|
- Polo | - Milion | - |
O zlých lidech a nepravých takúto spravedlnost činie. Jestliže kto ukradne kterakú věc malú, pro niž nezaslúžil oběšenie neb zahubenie, jest-li velmi malávěc, káží jemu dáti sedm kyjových ran, jest-li většie věc, tedy sedmnácte, pakli opět věčšie, tehdy dvacet a sedm a třidcet a sedm a čtyrycet a sedm. A tak vedlí miery hřiechu jest počet kyjových ran až do sta, vždy přičinijíc po desěti, až některé tak až do smrti ubijí. Pakli kto ukradne kuóň neb kerú věc takú, pro kterúž jest hoden smrti, na poli jej přieč na břich mečem uděřie a tak zahubí. Pakli zloděj muóž a chce tu věc devětkrát dráže zaplatiti, vykúpí sě od smrti. Ktož mají koně, voly neb velblúdy, znamenie svá jim na srsti učinie, a beze všech stráží na pastvu vypustie. A když sě s pastvy vrátí, a nalezne kto které cizie mezi svémi, ihned pána neb hospodáře toho dobytšěte najdúc, káží jemu kteréž koho jest, domuóv ihned pojíti; ale drobnému dobytku tomu pastýři za stráž se posílají; majíť zvířata nadmíru krásná. To jsú obecní obyčejové taterské, ale že jsú smíšeni mezi rozličnémi lidmi, protož mnohé své obyčeje opustiece, v rozličných vlastech jich sě obyčejí přijmú.
zpět na obsah 
Další: O poléch a oráni Barguij, kapitole LXdruhá.