O vlasti Karayam, kapitula třicátá osmá.

Minúce tu řěku dřieve řečenú, vcházějí do téj vlasů, ješto slove Karayam, jenž v sobě má královstvie sedmero, a jest poddána velikému kám, kdežto králem jest syn jeho jménem Esentemur, muž múdrý a udatný, mocný a bohatý, jenž velmi dobře v své zemi pravdu a spravedlnost zachovává. Lidé téj země modlosluhy sú. A minúce tu řěku pěti dní cesty, najde měst mnoho a hraduóv. V téj vlasti rodie sě koni velmi dobří. Tu mají řeč svú. Po těch pěti dní cesty najdeš najjmenovitějšie město téj země, jménem Jaci, veliké a zšlechtilé, a kupečstvie tu jest veliká věc. Tu také přebývá křesťanuóv některakých, málo nestorinóv, ale mnozí jsú z nich ješto sě Mahometovi modlé. Pšenice a rýže jest veliká věc, ale pšeničného chleba tu nejedie, neb tu zdráv nenie takový chléb; než z réžě chléb dělají. Také činie z rozličných věcí pitie, jímž sě spieše opieš, než kterým vínem. Miesto rázu peněžného mají některaký kameníčko bielé, ješto v moři nalézají, jichžto dávají osmdesát za jeden hrošík střiebrný. V tom městě z studničných vod suól dělají u velikým množství, od niež král má veliký plat. V téj zemi mužie tak blázniví jsú, že žádný sobě toho za hanbu nemá, žije-li jiný muž s jeho manželkou ač li s její volí jest. V téj zemi jezero jest, jenž má v okršli sto mil, v němž ryby krásné a velmi dobré lapají. Lidé v téj vlasti syrové maso takto jedie, najprvé je velmi dobře zetrú, potom je vložie v kořenie rozličné rozdělajíce, potom je jedie etc.

zpět na obsah Další: O jiné krajině téj vlasti Karayam, XXXVIIII.