|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj hrubě nejmilejší synu! Všemohoucí Pán Bůh rač Tobě v tomto nově nastávajícím roce předně, co by Pánu Bohu líbeznýho, duši Tvý spasitedlnýho, tělu ctného,a šlechetného bylo, dáti a mnoho jinších seb všelikým potěšením duše i těla let dáti dočekati, toho Ti, mý nejmilejší dítě, a mnohem víc upřímným mým mateřskýmc srdcem vinšuji a přeji.
Mý přenejmilejší dítě! Tento tejden jsem od Tebe dvoje psaní sb velikou radostí srdce mýho dostala, jedno datirovaný 27. Novembris a druhý 4. Decembris, při tom též od pana hofmistra psaní a počet. Buď jménodboží na věky pochváleno, že jsi zdráv, já taky z milosti Pána Boha se všemi svejmi mírně zdráva jsem; Pán Bůh rač nás dáleji z obojí strany chrániti! Počal zdetky velkej křik bejti o boží morovou ránu, ale již, chvála milýmu Pánu Bohu, všeckno to Bůh všemohoucí přetrhnouti ráčil, že nic víc neslyšeti. Já se nijakž tomu vynadiviti nemohu, kde ty psaní mý musejí zůstávati, psal jsi mi, abych je po panu Verdemonovi posílala, tak jsem činila, kromě jednou po panu Jezberovském a podruhý po poště jsem je poslala, nerada jsem, že těch mých psaní nedostáváš, mnohdykráte Ti tak píši, jako bych s Tebou rozprávěla, někdo by se tomu zasmál. Mý dítě, píšeš mi, že se nemůžeš dovtípiti, snadno se můžeš dovtípiti, kdo svou máteř vždyckny trápil a mnoho, mnoho slzí z očí jejích vyvedl1, běda tomu dítěti, který slzy z očí mateři svý vyvodí, jistá věc, kdo svý mateři jak činí, že mu zase jeho děti tak činí, nyní v týto příčině nedotejkalo se tak mateře jako jinýho; Pán Bůh zapovídá k hadačům a věštcům se utíkati, nebo to všeckno z ďábla pochází, chtíti tajemství boží věděti. Můj rozkošnej synu! Že mi těch starostí a těžkostíe nepřeješ, děkuji nastokráte, musí to tak již do vůle boží bejti, až se Bůh všemohoucí nad námi smilovati a ten svatej, blahoslavenej pokoj, s kterýmf hrubě těší, dáti ráčí. Od koho je pan syn2 dostal ze Vlach psaní, nemohu věděti; nerci-li aby pan syn měl psaní o Tobě dostávati, ale mnohejm se sem o Tobě, chvála milému Pánu Bohu, všeckno dobré píše a tu největšíg chválu máš. Bůh všemohoucí račiž Tě dáleji ve všem všudy dobrým, duši i tělu prospěšným posilňovati! Nepochybně že jsi již s pomocí boží dostal vexlh ode mne, kterej jsem Ti odsud po panu Verdemonovi 24. Novembris poslala a panu Rašínovi taky od jeho J. M, paní mateře poslán 15. Decembris; Pán Bůh račiž dáti, abyste oba dva mohli šťastně ty vexleh dostati; taky paní Rašínová, chudinka, dosti těžcee shledala, nechala za mnou pro vašeho pana hofmistra na doplacení služby 100 zl., ty zase vyzdvihla, když měla dáti vexlh poslati. Žádnej nemůže uvěřiti, co je nyní zde v Čechách jaká mizerije, Bůh rač nám sám pomocníkem všechněm bejti, ještě až posavád, buď Pánu Bohu věčná chvála, že mně ráčí tak milostivě nadělovati, kdy mi koliv o vexlh píšeš, jak dostanu psaní, ihned tu sobotu nejprvnější po dostání psaní Bůh mi ráčí ten prostředek dáti, že ty peníze opatřiti a poslati mohu. Mý nejmilejší dítě, z posledního psaní porozumívám, že jsi pro nedostání psaní ode mne velice truchlivej, mý dítě, nečiň si tak těžký mysle, poněvadž již víš, že tak se ty psaní zdržují na těch poštách. Já, děkuje Pánu Bohu, již asi teď po třetí dostávám od tebe psaní ve 22. dni po datum v Paříži. Nemohu si vymysliti, jaká je příčina, že ty tak nečasto ode mne psaní dostáváš. Děkujiť nastokrát z toho pěknýho a upřímnýho vinše na tento rok. Bůh všemohoucí naplniž můj vinš, co já Ti, mý přemilý, nejmilejší dítě, každý okamženích vinšuji! Vím, že by se Ti zde časně i věčně dobře a šťastně všeckno vedlo a věřím Bohu svýmu, žeť Pán Bůh mý prosby naplniti ráčí. Buď tím ujištěn, že Tebe a potom Heřmana, ve všem světě nejmilejší děti a syny mý, nejvíce miluji, těšíce se, že vy mne bohdá, mojí nejmilejší synové, v mý starosti těšiti budete a [k] smrti dochováte, leda byste ňáký nevrlý ženy měli. O pány hrabata Koce3 ptala jsem se paní Skuhrovský,4 kteráž jest jejich paní mateře5 vlastní sestra, tak mi pravila, že jest nebožtík pan Rudolf6 byl starší než pan Jaroslav,7 že jest ještě mezi nimi paní máma jejich měla dceru1; ten pan Vratislav, jak má jejich sestru,8 což jest převelice bídnej a znemocnělej, praví, že jest vodnatelnej, nesoudí ho dlouho lidé na světě. Dnes 2 neděle umřel pan Dekurýr,9 velmi špatnej průvod měl, tak se to tahá spolu, paní vdova s paní Sinfeldovou.10 Odkázal pan Dekurýr paní 40.000 a aby mu bratr jeho aneboližto na jeho místě paní mateř pohřeb přistrojila, nevím, jak dáleji se srovnají. Jest u Matky boží pochován. Včera umřela paní Lukavecká, paní máteř Venclova,11 jak u Tebe bejval, stonala dlouho. Pana Alše12 taky poprášili pytlem,13 paní Vratislavová Protivínská14 to jednala tak zticha, nevím, na coť sobě bude tu dcerui ten pantáta18 chovati, žádnej mu se nelíbí, někteřík mladí, někteřík chudí, císař s těžkem pro ni přijede; stonaltě toť velice těžce na ňákou mdlobu, súdím taky podakra při tom měl. Pan Víta Francúz18 bude míti v 5 nedělích veselí; pan Malovec přecel slouží paní Doupovcový,17 pan Chobeckej18 předvčerejškem se zakazoval paní Istrlový panně sestře19 najisto. Evička ještě neleží v koutě, přece je juž 7 neděl panna teta u ní, bude tam až přes šestineděle. Já jsem, děkuje Pánu Bohu, s mou pannou Aničkou20 hrubě dobře spokojena, Pán Bůh račiž jí dáti tak vždyckny setrvati jako nyní, jest dobrá, tichá, pokojná dívčička, ráda by jistě až posavád mý pomyšlení učinila. Pán Bůh všemohoucí rač dáleji jak vás, moji nejmilejší synové, tak mne Duchem svým svatýmm říditi a spravovati! Kýž je mi možná s Tebou, mý přenejmilejší dítě, jen hodinku porozprávěti! Pan Bůh račiž Tě pozdraviti a dáti šťastně,n aby[s] svejch let dojíti mohl a, kdyby se Pánu Bohu líbilo jakou proměnu učiniti, že bych já Heřmana sama opatřiti nemohla, aby[s] Ty ho sám do zrostu jeho opatrovati podleo mý veliký důvěrnosti k Tobě o něho mohl. Nebo vím, kdyby mne Pán Bůh z toho světa vzíti ráčil, že by o žádnýho hůř nebylo jako o něho, škubali by vás, mí nejmilejší synové, mnozí, ale nedá jim Pán Bůh k tomu přijíti a toho dočekati. Některej lakomej člověk, a by po všech lidech v světě nápady bral, nic to platno není, všeckno mu to málo. S tím Tě Pánu Bohu, blahoslavený Rodičce boží, svatému Antonínu, svatému Františku poroučím.
Psáno z Prahy 29. Decembris 1646.
Z. Č.
Poznámky
a cného,
b ze, z,
c upřímnejm mejm mateřskejm,
d míno,
e těškostí a pod.,
f kterejm,
g nejvěčí,
h vekxl,
ch vokamžení,
i ceru,
k někeří,
l předce,
m svejm svatejm,
n šťasně,
o podly.
1 Evička Kapounová ?
2 Zikmund Myslík.
5 Salomeny z Kokořova.
7 Jaroslav Jáchym Koc z Dobrše držel nejprve Úňovice a Bernartice, později Kolinec, Nemilkov a Běšiny, k nimž připojil dědictyím Bystřici a Petrovice. Zemřel 1656.
8 Václav Vratislav z Mitrovic, syn Jana Vratislava, pán na Skřipli, měl za manželku Marii Majdalenu Kocovou z Dobrše, jíž odkázal také Skřipel.
9 Patrně nějaký známý našich Černínů, jehož jméno však v soudobých událostech a dochovaných písemnostech nevystupuje nikde zřetelněji do popředí.
10 Také o paní Šinfeldové (patrně Schönfeldové, snad z šlechtického, později hraběcího rodu ze Schönfeldu, z něhož vzešel Mikuláš z Schönfeldu, vyznamenavší se při obraně Starého města pražského proti Švédům 1648) není nic bližšího známo.
11 Paní Ludmila Kateřina, rozená Dobřenská z Dobřenic, choť Jetřicha Adama Lukaveckého z Lukavce a matka Václava Františka Lukaveckého, pozděii pána na Zubří a Kameničkách.
13 T. j. odmítli.
14 Tuším Maxmiliana Veronika roz. Švihovská z Ryzmburka, choť pana Jiřího Vratislava z Mitrovic, pána na Protivíně.
15 Jindřich Volf Berka z Dubé (sr. výše list IX., p. 6) a list XLIV., p. 9).
17 Sr. list XXXIX., p. 15) a 16).
18 Patrně Vilém Chobotský z Ostředka, držitel statku Nesper.
19 N. Vítové ze Rzavého.
20 Komornou paní Zuzany.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 19. ledna 1647.