O velebném lovu králově, kapitola XVIIItá.

Dva veliká pány, vlastnie dva bratří, jednomu z nich řiekají Bajam, druhému Kvugam, ti jsú od velikého krále kám k lovu tak zjednáni, že slovú lovci. Neb každý z nich má pod svú mocí deset tisíc lidí, jenž jiného nic nečinie, jedno velikých psuóv chovají a krmie, to jest ohaře, jimžto tatarsky řiekají cinici, velikých psuóv holoty neb vladaře. A když veliký kám chce na lovu kratochvíl mieti, ta dva pány dřěvní, jenž vládnú lovci, pojmú s sebú dvaceti tisíc lovcuóv s jejich psy. A když již s králem na to pole přijedú, kdežto mají honiti, král veliký s svými pány postaví sě u prostředku. A tak jeden z těch dvú pánuóv lovčích jde a postaví sě královi na pravé ruce, s svými deseti tisíci, a druhý s svými deseti tisíci na levé straně. A jedny lovcě od druhých tak rozezná, neb jedno deset tisíc lovcuóv jsú oblečeni v rúcho červené a druhé deset tisíc v rúcho blankytné a tak, že dlúhým řadem sě zřiedie, tak že jeden od druhého od sebe nedaleko stojí, tak že sebú zamiestie země na rovni dobře za jeden den cesty. A psy své vždy každý podle sebe drží. A když tak již zřiediece sě stanú, psy ty, kteréž držéchu, pustie na zvěř, jejíž tu mnoho jest. A také nemnoho jim muóž ujíti zvěřě, který pustie pro veliké mnostvie psuóv a pro umělost a vtipnost lovcuóv. K takéj věci přihlédati jest velmi kratochvilno těm, ktož rádi honie a v tom chvíli krátie.

zpět na obsah Další: O lovu ptactva, kapitule XVIIIItá.