O modlosluhování, kapitule LVIII.

Tatarové miesto bohu modlé sě jednomu, jemuž řiekají Latygaj, jehož mnie, by byl zemskej buóh, jenž by péči měl o nich, o jejich zemských úrodách, o dětech a o dobytku. Toho falešného buóha oni velmi ctie. A každý Tater v svém domu má modlu neb obraz toho boha z plsti neb z jiného plátna. A tu jistú modlu na čistém miestě postavie a mnějí, by také ten jejich buóh měl ženu a syna. Takéž jich modly z plsti udělají, modlu ženy Latygojovy na levě straně jeho postavie a syna jeho modlu před ním. A ty modly tak velmi ctie, když k obědu neb k večeři jdú prvé tučném masem vařeným neb tú tučností s masa pomaží úst bohuóv svých. A diel téj jíchy neb vody, v níž maso vařeno jest, jim ke cti před duóm vylijí, aby ti bohové dřieve řečení vzali diel svój a učiníce to, i sedú k stolu. A jestliže kterého Tatara syn, jenž ješče ženy neměl, a umře také tehdy druhému dcera děvečka, ješto ješče muže neměla, otec toho pacholíka umrlého děvečku tu umrlú vezme za ženu synu svému umrlému, a to s povolenie otce jejího. A nato velé list napsati pod obecného písařě rukú, a také na listech namalují pacholíka i děvečku, rúcho, penieze i jiných potřebných věcí mnoho, náčinie rozličné. Potom pak ten list i to malovánie na ohni spálé, a tak jsúce svedeni ďábelském oslepením i mnie, by ti umrlí pojali sě na onom světě, když dým těch věcí spálených vzhuóru šel v povětřie. Učinie také pro tu věc krásnú svadbu, a těch krmí diel, což nadělají k téj svadbě, rozkydají a rozlejí sem i tam, aby také ženich a nevěsta svój diel téj svadby snědli. A tak viec potom starosty a přítelé těch mrtvých mají sě za přátely, jako by sě v pravdě ta svadba stala.

zpět na obsah Další: O udatnosti, kapitule padesátá VIIIItá.