|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Má nejmilostivější, ze všeho světa nejmilejší paní paní mamičko! Pán Bůh všemohoucí rač Vašnosti od všeho nejmenšího zlého chrániti a mně v největší milosti Vašnosti zachovati! Má nejmilejší paní paní mamičko, konečně Pán Bůh na mne laskav jest (ne pro mne, ale pro Vašnosti, abych já Vašnosti, šlápěje líbajíc, sloužiti nejponíženěji mohl), že mi to vnuknutí dáti ráčil, že jsem svou cestu k Benátkům vzal, nebo na tej cestě, ačkoliv jsem nikda nestonal, chvála Pánu Bohu, nestonal, však sea svou otevřenoub nohou, flíčkami a otékánímc jsem jako kdy prve nepříležitost měl a nic mi v čem nejmenším od pražskejchd těch hulvátů doktorů co hojení spomohlo, neb oni jen svůj měšec hojili a mej nemoci nerozuměli. Přijevši pak sem, za dva, za tři dny seznámil jsem se s cavaliery, kteří od sta, od dvou set mil sem naschvál přijeli, chtíce svý zdraví dáti opatřiti, kteří jinde toho dosáhnouti nemohli; zde jim to Bůh skrze pana doktora Hartigio,1 muže po celým takměř světě rozhlášenýho, propůjčiti ráčil. Ten doktor jest [ze] Žitavy rozený, tak vzácný a rozumný jest, že ho zdejší páni a knížata div na rukou nenosí, co jen pomyslí, všechno má, takměř všechny všudy potentáty skrz psaní hojí, kdyžeco potřeba jest, jako krále franského, španělskýho, englického, všechny kurfirsty, a J. M. císařská2 na zdejší republice již ho as třikrát žádati ráčila a naschvál sem hrabě Kurtze,3 z Valdšteina4 a jiný posílati ráčila, on pak nikda chuti neměl, neb zde jako v ráji sedí a zdejší respublica6 by radšif nevím co ztratilag než jeho. Je zde mezi sto desíti neb dvanácti nejpřednější a Bůh mu takový milosti propůjčuje, že svýmh hojením takměř divy činí. I vidouce já, má nejmilostivější paní mamičko, že by mi všechny řeči a jinší učení a kunsty málo prospěly, kdybych zdraví neměl, a nechtíce tak dobrý příležitosti zmeškati, k němu jsem šel a s ním se o svůj nedostatek poradil, kterýž, mně velký poctivosti učinivše, tomu se jest divil, že od půl létach (jakož jest pravda, že jsem nikda zdráv nebyl) [jsem] dosavad to vystáti mohl,a, kdybyi mi spomoženo nebylo, tehdy že bych přes pět letch dýl živ býti nemohl, a to proto předně, že mám víc než polovici krve v sobě zkažený a to od toho, totižto od velkejch excessů v pití, to ponejvíce přičina jest, a to kdo je mně tomu před rokem učil, zaplať mu Pán Bůh! Druhá příčina od velkejch nastuzení [jest], třetí od melancholie, neb já jsem od přirození melancholiophlegmaticus. A tak ta krev se jest ve mně inflammirovala,6 že už neničky po každým jídle jsem měl tvář tak červenou, až hrozno, protož, kdybych se tak nechal, tedy že by jedna krev od druhý se vždycky7 dál kazila, až by se již nemohlo pomoct. Ten doktor mi konečně toho nepravil pro svůj užitek jako jinší, jen aby pacienty dostali, neb on, co jich praví, dost je bohatej, víc než kníže některý, a z desíti jednoho k sobě přijme, nežli, že jsem se, chvála Pánu Bohu, k němu chovati uměl, mne do kůryk vzal a velice na mne laskav jest; však [to] žádná kůrak těžká není, nebo každej den chodím z domu, kde chci, on mi sám quartir jednal a, co potřebuji v čemkoliv, učiní. A tak, má nejmilostivější paní mamičko, zde mimo mou naději prvnější musím ostatil nanejdýl 4 neděle, dokud tý zlý krve nepozbudu skrz tranky a skrz pouštění.7 Juž asi dvě neděle se hojím, nejprvnější tejden i tento každej den koření mařenky8 pouštěl a dvakrát jsem medianama9 pouštěl. Mám k Pánu Bohu tu neději, že bohdá tato kůrak ne tak nadarmo jako jinší nebude a juž jednou zdráv budu, nicméně zde sobě málo zmeškáme, poněvadž dobrýho šprochmistra máme. Řeči se, chvála Bohu, čistě chytám. Pan kamarádm můj10 taky juž kolik dní purgiruje a syropy přijímá. Vašnosti poníženě prosím, že toho, že se hojím, při sobě račte nechati. V novinách nejničky zdejších nic není" slyšet, mají zdejší páni taky soldaty skoro" co my u nás, když mají nepřítele v pytli, teda jej pustějí; nesluší všechno psát, než tak dobří jsou, že jich po 12 věšet dávají.11 Já jsem Vašnosti juž třikrát, toto po čtvrtýp odsad psal, nevím, došly-li jsou Vašnosti všechna psaní. V jednom jsem Vašnosti taky poslal svůj vlašskejr titul, abyste jej ráčili Janovi12 neb někomu dáti napsati, neb mně psaní spíš dojde, protož, kdybyi to psaní V. M. nedošlo, posílám teď druhej. Já jsem jen dvě psaní od V. M. dostal. A tak V. M. se na věky nad všechny jinší poroučím a umru nejponíženější, nejvěrnější sklav.ř
H. J. Č.
P. S. V. M. nejponíženěji prosím, že račtes pana bratra, paní sestry a panny tety ode mne poníženě pozdravovati a toto přiležící psaní, je zapečetíc, poručiti dodati. Taky V. M. nejponíženěji prosím, že račte napsati, jestli jste toto ráčili dostati. Psáno v Benátkách 18. Novembris 1645.
Poznámky
a z,
b odevřenou,
c votékáním,
d praskejch,
e dyž,
f rači,
g stratila,
h svejm,
ch létha, leth,
i dyby,
j dycky,
k cury a pod.,
l vostati,
m camarád,
n nejní,
o skůro,
p štvrtý,
r vlaskej,
ř sclav,
s rašte.
1 Viz shora list XI., pozn. 3).
2 Císař Ferdinand III.
3 Ferdinanda Zikmunda Kurze ze Senftenavy, vicekancléře svaté říše římské.
4 Maxmiliána z Valdštejna ? (Sr. list XIII., pozn. 34)).
5 = republika.
6 = zanítila, zapáiila.
7 T. j. tekuté mediciny a pouštění žilou.
8 Mariánky (Origanum majorane), jíž se dodnes hojně užlvá v našem lidovém lékařství.
9 = žilou.
10 Rudolf Rašín.
11 Benátky byly tehdy od r. 1644 ve válce s Tureckem, která skončila až r. 1669. Najímaly vojsko pro tuto válku, jež však, jak vidět z poznámky Černínovy, bylo velmi špatných kvalit.
12 Patrně Janovi, pisaři paní Zuzany, který za ni někdy i dopisy psával, slouže jí jako jakýsi sekretář.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu H. J. Černínovi 24. listopadu 1645.