O vlasti Kaydu, kapitule třicátá sedmá.

Po téj vlasti Tebeth přijde do vlasti Kaydu na západ slunce, a ta vlast má krále, a ten jest poddaný velikého kám. Tu jest mnoho měst a hraduóv. Tu jest jedno jezero, v němž jest perel také mnoho, že, kdyby je dal ven nésti veliký kám, byly by velmi malé ceny pro obecnost a pro veliké mnostvie. Ale veliký kám nedá jich svobodně loviti. Neb ač by kto bez králova odpuščenie perly lovil, ihned by zahuben byl. V téj zemi také velikej množstvie těch zvieřat jest guddery, ješto pižmo dělají. V tom také jezeřě, ješto perly rostú, jest ryb velikej množstvie. V téj také vlasti zvěřě rozličného dosti, lvóv, nědvěduóv, jelenóv, srn i jiných zvieřat. Tu jest ptactva rozličného hojnost. Tu víno neroste, aniž jest tu která vinice, ale z pšenice, rýžóv a rozličných drahých věcí pitie velmi dobré dělají. Tu jest hřěbíčkuóv množstvie veliké a sbírají je s malého dřěvíčka, jenž má malé prútíčko, a ktvietek bielý mají, jakžto jest hlávka hřěbíčková. Tu jest zázvora množstvie a skořice, též i jiné vóně drahéj, jehož do našich zemí nenesú. V téj vlasti horách nalézají drahé kamenie, jimžto řiekají turchisy a jsú velmi pěkní, a toho dosti, ale žádný jeho kopati nesmie bez odpuščenie velikého kám. Lidé téj vlasti jsú modlosluhy, a ti jsú tak od svých modl zšieleni, že mnie, by tudy milost jejich získali, když ženy své vlastnie neb dcery hostem pocestným dadie. Neb když kterýkolivěk host tudy jde nebo jede, a v domu sě svolají ženy, dcery i jiné ženy, kteréž v jeho domu jsú, přikáže jim, aby hostě toho i jeho tovařišuóv ve všem poslušni byli. A učiní to přikázanie, jde z domu preč a hostě toho s jeho tovařišstvem a v svém vlastním domu něchá jakžto hospodáře, aniž sě vráůů domuóv smie, doněvadž on tu chce bydliti. A ten host, donovadž tu bydlí, klobúk svój neb jiné znamenie přede dveřmi pověsí, a když hospodář naděje sě, by host již pryč odšel, chce sě domů vrátiti, uzří znamenie jeho před dveřmi, postúpí zasě inhed. Protož host ten móž tu dva neb tři dni bydliti. Takový slepý a ohyzdný obyčej po vší téj zemi Kaydu držie, a žádný sobě toho za hanbu nepočítá, protože to činie ke čsti bohóm svém a mnie, že by skrzě to slitovánie a dobrotu, ješto hostem tak ukazují, od svých bohuóv měli hojnost všeho zemského ovoce obdržeti. Ráz peněz svých taký to mají: prútky zlaté pod jistú vahú dělají a těmi miesto peněz tržie a trh dějí. A jakž ta metlička neb prútek váží, tak jest cena jeho. A to jest jejich věčší ráz; pak menší ráz jejich jest takový: suól v kotléch vařie, a to potom v formičku lejí, a tu sě stvrdnú, a to je jejich menší ráz, jímž také svój trh dějí. Osmdesát těch krúžkuóv soli jest tak mnoho, jakžto jeden malý zlatý, ješto slove vlašsky sagyum. Potom jdúce deset dní cesty, najde na téj cestě hrady i vsi, kdežto právě týž obyčej mají, jakžto v téj zemi Kaydu, kdežto také jsú velicí lovové zvěřě i ptactva. Dokonajíce těch deset dní cesty, najde řeku jednu ješto slove Bryus a tu sě dokonává ta země Kaydu. V téj řece najde velikú věc zlata, ješto slove zlato dopagiola. A na břězě téj řeky škořice veliká věc roste, a ta řěka skonává sě u velikého moře.

zpět na obsah Další: O vlasti Karayam, kapitula třicátá osmá.