|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj hrubě nejmilejší synu! Pán Bůh všemohoucí rač Tě mocí svou svatú na duši i na těle chrániti a opatrovati přede vším všudy zlým,a toho Ti upřímnýmb srdcem věrně vinšuji a přeji. Pán Bůh rač bejt na věky pochválen, že jsem od Tebe psaní 26. Februarii datirované 2. Aprilis s velikým mým potěšením dostala a z něho se zase zradovala, že jsi z milosti Pána Boha zdráv, nebo jsem se převelice o Tebe starala. Takto jsi, panáčku, čistý kapitoly zasloužil, že jsi mi po tom panu Zárubovi1 nic dokonce nepsal, tudíž bych myslila, že jest pan Rašín na svou paní máteř laskavější, nebo on psal, přecec vždy se ohlásil. Byť[s] Ty mi nic jinýho nepsal, jen že jsi zdráv, dosti jest, vždyckny tý čtvrtd hodinky můžeš se uprázdniti4 a mne starosti zbaviti, nebo víš, jak se co zastarám, že dosti těžkostíf s tou bídnou růží mám a velikou bolest, jakož i tato starost mne k tomu přivedla, že jsem růži, ale nehrubě, dostala, a zase zdravější jsem. Chvála Pánu Bohu, i moji všickni jsou zdrávi. Náš pan generál2 až posavad v Táboře zůstává, nic nevím, co bude dáleji činiti, smejšlím, že jest mu tam dosti teskno,g rád by se oženilh, ale neví, se kde obrátiti. Pán Bůh rač mu něco dobrýho dáti, aby na to přemilý dítě laskava byla! Můj nejmilejší Humprechte! Odvedla jsem panu Verdemonovi včera dvě stě třiceti širokejch tolarů, z toho Ti mají odvésti v Paříži kupci, jak vexlprifch jim svědčí, kterýž Ti posílám, teď dvě stě tolarů a třiceti tolarů láže3z nich za to. Proto Ti posílám, aby[s] je časně mohl dostati. Pán Bůh rač dáti, aby[s] je mohl šťastněi ve zdraví užiti; to Pán Bůh ví, že jest zde nyní velmi zle o peníze sj těmi vintrkvartýry,k mně se na tisíce přijde na ně dáti,4 pomoziž mi Kriste Ježíši sám! Divný zde noviny, že by mohly starostí rohy na člověku zrosti, teď jsme se všickni pokojem těšili, nyní opěty cosi ticho, na posled nebude nic víc než, co pán Bůh bude chtí[ti]. Dnes 3 neděle paní Rašínová poslala panu synu svýmu taky vexlch 215 fl. 37 kr. i sj láží3; na to dal Verdemon na 125 škud vexlbrif,ch z toho má bejti panu Rašínovi 62 1/2, p. hofmistrovi 62 1/2 škud; já bych ráda panu hofmistru peníze poslala, když o ně píše, nevím, potřebuje-li jich tam, však jsem již od pana hofmistra dávno žádnýho psaníčka neměla. Novýho tak nic mimo souženosti nemáme; tento tejden umřel pan Vratislav Lochovskej,5jak měl tvou tetu, pánů hrabat Koců sestru.6 Věru pěkná a bohatá paní vdova přibyla, nevím, kdeť se tě na slánku posadí. Kněžna z Lobkovic7 hrubě těžcel stůně, netrúfají doktoři, aby z tý nemoci vyšla.
Po kom jest syn pana Zikmunda8 jménom měl,9 ten jel nyní do Nydrlandu,10 s těžkem jest již v týž povinnosti, jak se na něho ptáš; byl by, než jel pryč, pan Zikmund k němu jel, ale jest tam jeden dobrej ptáček, radšin nechal tak a na ten čas tý jízdy pozanechal, nebo snadno v neštěstí přijíti, ale nesnadno z toho vyjíti. Můj nejmilejší synu, že jsi, chvála Pánu Bohu, Ty ani žádnej z vás neštěstí neměli, jak jsem byla Ti byla 15. Septembris psala,11 hrubě ráda to slyším, Pán Bůh ví, že jsem to od Verdemona neslyšela, nežli po celý Praze o tom rozprávka byla, že jste někdeo v arestu byli, z čeho jsou to lidé měli, nevím. Jaký přátely náš "vlastník"12 zdetky měl, to jsem Ti již několikráte psala, jest div, že Pán Bůh tak milosrdnej jest, že takový neupřímný srdce, v kterejch krom očíplítej jed a v ústech vůči na jazyku med, zřetedlně netresce. Jaký dobrý slova ode všech dávaný byly, hned ani jednoho nevím, kdo by nebyl jako liška úlisnej, i taky na tisíckráte jsem na Tebe, mý přemilý dítě, vzpomenula,r co jsi Ty říkával, což jest upřímnost před Pánem Bohem i před lidmi převelice pěkná ctnost, jest to přepěkný a milý přísloví: což jest do člověka přívětivýho, když v něm není srdce upřímnýho, a to [je] věrná pravda. Mý rozmilý dítě, pan Verdemon dal mi jménol toho poštmistra v Normberku13; že tudy nyní [na] větším díle pošta jde a odtud že po poslích sem psaní posílají a ne po poště a někdy že by mohlo poslu na cestě ňáký neštěstí přijíti a psaní se zatáhnouti, můj nejmilejší Humprechte, napiš tomu p. poštmistru a pros ho, aby Tvý psaní panu Verdemonovi po poště posílal a ne po poslu, tak že bohdá budu moci častěji o Tobě věděti. Jistě jak pan Verdemon, tak i ti jinší kupci měli se mnou srdečnou útrpnost, když jsem se teď o Tebe tak starala, posílali jedni k druhým, jestli od Tebe psaní kdo dostal, aby mne mohli potěšiti, zaplať jim to Pán Bůh, jakož i jinší mnoho modliteb ku Pánu Bohu za Tebe poslali. Věřím Bohu, že Tě Bůh ráčí ve všem všudy dobrém, duši i tělu prospěšném čím dál vždy víceji posilňovati a když jsi, chvála Pánu Bohu, čím dál tím víc vždyckny starší a rozumnější, že taky budeš čistší,f Pánu Bohu líbeznější a mně potěšitedlnější. Můj nejmilejší Heřman taky, chvála Pánu Bohu, čistě se učí a nyní znamenitě mu na učení bedlivá mysl přichází, co je to za mou radost v týto mý sirobě nad vámi! Byla jsem Ti psala před některou nedělí, zdaliž na Tvůj příjezd bohdá domů na podzim se mám těšiti, ještě jsem odpovědi nedostala. Pana hofmistra14 ode mne na stokráte pozdravuj ! Heřman, Zuzrlička, panna teta, všickni se Ti co nejpěkněji, nejupřímněji a nejposlušněji poroučejí. Pán Bůh rač našeho shledání v dobrým a šťastným zdraví popříti! Psáno z Prahy 6. Aprilis 1647.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č.
Pan Verdemon taky dnes o ta psaní tomu p. postmistru do Nyrmberka píše; paní Rašínová zase do Hory15 minulej outerej jela. Což mi náš pán nejvyšší16 mnoho dobrýho v těchto zlejch časích činí, zaplatiž mu to bohatě Pán Bůh, a pan Vratislav, náš hejtman,17 taky nyní přecec jest milosrdnější než prví.
Poznámky
a zlejm,
b upřímnejm,
c předce,
d štvrt,
e uprázniti,
f těškostí,
g těskno,
h voženil,
ch vekxlbryf a pod.,
i šťasně,
j z,
k wintr cwartyry,
l těšce,
m míno,
n rači (=raději),
o něde,
p vočí,
r spomenula,
ř čistčí.
2 Myslík.
4 Viz l. XLVI. a násl.
5 Václav Vratislav z Mitrovic, pán na Skřipeli a Lochovicích. (Sr. výše l. XLV., p. 8)).
6 Marii Majdalenu roz. Kocovou z Dobrše (sr. rovněž XLV., p. 8)).
7 Johanka roz. Myškova ze Žlunic, před tím provdaná Pětipeská, choť Václava Eusebia knížete z Lobkovic (+ 1650).
8 Leopold, zemřel brzy po narození.
9 T. j. arcivévoda Leopold Vilém, příznivec páně Myslíkův, který byl i kmotrem jeho synka.
10 Arcivévoda Leopold Vilém vzdal se totiž v prosinci 1646 vrchního velení císařské armády a přijal funkci místodržitele v španělském Nizozemí.
11 Viz l. XXXV.
12 Zikmund Myslík.
13 Norimberku.
14 Daniela Krásného.
15 Kutné Hory.
16 Myslík.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 27. dubna 1647.