|
- Rulík | - Ves. Kubíček | - |
Když jsem pomyslil, mám-li tento historický příběh na světlo vydati neboli tak nechati, právě v tu chvíli přišly mi nové básně do rukou, kteréž naši znamenití čeští básníři ku poctivosti jazyka a národu svého pilnou rukou sepsali a vydali. Sotva jsem pak počal čísti a uvažovati důvtipná zdání básnířův, aj, tuť vidím k nemalému utěšení svému, že jeden z nich1 zpívá o tom samém příběhu, o němž jsem pomyslil, hoden-li vydání čili nic. I toť jest, pomyslím sobě, voda na můj mlýn! Ihned pocítil jsem jakési pohnutí, abych se o ten spis pokusil a déle ho netajil.
Ovšem že se tento příběh může počísti mezi básně a skoro se tomu tak podobá. Než stalo-li se všecko na slovo, jakož něco takového vypravuje napolo zetlelý rukopis, i proč bych ho aspoň pro vyražení mysli neměl vydati na světlo, ježto přece není tak chudý, aby místy neposloužil k naučení a výstraze? A také-li, prosím, kratochvilní spisové nedopomáhají k dokonalosti i k dobrému naučení? Ne vždycky spisy vysokého mnění, řekl jedenkráte Xanthus k svým žákům, vedou k pravé dokonalosti. Často se stává, že tu ctnosti berou porušení a častěji se také otvírá cesta k nešlechetnostem. Omyl jest, myslíme-li, že čtení smíšené s vtipnou kratochvílí nevede k dokonalosti. Ono netoliko dává utěšení, nobrž také učí a nabízí k opatrnosti. Až potud Xanthus.
Než budiž tak neb jinak. Tento příběh, byť i třebas byl považován za smyšlenku aneb báseň, přece poskytne takový užitek, že každý, čta jej, nejen sebe obveselí, ale i toto shledá, jak bývá podmaněna mysl lidská náruživostem a že nectnost jest tak v zbytku jako v nedostatku. Ohledej medle a porozviň, upřímný Čechu, tuto skrovnou prácičku. A shledáš-li, že jest tomu tak, snadno posoudíš, že v maličkosti dosti jsem tuto předmluvil. Zdráv buď a měj se dobře.
zpět na obsah 
Další: