|
- Denis | - Konec sam. české | - |
Poznámky
ke straně 271
271.1 Listy (v překl. Vinařického) str. 78.
ke straně 272
272.1 Listy str. 90. Nikdy nesmí se do slova věřiti nářkům moralistů, ale Bohuslav vyslovuje tu jen stručně svědectví všech vrstevníků. - Bohuslav byl katolík a proto přál Německu; obviňován byl z nedostatku vlastenectví, což jest přehnáno, - ale jeho vlastenectví bylo české, nikoli slovanské.
272.2 Listy pana Viléma z Pernšteina vynikají zdravým úsudkem, upřímností, vznešeným smýšlením; ukazují, čeho osvícení a vlastenečtí králové mohli dosáhnouti od šlechty české, svědčí také o vážnosti nebezpečenství. Pan Vilém z Pernšteina cítě blížiti se poslední chvíli svou, píše Ludvíkovi: "A protož nerad bych umřel, abych toho neměl oznámiti pro své svědomí, což škodného V. Mti znám: poněvadž jsem V. Mt za pána přijal; na korunu dva prsty vložil, sceptrum při korunování V. Mti jsem držel ... Jedné sami neračte se opouštěti a škaredě, což máte svého dědičného, toho nezanedbávati. Nebť jest již na času, a příliš velikém, ano skrze nedbanlivosti a roztržky mnohá království jsou v nic přišla. Pak jak se nyní v Čechách děje, jistě k témuž jest podobné ... A já neznám, co se můž hůře již díti v tomto království, než se děje, a toho neubývá, než přibývá." List ode dne 10. prosince 1520. Archiv český I., str. 75. Srovnej jiný list ku králi ode dne 4. října (Ibidem str. 74). "Ač jest toho tak veliká potřeba V. Mti i tomu království, příjezdu V. Mti, že nemůž mnoho větší býti; neb škaredě hyne." V listu ku panu Janovi Bornemissovi z Březenic (Ibid. II., 152): "Nehne-liť sebou J. Mt za mládí k svému panování a k mocnému rozkazování i trestání, a v tom se J. Mt tak zastará: malou radost bude míti v těch královstvích, a ona zkažena budou, nebude-li božské milosti. Neb kdež se již roty působí, majíce pána svého, již tu není žádné čáky k dobrému, ani k lásce ku pánu svému."
ke straně 273
273.1 "Neračte meškati příjezdou svou a neračte se dáti s toho žádnému svoditi, a království Českého a zemí k němu příslušejících neračte sobě lehce vážiti; ač budete ráčiti mocně královati, a tak královati, abyste ráčili býti ten pán, když ráčíte říci: chci, aby tak bylo; a když ráčíte říci: nechci, také aby nebylo, spravedlnost při tom obmýšlejíce. A nevezmete-li toho V. MKá před se v své mladosti, nikdá dostatečně V. Mt královati nebudete; než králem V. Mt slouti budete, a jiní užívati budou, a budou činiti což chtí, a V., Mt mějte na tom dosti, že jste králem. Milý pane! račte se toho uchovati, a toho neračte se dopouštěti; a poněvadž jste V. Mt králem, račtež královati, a tovaryšů ze svých poddaných sobě nedělati ... A račtež ten obyčej zachovávati, dobrým dobrým se odplacovati, a těm, kdož by toho tak nezachovávali, také račte jim V.Mt za jejich skutky tím odplacovati, čehož by hodni byli." (Archiv český I., str. 74.)
273.2 Anna byla dcerou Gastona hraběte Kandalského a Kateřiny hraběnky z Foix; byla vychována na dvoře Ludvíka XII.
ke straně 275
275.1 O této době viz vedle Palackého, jenž nezdá se mi dosti přísným ku panu Lvovi, četné a důležité práce Rezkovy, zvláště Příspěvky k dějinám českým za králů Vladislava a Ludvíka v Č. Č e s. M. 1882. Politika páně Lvova byla velmi dvojsmyslná, povaha jeho nebyla přímá; jeho obyčejem bylo rozněcovati vášně, potom diviti se jejich prudkosti: "napřed sám oheň rozdmýchal a pak si jako Pilát ruce umýval" (str. 221). Již výše vyznačil jsem za přední pramen pro tuto dobu listy pana Lva z Rožmitála uveřejněné v Archivu českém.
ke straně 277
277.1 R. 1516. Uvedeno od Palackého V., 2, str. 314.
ke straně 278
278.1 Když konšelové vzdávali se úřadu, starší a veliká obec volili jistý počet volitelů, kteříž teprve jmenovali nové konšely. Ostatně král, byl-li v zemi, vyhražoval si právo sázeti konšely. 1514, Privilegia měst Pražských str. 350.
ke straně 279
279.1 Písař Bartoloměj, neboli Bartoloměj od sv. Jiljí, vůbec Bartoš Písař řečený byl měštěnín Starého města pražského. Maje obchod plátenický náležel zámožnému stavu městskému i dává o něm soud velmi příznivý. Ducha jsa smělého, svobodného, živého i pronikavého, stal se jednou z obětí tyranství Paškova; o událostech let 1524-1530 zůstavil nám v pamětech svých líčení velice půvabné a živé. Ovšem nesmí se beze vší kritiky přijímati všecky obžaloby, které svaluje na protivníky své. Zemřel roku 1535. Sloh jeho jest prostý, nenucený, poněkud rozvláčný, vyniká výrazy a úslovími prostonárodnlmi, vylíčení povah jest velmi živé. Kroniku jeho uveřejnil Erben r. 1851 na základě dvou rukopisů universitní hnihovny Pražské, ale zachoval se ještě třetí rukopis v knihovně Strahovské. V tomto rukopise Strahovském vedle rozličných poznámek marginalních obsažena jest po knize čtvrté ještě zvláštní kniha řečená "epilog", kde čteme některé zajímavé podrobnosti o událostech r. 1483, úvahy o nich a srovnání bouře r. 1525 a 1483. (Srovnej díla našeho str. 146.) Tento epilog Bartošův, o pěti kapitolách v úplném znění otištěn jest od dra. Rezka ve Zprávách o zasedání krklovské čes. společnosti nauk, Praha 1882: Dodatky a opravy k Bartošově Kronice o bouři Pražské. Překlad latinský vydal Höfler nákl. kr. učené společnosti 1859, Bartolomaeus von St. Aegidius Chronik von Prag in der Reformzeit, Chronica de seditione et tumultu pragensi 1524.
ke straně 282
282.1 Truhlář, Humanismus v Čechách v Čas. Čes. Musea 1870, str. 370. (Srovnej téhož spisovatele "Počátky humanismu v Čechách" v rozpravách akademie české třídy III., ročník I., č. 4. Praha 1891.)
ke straně 283
283.1 Srovnej Truhláře,O spisech Bohuslava z Lobkovic. Čas. Čes. Mus. 1878, str. 266.
283.2 Vybrané spisy pana Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic v překladu Vinařického 1836, str. XIX.
ke straně 284
284.1 Žaloba svatému Václavu na mravy Čechů v r. 1487. Český překlad u Vinařického str. 124-130.
ke straně 286
286.1 Vzorem těchto pánův osvícených zdá se pan Jan Hasišteinský z Lobkovic, jehož Zprávu a naučení synu jeho Jaroslavovi jsem již uvedl. (Viz str. 192 195.) Jsa katolíkem, ale ne fanatickým, sloužil Poděbradovi a Vladislavovi proti Matiášovi; na cestách svých navštívil Benátky, ostrovy Jonské, Svatou zemi a zůstavil půvabné líčení svého putování. (Otištěno od Čelakovského v České včele 1834.) Zpráva a naučení synu jeho bylo velmi často tiskem vydáno a nápodobeno.
ke straně 287
287.1 Bohuslav z Lobkovic str. 57
ke straně 289
289.1 Živý obraz žalostného úpadu vysokého učení Pražského na počátku XVI. století líčí J. Truhlář v rozpravě o mistru Václavu Píseckém v Čas. Čes. Musea 1876, str. 83-96.
ke straně 290
290.1 Spisovatel díla našeho přidržuje se ještě staršího mínění literarních historiků českých o vývoji a rozkvětu národní poesie české v době staré, jež však vyvráceno jest a zamítnuto novým bádáním vědeckým. Viz pojednání V Jagiće: Gradja za slovinsku nar. poeziju v Radu jugoslav. akademie. Záhřeb 1876 Srovnej i české Athenaeum 1886, str. 346-355.
ke straně 291
291.1 O literatuře české viz nejprve slavné a mistrné dílo Jos. Jungmanna Dějiny literatury české; první vydání, Praha 1825; druhé velice rozšířené, ale na mnoze nespolehlivé, 1849; - výbornou a často již uvedenou Rukověť Jirečkovu, Praha 1875; Výbor z literatury české, Praha 1845; Anthologii literatury české od Jos. Jirečka, Praha 1881; Sabinův Dějepis literatury československé 1866 napsaný velice živě i nadšeně a přese všeliké mezery a omyly velice důvtipně; K. Tieftrunka stručné Dějiny literatury české, 2. vydání, Praha 1880; Pypina a Spasoviče Dějiny literatur slovanských, Petrohrad 1881. (Z ruštiny do jazyka francouzského přeloženo dílo to od prof. A. Denisa, Paříž 1881; do jazyka českého od A. Kotíka, Praha 1881.)
ke straně 293
293.1 Všehrd, II., 30, vydání H. Jirečka str. 99.
293.2 Ibidem str. 4 a násl.
293.3 Ibidem str. 162.
ke straně 295
295.1 Výbor z literatury české II., str. 1044 a násl.
ke straně 296
296.1 1496. To jsou vlastní slova Všehrdova.
296.2 Mikuláš Konáč z Hodíštkova zemř. 1546, přeložil Kroniku českou Eneáše Sylvia 1510 - přehlednutou a opravenou od Veleslavína 1585.- Lucinovu řeč o rozličných stavích 1507 a j. Oldřich Velenský z Mnichova zemř. po roce 1532, vydal překlady z Laktantia Firmiana, Erazma Rotterdamského, Marsilia Ficinského a j. Jan Češka zemř. asi 1547, Řeči hlubokých mudrců ok. r. 1500. Řehoř Hrubý z Jelení zemř. 1514, překlady z Petrarky, Vally, Pontana, jednotlivá díla Ciceronova, sv. Basilia, Cypriana a j.
ke straně 298
298.1 O. Kaemmel, Zur Beleuchtung der Czechisirung Böhmens im XV. Jahrh. v Mitth. des Vereins für Gesch. der Deutschen in Böhmen 1877 str. 85.
298.2 Srovnej v témže sborníku Lipperta, Die Czechisirung der böhm. Städte im XV. Jahrh., 1867, str. 174. Slabý odpor, jímž měšťanstvo bránilo se vítězství živlu slovanského, vysvětlí se hlavně tím, že vítězství toto připravovalo se již dlouho; oligarchie německá tvořila od počátku XV. století jen lehkou vrstvu, pod níž skrývala se massa lidu českého. Lehce pochopíme, že vliv německý nezmizel úplně. Práva městská na dlouho jsou toliko přeložené dávné obyčeje německé. Až do doby Ferdinanda I. města, spravující se právem magdeburským, v případech těžkých žádají za poučení soudů saských.
ke straně 299
299.1 Scriptores rerum Lusatic. III., str. 482.
299.2 Zápisy Plzeňské z r. 1500. Uvedeno od Sabiny str. 700.
299.3 V. Feistner, Gesch. der kg. Stadt Aussig bis zum Jahre 1547. Liberec 1883.
ke straně 300
300.1 Němci zabírají již krajinou souvislou mezí Chbem, Kinžvartem, Ostrovem, Hroznětínem, Přísečnicí a Chomoutovem, pásmo Krušných hor až po Králův Kámen (jenž dlouho byl částkou Čech), poříčí řeky Nisy a výběžky Ještědu, důležité ostrůvky při hranici moravské, zvláště krajinu Německobrodskou. Tu je téměř jediné místo, na kterém država německá jest dnes méně rozsáhlá než v XV. století. Srovnej Šolce, Národnost česká, Praha 1881; Bendla, Die Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien, Vídeň 1884, Schlesingera, Geschichte Böhmens str. 427 a násl., Praha 1870; Naučný slovník čl. Čechy; Lipperta, Die Czechisirung der böhm. Städte, 1867; Pelzla, Geschichte der Deutschen und ihrer Sprache in Böhmen, Praha 1788; Dobrovského, Geschichte der böhm. Sprache, Praha 1792.
300.2 Butzbach, Chronica eines fahrenden Schülers, Řezno 1869.
ke straně 301
301.1 Všehrd, str. 453.
301.2 Zřízení zemské krále Vladislava II. H. 7.
301.3 Všehrd, str, 134.
ke straně 302
302.1 Geschichte Böhmens, str. 436.
ke straně 303
303.1 Grünhagen, Geschichte Schlesiens I. str. 391."V XV. století dobrá třetina Slez jest znova dobyta od kmene slovanského" (str. 396.).
303.2 Slováci řeč českou nazývají ještě jazykem biblickým; kázaní u nich koná se jazykem českým, a na farách a na některých zámcích bible vydaná od bratří českých chová se jako vzácná památka. Píčův Nástin politické a literarní historie Slováků v Slovanském Sborníku, 1875.
ke straně 306
306.1 Rezek, Geschichte der Regierung Ferdinand I. in Böhmen, Praha 1878, str. 26.
306.2 Viz Rezkovo pojednání: Spor o český hlas při volbě císaře Karla V. r. 1519. v Čas. Čes. Mus. 1882, str. 364.
ke straně 309
309.1 Viz IV. kap. t. ř. kroniky Dalimila, kde šlechtický skladatel její v ústa kněžny Libuše vkládá krásné a jadrné zásady vlastenecké. Srovnej i kap. 106.
ke straně 310
310.1 Uvedeno od Sabiny v Dějepise literatury československé str.643.
ke straně 312
312.1 O udalostech za posledních let vlády Ludvíkovy viz Staré letopisy čes. str. 454 a násl.; Bartoše str. 17 a násl.; Palackého V. 2.; Rezka, Ferdinand I.
ke straně 313
313.1 Podrobněji o událostech těchto promluvíme v druhé hlavě II. dílu při uvedení reformace do Čech.