|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Dejž milej Pán Bůh, aby[s] zdráv byl a všeckno dobře a šťastněa aby se Ti podle žádosti Tvý a mýho vinše vedlo, toho Ti upřímnýmb srdcem věrně vinšuji a přeji. Psaní Tvý první, datirovaný v Bryxl[u]112. tohoto měsíce, jsem 24. dostala, velice se zradovala, že jsi, chvála milýmu Pánu Bohu, opěty tu cestu šťastněa vykonal a ve zdraví do Bryxlu přijel. Pán Bůh rač Tě, mý nejmilejší dítě, sám dáleji v dobrým a šťastnýma zdraví chovati, všeckno to dáti, co by Ti zde časně i věčně k spasení duše Tvý i tělu k dobrému, ctnému,c šlechetnému spasitedlné a užitečné bylo. Já taky sed všemi svejmi, chvála Pánu Bohu, nyní mírně zdráva jsem. Evička2přecee bohdá k velkonoci se do šesti neděl strojí. Stoní na neštovice děti prvnější Gottfried,8 Jeníče[k]4 a Francl,8 než její ještě, chvála Pánu Bohu, nestoní; má Zuzrlička6 jest taky zdráva, než ještě sama nechodí, Karlíček7 sám čistě běhá, než přijedeš, moc Ti přátelstva přibyde.
Mý přenejmilejší dítě! Kdež mi píšeš, že s Tvým většímf užitkem než v Paříži Tvůj nynější byt bude, dejž to milej Pán Bůh, aby byl; což mně může bejti potěšitedlnějšího jako to, když Ti Pán Bůh předně zdraví a při tom jinších všech dobrodiní z milosti svý udělovati ráčí. Velice se bojím, aby[s] se tam nezamiloval. Mý nejmilejší dítě, pro milosrdenství boží, dej na sebe velikej pozor, snadno jest k neštěstí přijíti, ale nesnadno z něho vyklíčeti, obzvláštně když jest mnoho tovaryšstvag pospolu, mnohdykráte z závisti a nepřízně pod fochem dobrýho tovaryšstvag hledí ve zlou věc uvésti, opřih se sám sobě a pomysli na mou upřímnou, velikou lásku a starost i též radost, kterýž se těším, že bohdá při příjezdu Tvým, můj přenejmilejší synu, zd Tebe míti budu, a nezarmucuj mne, nebo jest to v světě největších vítězství,isám sebe člověk když přemůže. Nevím, zdali se přecec budeš ještě právům učiti, mnoho vzácnejch lidí praví, že v tom městě Lay či Lej8 (neumím ho dobře jmenovati) přeznamenitý učení jest; jakž pan hofmistr za dobrý uzná, tak učiň ! Druhou starost opět mám o tu věc Tobě povědomou, což jsi Ty tím vinen, kdož můž jeden za druhýho, a přece4 by rádi toho, jakž můžeš věděti, tam měli.9 Bože, opatrujžj Tě, neoddechnu dobře, až zvím, jestli již z nepřítele přítel jest.
Co se outraty tkne, mý přemilé dítě, kdybych s to mohla bejti, vinšovala bych, aby[ch] Ti mohla moc peněz často dodávati. Než Pána Boha se dokládám, velmi jest zde zle, žádnej nevěří, co jest za soužení, aby nebylo prvnějšího nachování, těžcek bych Ti, mý milý dítě, mohla co dodávati. To, co jsi naposled dostal, s těží od 15 i víc let kdo to viděl. Když potřeba, musím přecee vytáhnouti. Již mi se spravedlivě, toť Pán Bůh ví, s těmi těžkostmik stejská, myslím sobě, že jsi tak rozumnej, bez potřeby na daremnice že utráceti nebudeš. Najde se dosti těch, kteří pomohou utratiti a potom se nezeptají, máš-li kus chleba anebo v čem choditi; ve všem mírnost a prozřetelnost jest znamenitá věc zachovati.
J. M. panu hraběti i panu synu10 jsem psaní poslala, byl dnes pan hrabě u pana syna u jídla, pravili oba a vzkázalil mi též, že Ti psaní pošlí, neposlali nic, a tak Ti taky nemám co poslati. Pan Jezberovskej smejšlím, že Ti psaní posílá. V outerej přibyla zdetky paní vdova, umřel pan Malovec,11 na rynku jak měl dům; co je to bylo za jeho trápení v nemoci, chytil se ho ňákej studenej prant,12 levá noha, chodidlo, upadla mu dokonce, ostatek masa všeckno mu až pod koleno upadlo a jen ta, jak říkáme, hnátová kost mu černá jako hlaveň zůstala, u druhý nohy taky dva prsty mu upadly. Pane Ježíši Kriste, račiž každýho v sebe doufající[ho] chrániti a takový těžkostik zachovati! Pan Švihovskej13 se v pondělí minulej oženil, pana Maxa z Valdštejnam dcerun dostal.14 Tvůj pan kamarádo 16 dnes tejden, to jest 19. Octobris, skrze Tábor jel, dal mi se pěkně poroučeti. Takyť já bohdá čekám toho času s velikou radostí, když Tě, mý přenejmilejší dítě, uhlídám a bohdá šťastněa domů přijedeš, ačkoliv někteří by chtěli, aby[s] se toulal, nic na nic k ničemuž, ani pro poctivost, ani pro tvý dobrý by to nebylo. Když bohdá budu věděti, že jistotně mý psaní dostáváš, tedy Ti něco napíši, co jest v světě za mistrnost a chytrost lidskou, žádnej neuvěří a těžkok se do toho vpraviti, kdo jak živ není tomu zvyklej a nerozumí než samý pouhý upřímnosti, a tuto jako tenátka na člověka líčejí; k starosti se již těžkok chytrosti učiti. Toto psaní, na něž Ti odpověď dávám, přišlo naší paní hrabince16 do rukou nejprvé, protož aby[s] trochu většímif slovy titul psal! Hned bylo dostáno ve středu ráno a já ho nedostala až ve čtvrtekp okolo nešporu. Panna teta, Heřman, Zuzrlička pěkně poslušně se Ti poroučejí a mnoho dobrýho vinšují. Přecee často panně tetě piš, z příjedku hlava nebolí, často na Tě vzpomíná.r Psáno z Prahy dne 26. Octobris 1647.
S tím Tě Pánu Bohu poroučím. Tvá upřímná máteř do smrtiř
Z. Č. z H.
Poznámky
a šťasně a pod.,
b upřímnejm,
c cnému,
d ze a pod.,
e předce,
f věčím a pod.,
g tovarystva,
h vopři,
ch nejvěčí,
i vítěství,
j vopatrujž,
k těšce a pod.,
l skázali,
m Makxa z Valštejna,
n ceru,
o camarad,
p štvrtek,
r spomíná,
ř místo posledního slova tři křížky.
1 Na počátku října 1647 přesídlil Humprecht Jan Černín z Paříže do Brusselu.
2 Kapounová.
3 Gotfrýd Kapoun ze Svojkova věnoval se později stavu duchovnímu: 1660 stal se děkanem v Náchodě, 1671 arciděkanem v Krumlově, 1681 biskupem v Semendrii (in partibus infidelium) a 1698 biskupem královéhradeckým.
4 Jan Bernard Kapoun umřel už v mládí.
6 Myslíková.
8 Snad Luvaň (Louvain) nebo Leyden - spíše však prvé město, jehož universita byla Čechy doby pobělohorské hojně navštěvována.
9 Narážka nerozluštitelná.
10 Heřmanu hr. Černínovi a Zikm. Myslíkovi.
11 Jiří Malovec, pán na Jincich, Sv. Poli, Liběchově, Sukoradech, Oujezdci a Citově, purkrabí kraje hradeckého, zemřel 23. října 1647.
12 = rakovinu.
13 Bedřich Kašpar Euseb Švihovský z Ryzmburka, syn Petra Voka Švihovského, pána na Nových Dvorech a Příchovicích (1626-1654).
14 Marii Moniku.
15 Pan Rudolf Rašín z Ryzmburka, vrátivší se z Francie.
16 Sylvii Kateřině, choti hr. Heřmana Černína.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 6. listopadu 1647.