O druhé vlasti, jenž jest mezi městem Krerman a mezi Kobynam, kapitule XXVtá.

Pak jdúce z města Krerman k městu Kobyně, najdú cestu velmi zlú, na dél cesty což muóž sedm dní ujíti. Na kteréžto cestě nemuóž někdy vody míti kromě zde i onde velmi málo, a ta slaná jest a hořká a k tomu zelená, tak že se spieše zelená jícha zdá nežli voda. A protož jie žádný píti nemuóž; pakli sě jie kto jednú napie, ihned běhačku neb přielišnú měkkost v břiše má, tak že s jediného napití musí na desetkrát na chýšku běžeti. A též by sě jemu přihodilo, ktož by téj soli, jakož z téj vody dělají, málo okusil. A protož, ktož tú cestú jdú, musejí pro pití vodu s sebú nésti. Dobytek téj vody hořkéj velmi nerad pie, a když jej z núze k tomu připudí, že pieti musie, též sě jim právě stane jako i člověku. A na téj púšči žádného přébytka lidského nenie, aniž také které zvieře lesné muóž tu býti pro nedostatek pití kromě samých osluóv.

zpět na obsah Další: O městu Kobynan, kapitole dvacátá šestá.