O městu Sachion, kapitule čtyrycátá pátá.

Dokonajíc a přejdúc cestu téj púšči, i přijdú k městu, řečenému Sachion, jenž jest na počátku vchodu do vlasti veliké, řečenéj Tangut, v níž jest málo křesťanů nestorinův, ale jiní, s ktož tu přebývají v tom městě, držie zákon Machometa, a jiní všickni jsú modlosluhy. A ti modlosluhy, kteříž tu jsú, mají zvláščí jazyk. Ti všichni, kteříž v tom městě přebývají, s žádnú kúpí nejdú, jedno ovocem živi jsú. V tom městě Sachion mnoho klášteruóv jest, rozličným modlám posvěcených, jimžto veliké oběti činie a od lidu veliká poctivost sě jim děje. A když sě kterému modlosluzě syn narodí, inhed jej poručí některéj modle, kteréžto modle ke cti toho léta v svém domu krásného škopa krmí. A když sě rok dokoná od narození syna jeho prvý hod téj modly, kterýž přijde po tom roce, tehdy obětuje téj modle syna svého a toho škopa s velikú poctivostí. Potom zvařie to maso škopové a modle obětují, kteréhožto masa tak dlúho nechají před tú modlú státi, donivadž nebudú dokonány ty jejich modlitby nešlechetné, kteréž před tú modlú řiekají podlé obyčeje toho miesta. Neb tu prosí otec velmi nábožně téj modly, aby syna jeho ráčil uchovati, i mnie jistě, by zatiem ta modla polévku jedla z toho masa. A když tu službu dokonají, to maso obětované na jiné miesto nesú. A tak shledajíce sě všichni přietelé toho jistého, to maso s velikú poctivostí jedie a kosti poctivě v řádném náčiní schovají. A když kto pak umře, ti, k nimž ta mrtvá těla příslušejí, to jest přátelé, káží je spáliti. A při tom pálení takýto obyčej mají a hod: najprve sě s hvězdáři radie, kdy by měli ta těla k spálení nésti. Tehdy sě oni ztáží o měsieci, o dni, o hodině narození toho jistého umrlého. A spatřiece téj hodiny spósobenie hvězd, teprv súdie, který den má spálen býti. A někdy sedm dní to tělo mrtvé chovají, některdy za měsíc a některdy za šest měsiecuóv. A v tu chvíli zatiem toho těla mrtvého tiemto chovají obyčejem: v domu truhlu mají z tlustých desk tak mistrně spojenú, že z nie i žádný smrad páchnúti nemuóž, a ta truhla také zevnitř čistě zmalována jest a v tu truhlu mrchu vložie, drahú vóni ozdobiec, truhlu tu čistém postavcem přikryjíc. A na všaký den, doněvadž to tělo doma chovají, v hodinu jedení stuól před tu truhlu s vínem a rozkošnými krměmi připraví, a ten stuól tak připravený tu stojí tak dlúho, jako by sě mohl živý člověk najiesti. Neb oni za to mají a tak pravie, že tu, což jest položeno tomu mrtvému, dušě jeho jie a požívá. Také dřieve řečení hvězdáři radie, s které by strany domu to tělo mělo ven neseno býti, neb tak řiekají, že ta néb ona strana domu, když jsú jej dělali, někdy nemá dobrých osudóv. Protož oni tak súdie, že by strana nebyla toho hodna, aby mrtvých těla v takovú zlú chvíli byla skrze ni nesena. A protož přikazují ti hvězdáři, aby jinými dveřmi nebo znovu s jinéj strany probořiece stěnu, k spálení to mrtvé tělo vynesli. A když to tělo z města neb z městečka vynesú, bývají tu u cesty domkové některací, z dřieví srúbení, na mnohých miestech postavci a zlatohlavy přikrytí. A když těch dojdú, s tiem mrtvým tělem, postavie tu truhlu před tiem domkem, a před truhlu na zemi lejí víno a rozkošné krmě rozmecí, a za to majíce, že ten mrtvý na onom světě s takovým obědem má přijat býti. A když cěstú jdú před sě, to tělo nesúce, tehdy napřed před tú truhlú jdú rozliční herci s rozličnémi nástroji piščby i hudby ze všeho města, a k téj piščbě a hudbě všichni jdúce, velmi jsú veseli. A když již k tomu miestu, na kterémž jej mají spáliti, přídú, mají na lístkách papírových vyřezány obrázky mužské, ženské, koňské, velblúdové i penězových mnostvie, a to všecko s tiem tělem spálé. Neb za to mají, že ten mrtvý na onom světě tolik pacholkův a dievek i peněz bude míti, což tu těch obrázkův bude s ním spáleno. A takto věz to bude živ v bohatství velikém a ve cti. Ten bludný obyčej vežde drží při spálení těl lidských v téj krajině na vzchod slunce slepota pohanská etc.

zpět na obsah Další: O zemi Kamul, kapitule XXXXVItá.