O jinéj krajině téj vlasti a o jich obyčeji.

Po skonání těch dvaceti dní cesty téj vlasti Tebeth najde mnoho hraduóv a vsí, v kteréžto krajině jest velmi šeredný neslýchaně zlý obyčej, jenž přichodí z oslepenie modloslužného. V téj krajině žádný nechce ženy sobě pojieti panny, ale hledá prvé, aby byla od mnoha mužuóv zprzněna, praviece, že žena nemuóž jinak hodna býti k manželství. A protož když kupci neb kteracížkoli jiní pocestní lidé skrzě tu zemi jdúce, u jejich měst nebo vsí své stany složie, ženy z těch krajin, kteréž dcery mají hodné k manželství, vedú je k nim, někdy dvacet, třicet neb čtyřicet panen podlé množstvie kupcuóv, a prosiece jich, aby sobě každý jednu z nich vzal a s sebú ji držel tak dlúho, doněvadž by tu bydlil, svú kúpi jednaje. Tehdy oni, sú-li tací, vyberú sobě, kteréž chtie, a tu s sebú chovají, dokudž tu budú. A když odtud jedú, žádné s sebú z nich jim vzieti nedadie, než musějí jejich starostám zasě vrátiti. A také každý, ktož kterú z těch panen s sebú držal, musie jí na znamenie nějaký dárek dáti, aby ta panna tiem darem od hosti daným měla jistý dóvod, že jest již od viece mužuóv poznána, aby tiem spieše a lépe mohla za muž vdána býti. A když sě chtie ty jisté panny v svých rúších ukázati, všecky ty jisté dary, což jim kupci neb jiní hosté nadali, uviežiec sobě na hrdlo, aby ukázaly, kterak jsú byly hostem libé. A kteráž viec těch darů na hrdle má, mají ji za najzšlechtilejší a spieše ji pojmú. A protož, když již oddány budú mužóm svým, jsú na ně laskavi mužie, aniž jim již dopustie, by sě jiných přídržely. A také sě velmi vystřiehají mužie téj vlasti, aby jeden druhému na tom nepřekážěl. V téj vlasti lidé modlosluhy jsú a velmi ukrutní, aniž chtie za hřiech mieti, když jeden druhého oblúpí neb co ukradne neb padúchem býti. Ovocem zemském živi jsú a lovem zvieřecím. V téj vlasti mnoho jest těch zvieřat, ješto pižmo dělají, a řiekají jim guddery. Ti, jenž v téj vlasti přebývají, mají mnoho psuóv lovních, ješto ta zvieřata lapají. A ti lidé chodie v kožích zvieřecích miesto rúcha, neb v hrubých kytléch z plátna a mají svú zvláščí řeč, i také ráz peněžní, a slušie ta krajina k téj zemi Tebeth, a jsú podlé veliké vlasti Mangi. Ta země Tebeth velmi široká jest a v osmero království rozdělena jest. Mnoho má měst a městěček, a jest velmi hornatá země. A jsú v ní řeky i jezera, v nichžto nalézají zlato, ješto slove zlato de paglola. Tu korály miesto rázu peněžitého mají, a ten velmi drazě kúpiti musie, protože všickny ženy téj země korály na hrdle nosie. A také všem svým modlám korály na hrdla věšejí, neb to mají za velikú čest. Také tu jsú psi velicí jakžto oslové, s nimižto zvěř honie. Také jiných psóv dosti mají rozličného zpósobenie, sokoluóv rarohuóv i jiných ptákuóv k myslivosti dosti a velmi dobrých. V téj vlasti roste veliká věc skořice, a jiného vonného kořenie dosti, jehož k nám nenesú, aniž kdy vídati jest toho v našich zemích. Tu dělají postavce od zlata a od hedvábie dosti a ta země jest poddána velikému kámovi.

zpět na obsah Další: O vlasti Kaydu, kapitule třicátá sedmá.