O vlasti Ardandam, kapitole XXXX.

A když již odejde od téj vlasti Karayam za pět dní cesty, najde jednu vlast jménem Ardandam, jenž podrobena jest s velikému kám, v níž město najjmenovitějšie slove Bukyam. V téj vlasti miesto rázu peněžného dávají zlata váhu, ješto slove uncia nebo sagyum. Tu unci zlata dávají neb vyměnijí za pět uncí střiebra, neb nemóž nalézti v téj vlasti střiebra za mnoho mil. A protož tu sjieždějí sě kupci, ješto od nich vyměňují zlato za střiebro a mnoho ziskují. Také těmi porcelany trh dějí, jakož přinosie z Indie. Ryžóv a masa užívají najviec, pití dobré dělají z rýžóv a z jiného vonného kořenie. Mužie i ženy v téj vlasti přikrývají sobě zuby své zlatémi plechy, jenž jsú tak zpósobeny, že sě zubóm velmi dobře při hodie. Mužie všickni v téj vlasti rytieřščí a zpanošilí jsú, s uodenim jedno a s rytieřskú věcí sě obchodiece a s lovy zvieřecími a ptačími. A ženy jejich všeckno hospodářstvie zpravují, a mají sluhy zakúpené, ješto sú jim v službu podrobeni. V téj vlasti ten obyčej jest, aby žena, když porodí, poloha svého čímž najspieše muóž odbyla a hospodářstvie hlédala. Ale muž její, ten sě musie místo nie položiti v lože, a čtyřiceti dní ležeti, a o dietěti práci mieti, a máti o dietěti žádnéj práce nemá, jedno že jemu pokrm dá, a to když syn jest neb pacholík. A zatiem donovadž tak muž leží, přátelé její jej navščěvují jako šestinedělnici a pravie, tak že to proto mužie činie, neb žena, když dceru nese a porodí, dlúhý čas a těžce jest pracovala, protož podobno býti súdie, aby také čtyřicet dní bez péče synovy jsúce, odpočinula. Než přes to ona vždy mužovi, donovadž tu leží, jídlo k loži nese. V téj vlasti modl nenie jiných, jedno že každá čeled těm sě modlé, od kohož sě kto porodil, to jest starostám svým. V lesiech velikých bydlé, kdežto jsú hory veliké a lesové. Těch hor lidé jiní netáhnú sě z jiných vlastí, neb by tam živi býti nemohli cizé lidé pro zlé povětřie nečisté. Písma a listuóv nemají, než úmluvy své a zavázanie o dluhy jeden s druhém na vrubiech mají, tak že učiniece vrub, i rozščěpie na poly i chová jeden jednej polovice a druhý druhej, tak že potom složiece v hromadu, přidá sě jeden k druhému na nejmenšiem vrúbku. V téjto zemici a ve dvú dřieve jmenovaných, to jest v Kajdu a v Karajam, lékařóv nenie, než když kto z nich nemocen jest, přátelé jeho svolají čaroděníci, jenž modly následují, a ten nemocný jim svú nemoc vypraví. Tehdy ti čaroděníci nastrojie tanec veliký a hudbu i piščbu zjednají, a tak svým bohóm ke čsti rozličné piesně tvořie. A to tak dlúho činie, až některého z těch tanečníkuóv ďábel posědne. A tak pak inhed tancě nechajíce běžie k tomu, kteréhož ďábel posědl, a budú jeho tázati, proč by onenno nemocen byl, a co by měli činiti, aby onen zdráv byl. Tehdy ďábel z toho obklíčeného bude odpovídati a řka, že onen proto nemocen jest, že toho neb onoho boha rozhněval. A tak ti čaroděníci prosie toho boha, aby onomu nemocnému jeho vinu odpustil, slibujíce, že ten jemu bude svú vlastní krev obětovati. A znamená-li ďábel po kterém znamení jeho nemoci, že ten nemocný nemóž živ ostati, tehdy die: Tak jest ten nemocný boha toho velmi rozhněval, žeť tú obětí ukrotiti jeho nemóžem. Pakli znamená, že móž živ ostati, tehdy die: Musieť toliko a toliko škopcóv zabiti, ješto mají černé hlavy, a jemu obětovati, a takého pití nadělati a toliko čaroděníkóv sobě svolati, a pro ně všecky věčší obět obětovati; a takť sě ten buoh nad ním smiluje. Tehdy přátelé toho nemocného to vše učinie, což ďábel rozkázal, zabijíce škopy, krev jejich k nebi vrhú. A sendúce sě čaroděníci s svými ženami, zasvietie mnoho svěc, a vešken duóm zkadie, a dým z dřievie vonného aloe udělají a maso obařivše, tu vodu v povětřie lejí, a diel také toho pitie, ješto uděláno z rozličného vonného kořenie. A opět sě ujinúce v tanec skákají, zpievajíce na čest téj modle. Potom opět otáží toho zběsilého, již-li jest tomu bohu dosti učiněno, káže-li co viece, opět učinie, což káže. A kdyžť die: jižť jest dosti učiněno, tehdy ti čaroděníci, posadiec sě za stuól, jedie to maso obětované s velikém veselím, a pitie to pijí modlám obětované. A dokonajíce oběd, berú sě domuóv a zdaří-li buóh, že nemocný ten zdráv bude, tehdy tito dějí, že jej ta modla uzdravila. A tak tú chytrostí zklamáni bývají dáblem oslepeni.

zpět na obsah Další: O velikým boji, jenž byl mezi Tatary a králem Nyen.