|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Dejž Ti milej Pán Bůh v tomto nově nastalým roce i vždyckny po veškeren čas života Tvýho všeckno to, což by Ti, duši i tělu, užitečné a prospěšné zde časně i věčně bylo, toho Ti upřímným srdcem vinšuji a srdečně přeji. Mý rozmilý dítě! Nemohla jsem toho pominouti, abych Té tímto psaníčkem navštíviti neměla, vinšujíce sobě to, abych mohla brzy zvěděti, jak se máš, šťastně-li jsi do Říma dojel a jak se Ti vede. Dejž Bůh, aby se Ti všeckno dobře a šťastně podle vůle boží a žádosti mý a Tvý, vím že by[s] tím spokojen byl, vedlo. Já jsem nyní, chvála Pánu Bohu, s Heřmanem, Zuzrličkou a pannou tetou mírně zdráva, než nepříležitostí s tou bídnou vojnou dosti okoušeti musíme. Po mejch statečkách již jest skoro amen, nebo stále přes gruntya ložírují a maršírují soldati, k tomu převeliký kontribucíb dávati musím; nevím, kde o spomožení [ke] komu se utéci, nežli Bohu všemohoucímu se téšiti, že mi sám ráčí spomoci, když se jeho milosti božský líbiti bude. Tak jsem se těšila, když pan syn můj nejmilejší1do Čech přijede, že mi ňáká pomoc taky přijde, má naděje mne zmejlila; nic ani nevím, kde nyní zústává, někteří praví, že u J. M. C.2, pak nevím, daremný jest v lidi dúfati, Pán Bůh rač mi sám pomoci!
Múj zlatej synul Přibylo Ti přátel, Pán Bůh ráčil šťastně ve středu ráno mezi 15. a 16. hodinou Evičce3pomoci a syna Karla Humprechta4 dáti; včera ho dal pan syn v svým domě křtíti, držel ho na rukou pán zc Talmberka Jankovskej,5 druhej kmotr pan Bernhard Hystrle a třetí jeho syn Venclíček,6 kmotry Její M. paní hrabinka Černínová7 a já. Přecedjsem u jídla tam zůstala, sice s mou žalostí, soužením a těžkostmi,e velice jsem k hodování nezpůsobna, obzvláštně ta bezbožná růže tak mne vždycky přeced trápí. Víceji tam byli pan písař nejvyšší,8 ptal se obšírně na Tebe, pan hrabě z Bubna,8 pan Václav Čabelickej,11 pan Kurza,f pan hrabě Magno12 s paní, slečna Chynská13 a panna Liduška,14 pan Istrle,15 pan Krištof16; již jsem Ti hosty všecky vypsala, potom fraucimor, po jídle všichni ke mně, aby šestinedělku navštívili, jeli; přemilý děťátko, pán Bůh požehnej je!
Malá Zuzanka17 ta přeced vždycky v jednostejným způsobu zůstává; kdyby jen všickni tak upřímni byli, jak to přemilý dítě, tať se v svý stálosti nikdyg nemění až posavád, než někteříh přeced liškami podšití lidé jsou. Bude-li vůle boží, a Pán Bůh z obojí strany ráčí znáti, že by k dobrýmu bylo, jistě se všeckno stane, jak se Bohu líbiti bude.
Mý nejmilejší dítě! Což zde jest v Čechách nyní divné, do Prahy již jen Poříčskou bránou [se] může, ostatní zasypány,18 jest zdetky tak moc soldatů, opravduch se strojí, kdyby k čemu přišlo, čehož, Pane Bože, chraň, brániti. Nepřítel jest dávno již dostal Litoměřice,19 to smejšlím, že dávno již víš; partaje blízko od Prahy se protulují a tak nic dobrýho slyšeti není, žalost nad žalostí. Těšíš mne, mý dítě, hrubě pokojem skrze svý psaní, dejž Bůh, aby byl, než špatně se k tomu schyluje.
Pana hofmistra20 ode mne velice pozdravuj, psaní jeho 16. Decembris 1645 si počtem jsem dostala; ráda bych mu sama zase psala, ale na spěch toto píši, abych pošty nezmeškala, až při druhý příležitosti. Mý přemilý dítě! Dejž mi Bůh pro Tebe, abych z něčeho mohla ňáký peníze tržiti, bude-li tak ten šust na dlouze, Pána Boha se dokládám, nevím, co budu smutná činiti, od nikudy žádných důchodů nemám; co bych psáti chtěla, nesmím to péru a černidlu svěřiti. Můj Bože! Co jest těžkoe oželiti,j co Pán Bůh z požehnání božího dáti ráčí na těch přemilejch polích obilíčka.k Věř mi, mý dítě, že se, hodina když mine, těším, že ubyla a již blíže k Tvýmu bohdá příjezdu zůstávám. Psáno z Prahy 6. Januari 1646.
Z. Č.
Poznámky
a krunty,
b contribucí,
c z,
d předce,
e těškostmi a pod.,
f jméno nečitelné,
g nidy,
h někeří,
ch vopravdu,
i z,
j voželiti,
k vobilíčka.
1 Zikmund Myslík.
2 Jeho Milosti Císařské, Ferdinanda III.
3 Evě Polyxeně, provdané Kapounové.
4 Zemřel r. 1664 jako císařské páže v Řezně.
5 Jan z Talmberka, pán na Jankově, Bedřichovicích, Postupicích a j., rada soudu dvorského a komorního.
6 Bernart Hýzrle z Chodů, pán na Zálezlích a Želibořicích u Volyně, byl radou při komoře české a soudcem zemským. O jeho synu Václavovi jsem se žádných dat nedopátral (snad jde tu o záměnu se synem Jindřicha Hýzrle z Chodů Václavem Michalem).
7 Sylvie Kateřina, žena hr. Hermana Černína z Chudenic.
8 Přibík Jeníšek z Oujezda, pán na Březnici a Tochovicích, v povstání 1618-20 straník Ferdinanda II., později (od 1623) purkrabí karlštejnský, (od 1624) podkomoří a konečně (od 1640) nejvyšší písař království českého.
9 Jindřich Jan hrabě z Bubna a z Litic nebo Kunata Jaroslav téhož jména. Oba byli synové Mikuláše Vratislava z Bubna a z Litic, pána na Březně v Boleslavsku.
11 Václav Čabelický ze Soutic, pán na Žimuticích, generál-lejtnant císařské armády, padl r. 1648 při vpádu Švédů do Prahy.
12 Buď František hrabě Magni (1598-1652), pán na Strážnici na Moravě a císařský feldmaršálek, nebo jeho bratr Filip, kdysi účastník bitvy na Bílé hoře, švakr Sylvie Kateřiny Černínové (měl její sestru).
13 Které, je nesnadno určiti.
14 Liduška Černínová z Chudenic, dcera Viléma Černína z Chudenic na Trkově.
15 Nepodařilo se mi zjistiti bezpečně, o koho tu jde.
16 Také zde je identifikace osoby zatím nemožna.
17 Eliška Berková z Dubé (viz list XXI., p. 6).
18 Aby byly připraveny pro případ nenadálého přepadu se strany nepřátelské, jak k němu pak vskutku došlo v červenci 1648.
20 Daniele Krásného.
zpět na obsah 
Další: XXIV. Humprecht Jan Černín z Chudenic matce 19. ledna 1646.