Tuto o řádu jejich, kapitole šedesátá.

Řád tento jejich jest v šikování a v zjednávaní zástupuóv a obyčejí k bojóm: když který vejvoda neb vuódce bude ustaven nad vojskem, sto tisíc rycieřóv vybéře z nich, kteréž ao sě jemu zdá, tomu vejvodě, i zdělá je hajtpmanem, jedny nad tisíce jiezdnými, druhé nad sto jiezdnými a třetí nad deseti jiezdnými. A tak šikuje všicko vojsko po tisíc, po stu a po deseti. A také jednoho posadí nad deset tisíc. Ti hajtpmané téj vojsky jsú rádsě tiemto řádem: neb těch deset, z nichžto každý jest hajtmanem nad deset tisíc, jsú rádsě toho vévody nebo vódsě. A ti, ješto jsú hajtpmanové, jsú rádsě těch, ješto jsú nad deset tisíc. A ti pak, ješto jsú nade stem, jsú rádsě těch, ješto jsú nad tisíc. A ti, ješto jsú nad deseti, jsú rádsě těch, ješto jsú nad stem, ale tak, aby žádný hajtman neměl viece nežli deset, a ten obyčej držie i u velikých i v malých vojskách. A když pak ten hajpman, ješto nad sto tisíci jest, pustiti chtě tisíc, přikáže jednomu hajtmanovi, ješto jest nad deset tisíc, aby sobě vybral z jeho vojska tisíc. A ten kdož jest na deset tisíc, přikáže tomu, ktož vládne stem, aby sobě vybral sto. A každý, kdož vládne nad stem, vybéře sobě deset, a každý, kdož na desěti jest, dá jednoho, a tak bude jich tisíc z desěti tisíc vybrané. A to takém šikem držie, aby rovnými pořádkami puščeni byli. A každý z nich vie, když z práva k tomu má vyvolen býti; a každý z nich, když jej volí, ihned poslušen jest; ve všem světě nenalezneš lidí poslušnějše panuóv svých, jako jsú Tatařie. A když sě již s jednoho miesta na jiné miesto vojska hne, vždy se všech čtyř stran téj vojsky po dvú stú stráží nebo viece bude nevelmi daleko od nich, aby neopatrně napadeni nebyli. A když pak sě na poli s nepřáteli bijí, často učinie, jako by poběhli, a zasě vždy přes to střielejíc tak daleko, až nepřátely své, ješto po nich běžie, zavedú, kamž sě jim bude zdáti. as Tehdy sě všicky spolu na ně zasě obrátie a často nad ními svítěziec, potepú je. A také často tiem obyčejem učinie svým nepřátelóm hanbu, když mniechu, že by měli obdržeti boj, a ztratie. A koni jejich tak jsú zučeni, že k jězdcově vóli sěm i tam obrátie sě snadno.

zpět na obsah Další: O súdech taterských, kapitule šedesátá prvá.