu, při čemž že nebyl purkmistr Bohuslav Strialius, 50 tolarů dáti a vojáků, jak mnoho se jich v domě směstnati mohlo, vínem a hojnými krměmi až do nasycení, ba až do zošklivení za celé tři dni chovati musel. Jakýmž spůsobem i jiní, kteří koli procesí té přítomni nebyli, pokutováni jsou.
  3. Téhož roku (12. srpna) přijev do města Don Martin de Huerda, dva mandáty vyhlásiti i na rathauze i v kostele poručil. Jeden o biblích a jiných evanjelických knihách, aby pod pokutou 100 zlatých rýnských aneb vězení za 5 neděl na rathauze je skládali. Druhý, aby do kostela i na mše chodívali, pod pokutou 5 zlatých a tří liber vosku, kolikrát by koli kdo zameškal. Odkudž mnohým v mysli povstalo vrtkání a pochybování. Knihy 22. téhož měsíce na rathauz snešeny, potom pak za zdmi na velikou hromadu skladeny a spáleny jsou.
  4. Léta 1626. ledna 6., po vykonání v Lounech reformací Don Martinovi rejthaři do Žatce přijevše a měšťanům, kteří katolickými býti nechtěli, do domů uvedeni byvše, nemalou sumu peněz co den vybírali. Přijel za nimi 20. ledna sám apoštol Don Martin, před jehož strachem mnozí z věřících domy a co měli, opustiti i vyhnanství podniknouti pospíchali, a kdo nepospíšil, zle s ním bylo. Hned zajisté tyran na dvéře rathauzní přibíti dal list otevřený, aby bez jeho povolení žádný z brány nevycházel pod hrdlem. Na zejtří pak purkmistra do vězení vzav, nevypustil dříve, než až že přestoupí, připověděl; a jiné dvě radní osoby, Matiáše Litomyšlského a Samuele Klatovského, že se před monstrancí neklaněli, železnými pouty sevříti a za čtrnácte dní trápiti dal, až i oni k odpadlství povolili.
  5. Svolav za tím radu a obec (26. ledna), a provázen byv od jezuitů a vojenských hejtmanů, přišel na rathauz, a aby se všickni vůli císařské poddali, poroučel: Kteří uposlechnou, že od vojáků polehčení míti budou; jiným že se dvojnásobně přitíží, oznamoval; a aby hned každý sám za sebe odpověděl, chce-li tomu ve třech nedělích za dosti učiniti.
  6. Když žádný z radních neodepřel (nebo se každý tyrana bál), tedy jeden z starších obecních, Václav Vysocký, pokorně svědomí svého útlost předkládaje, aby je bez poškvrny zachovati mohl, žádal. Ale vzteklý reformátor s stolice se schýliv, pohlavkoval jej a pěstmi v hlavu bil, laje zlobivě i těmi slovy: "Nejsi, šelmo, na tom místě býti hoden. Káži tě za ruce i nohy svázati a do nejhlubšího vězení vhoditi, kdež světla neuhlídáš, a když scepeníš, dám tě katům pohřbiti a t. d." I poručil hned profosovi pouta přinésti a biřicům ruce i nohy sevříti jako i hrdlo do kruhu dáti, od něhož na tlustém řetěze palečnice visely. Stalo se, a táhli tak sepřeného do žaláře, kdež za tři neděle (an k němu ani dětem přístupu nedopuštěno) v těžkém tom sklíčení držán, chlebem toliko a vodou živen, od jezuitů pak častým nabíháním trápen byl. Když mu ortel smrti (proto prý, že svou řečí bouřku v lidu stropiti chtěl) přinesli a on ji podstoupiti nežli od víry odstoupiti raději chtěl, vzkřikl Chanovský jezuita, že od ďábla posedlý jest, a poručil ho tížeji sevříti. Takž dobrý muž vida, že ani života ani smrti dojíti nemůže, zemdlený jsa velmi, povolil k zpovědi jíti a vyprosiv sobě pro poretování svého zdraví do Teplic odjeti, do Míšně se obrátil a domů se nenavrátil.
  7. Podobně i jiní z lepších měšťanů vypadnouti sobě vinšovali; ale že v branách pilně vartováno, aby žádný vyjíti, ovšem svého něco vynésti nemohl, mnozí kudy mohli, i skrze mezery zdí městských z rukou Babylona život (aneb raději duši) vychvátiti hleděli. Jakýmž spůsobem víc než do sta předních osob, všeho protivníkům, v rukou zanechavše, vyšlo, a mezi nimi předního měšťana, pana z Kralic, manželka, žena bohatá, kteráž zanechavši velikých nábytků plný dům, rynštokem, kudy nečistoty z města tekou, vyklouzla a za manželem se odebrala.
  8. Ale z těch vyšlých, jestliže kteří nouzí byvše dohnáni (nebo Míšenská země exulanty z peněz vyssávati uměla, rady a pomoci dodávati neuměla), do Čech pomoci nějaké neb almužny hledati vybíhali, bývali vyzrazováni a jímáni. Čehož se mezi jinými dvěma učeným mužům dostalo, M. Luciovi a Falkonovi, kteréž kněz papežský Pavel Sekera (ctného muže Volfganga Sekery, z Moravy také pro evanjelium do Uher vyhnaného, nehodný bratr) zjímati a za celý rok v vězení držeti dal. Potom je Don Martin na zámek Velhartický odeslal, kdež dlouhým vězením o zdraví a bez mála i o rozum přišedše, naposledy na jisté reversy odpolu živi propouštěni jsou.

zpět na obsah - Další: Reformací Domažlická