|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj jistě nejmilejší synu, pane Humprechte! Dejž Ti milej Pán Bůh předně, co by Tvý duši věčně spasitedlnýho bylo, při tom to nejstálejší, dobrý, dlouho trvající zdraví a jinší všecko nejlepší dobrý, toho Ti, mý dítě, z celýho srdce mýho upřímnýho vinšuji a přeji. Psaní od Tebe dvoje, jedno 10. a druhé 18. Novembris datirovanýjsem s velikou radostí 29. a 30. dito přijala. Na první zase tuto odpověď dávám. Těšila jsem se z téhož psaní, že jsi zdráv, ale z druhýho porozumívám, že nehrubě zdráv jsi. Pane Ježíši Kriste, račiž Tě mocně sám chrániti, pozdraviti a všeho toho, co kolivěc užíváš, požehnati! Já nevím, kde ta psaní tak dlouho zůstávati musejí, já jsem již mnohokráte Ti psala, 18. Novembris skrze pana Verdemona jsem Ti psaní, v němž moc platnýho, co Ti příjemný hrubě bude, poslala.a Vím, že z toho velký utěšení Tvý srdíčko míti bude. 25. dito tu psaní skrze pana Jezberovského Ti posílám; tak jsem tomu hrubě ráda, že skrze něho psaní posílati budu moci, velice mi se zakázal, kdekolivěc budeš, že on Ti chce psaní ode mně posílati; paní Rašínová taky pokaždý svýmu panu synu, když já Ti píši, píše, než paní Kryzlová jen třikráte psaní posílá, dejž Pán Bůh, abyste všickni ty psaní dostávali! Ten pan doktor, jak ho tak chválíš,1 jest spřízněnej s panem Jezberovským, tak smejšlím, že toho pana doktora bratr měl sestru pana Jezberovskýho. Mý dítě nejmilejší! Napiš panu Jezberovskýmu a poděkuj mu za to přátelství, že Ti psaní posílá ode mne a přece,b co nejpěkněji může býti, mu napiš, nebo jest velice dobrej člověk a tak s ochotnostíc mi to, že ty psaní posílati bude, učinil. Ten titul vlašskejd že jsi poslal, stalo se hrubě dobře. Má roztomilá vnučka již, děkuje Pánu Bohu, jest zase zdráva, nic hrubě není znáti, obzvláště nic na nose, jistě veliká moc boží jest při tom dítěti, že jest živa zůstala; již jsme ji všickni odtušili, že živa nebude, ani již od chůvy nemohla píti, v tom milosrdnej Pán Bůh paní Homutové ráčil to vnuknutí dáti, vzkázala,e abychme jí kozí mlíko vlažný dávali píti, jak jí ho dali a perlový vody, tu hned, jako by se ze sna probudila, byla čerstvější.2 Pán Bůh račiž ji dáleji a nad to pak Tebe, mé přenejmilejší dítě, pozdraviti! Věř mi, že je tak rozmilý dítě jako nejčistší špačíček, vždycky něco štěbetá, již jí rok a 4 neděle. Evička3 ještě neleží, než na každou hodinu se čeká, of Bětušce4 pak ani kousku nic nevím, kde je, pravějí, že by pan syn, pan generál feltmaršálg měl někde komandírovanej bejti, nevím, je-li to tak; Heřman5, ten leckdysh, chudina, neduživej, opět včera i dnes tak bídnej, Pane Ježíši Kriste, račiž vás všeckny pozdraviti a mně vaší nemocí nezarmucovati; já jsem tak prostředně zdráva, začastý ta bídná růže a kámen mně navštíví, ale, když jen od Pána Boha tu milost mám, že mohu choditi, vděčně to přijímám od Jeho božských velebnosti. Až posavád jináč nevím, než že v dobrejch terminích postaven jsi, nebo tam začasty posílám i taky, jak jsem Ti psala vtom psaní, po panu Verdemonovi 18. Novembris poslaném, že budu vázati, takjsem učinila, nesmělo se to vázání bez vůle pantátyi přijíti, sama panímámaj s tím ku pantátoviišla o dovolení, tak hned se povolení stalo, jakž Ti taky o tom v psaní, po panu Jezberovským 25. Novembris poslaným,6 dobře-li se pamatuji, píši; Katrličku7 jsem taky vázala, znamenitá vděčnost od panímámyj byla a pěkný poděkování. Kdykolivěč psaní pošleš a při tom paní Rašínový a paní Kryzlový je, ihned je, ztěží čtvrt hodiny nemeškajíc, posílám, posly jim žádnýho za sebou nezadržuji.
Na druhý psaní, 18. Novembris datírovaný, tuto odpověď dávám: Hrubě se rmoutím z toho, že jsi, můj nejmilejší synu, na zdraví svým neduživej, Bůh všemohoucí, ten nejlepší lékař, račiž Ti těch prostředků a líkařství sám požehnati, kterých užíváš, milej Pán Bůh ráčil to jistě chtíti tak míti, aby[s] skrze tu svou jízdu, dá Pán Bůh, zase k dokonalýmu, dobrýmu zdraví přišel; což mne nic v světě více těšiti by nemohlo, než aby[s] Ty dokonale zdráv byl, vždycky jsem po ten celý čas, co jsi ujel, hrubě na Tě myslila, jak Ti dáleji bude. Můj přenejmilejší Humprechte! Pro Boha Tě prosím, již se přeceb dej vyhojiti, jak náleží, s boží pomocí již já bohdá s požehnáním božím budu hleděti, abych o sto dukátů Ti více do cizích zemí poslati mohla, než bych sic poslala, aby[s] jen na tom svým přemilým zdraví se dobře opatřiti dal; věřím Pánu Bohu, když bohdá domů šťastně přijedeš, že mi zase pomůžeš hospodařiti a se starati. Kolikráte jsem já pravila, nebuď tak melankolickej, přivedeš se do nemoci, Tobě se to nezdálo. Když již, mý dítě, víš, od čeho Ti nemoc přichází, hleď se toho pro Boha varovati, sobě na zdraví [újmu] a mně ty největšík starosti nečiniž! Však jsi Ty takto rok v Octobru tak těžcel stonal a od tý doby nejsi zdráv, tuto pak, jak jsi se rozstonal,m to bude druhý čtvrtek nebo pátek v postě rok, hned jsi se ten tejden po tej nešťastnej Jankovskej bitvě8 rozstonalm a noha Tě rozbolela; zde jak jsi tak hrubě stonal, jak jsme pro Lazara9) poslali, bylo ten týden po svatém Duchu; proto Ti to vypisuji, budeš-li tomu panu doktoru ten čas chtíti povědíti, jak dávno stůněš. Neboj se, neřeknu já žádnýmu nic, než samať se dosti trápím a starám a nijakž vesela býti nemohu, až zvím, jak je s Tebou. Pro Boha Tě prosím, napiš mi pravdu, jak se máš, nebo já vím o Tobě, jen aby[s] mne nermoutil, že ty svý těžkosti přede mnou zatajíš, ale hůř mi tím činíš, nebo já se mnohem víc starám, když nevím dokonale, jak je s Tebou. Bože, račiž Tě sám pozdraviti! Snad jsi tomu panu doktoru pověděl, kolik je Ti let, proto Ti to o líta píšu, že tak často medijanou pouštíš, jsouctak mladej, bude-liž to dobře; požehnejž Ti Pán Bůh toho všeho hojení, aby[s] brzy zdráv a čerstev byl! Pan Rudolf že taky purgiruje,n což je mu, a on snad byl zdráv, taky tuším, když mladší byl, rád sobě připil, pro Boha, šetřte se od toho pití a všeho toho, což by Ti duši i tělu škodlivého bylo, a vždycky svýho milýho Pána Boha v paměti měj a ve všem vůli jeho svatý se poddávej a tak věř silně, že ráčí Tě ten všemohoucí pán, stvořitel, vykupitel a spasitel náš, vždyckny přede vším zlým na duši i těle chrániti a všeckno dobrý dáti a ve zdraví bohdá Tebe zase Bůh všemohoucí že Tě ráčí ke mně přivésti.
Zde taky, mý přemilý dítě, divně se plete, tak praví konečně, že jest nepřítel z Čech konečně so celou armádouvytrhl, jedni praví do Slezska,p druzí [ke] Kladsku,10žádný neví, co jistýho komu povědíti. Ledeč v Čáslavským kraji dostal nejvyšší Lytich,11 a tak se praví, že komendátora samo třetího tam zabil švédskýho. V našem Bechyňským kraji leží mnohonácte regimentů, já na tři kontribucír dávám, každý den 169 porcí12 a na 29 koní také porcí. Kdež je mi možná vystáti! Náš pan hejtman krajskej, pan Vratislav,13 to na mne uložil a ještě k tomu ke všemu do Budějovic to dáti vézti musím. Ach, Bože, prolomiž nebesa, podívejž se na to, co se děje! Dobytka, jak mně tak poddanejm přítel i nepřítel mnoho pobrali. 26. Novembris Lytichovi soldáti po jedenkrát ve Mlýnech14 12 párů a krav asi 8 vzali a, co nepoberou, to mře. Mně hrubě počíná dobytek mříti, což mám činiti, než se svatým Jobem říci: "Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal, jak se Pánu Bohu líbilo, tak se stalo, buď jménoř Páně ze všeho pochváleno." O tu kontribucírz hlav15 taky těžcel upomínají, já jsem, chvála Pánu Bohu, odvedla dávno. Nyní opět musejí obilí půjčovati, kdo prej má co mimo svou potřebu: a kdež je pro Boha co na soldáty ? kdož mi dá jedno zrno ? poddanej žádnej nic nedá a taky nic nemají co, jestližeť jich nezaložím. Kdož ví, jak bude, ach, ach, Bože, neračiž milosrdenství svého od nás odvraceti a smilujž se nad naším velikým trápením a račiž nás sám vyprostiti z toho soužení, někomutě nyní blaze, ale víceji běda. Pomoz nám všem Pán Bůh! Já jsem z Benátek od Tebe nedostala než troje psaní i s tímto a na každý zase Ti odpověď dávám při nejprvnější příležitosti. Posílám Ti teď od paní tety16psaní, nevím, jestli co víc tam; bude vzejtra bohdá u mně u oběda,s jináč až posavád nemyslím, než že je s námi hrubě dobře, tak pravějí, že paní tety dcera jest k Tobě hrubě podobná, pak že častý zpomínání od malý Zuzanky17 jest, dejž milej Pán Bůh, aby[s] Ty jen zdráv byl! Můj nejmilejší Humprechte, pro Pána Boha Tě prosím, napiš mi brzy, jak se máš a jak je s Tebou, nebo mám o Tebe velikou starost! Pan Kapoun,18 Evička, Heřman a panna teta,19 všichni se Ti nejpěkněji poroučejí svými službami. Napiš přeceb panu Kapounovi někdy0xb9 některej řádek, on na Tebe vždycky tak pěkně vzpomínát! S tím Tě, můj nejmilejší synu, milýmu Pánu Bohu v jeho svatou ochranu poroučím, Bůh račiž Tě přede vším zlým, neštěstím duše i těla, chrániti! Pán Bůh s námi!
Psáno z Prahy, 2. Decembris 1645.
Tvá upřímná máteř do mé smrti
Z. Č. z H.
Poznámky
a Orig. (zřejmě chybou pisatelčinou):posílám,
b předce,
c vochotností,
d vlaskej,
e skázala,
f vo,
g feltmaršalk,
h lecdys,
ch boský,
i orig.: P. T., přip. panu T.,
j orig.: P. M.,
k nejvěčí,
l těšce,
m roztonal,
n purkiruje,
o z,
p Slíska,
r contribucí,
ř míno,
s voběda,
š něhdy,
t spomíná.
1 Dr. Hartig (viz list XI., pozn.3)).
2 O nemoci malé Zuzanky Myslíkové sr. již list XIII.
3 Kapounová.
4 Myslíkové.
5 Syn Heřman Václav.
6 Sr. výše list XIII., pozn. 16).
7 Marii Kateřinu, mladší sestru Elišky Berkovy z Dubé (zemřela r. 1668, neprovdána).
8 Po 6. březnu 1645.
9 Viz shora list XIII., p. 3).
10 Viz předchozí Hst pozn. 14).
11 Mořic Luttke, plukovník, nejprve v braniborských, od r. 1642 v cisařských službách.
12 Roz. porcí, připadajících na 1 vojáka.
13 Václav Vratíslav z Mitrovic, pán na Zálší, Dírném, Jincích, Mezné a Hor. Bukovsku, od r. 1651 hrabě, před tím od 1645 hejtman kraje bechyňského (1605-1667).
14 Ves na jihovýchod od Radenína pod horou, na níž je staré hradiště choustnické.
15 Daň z hlavy byla povolena českým sněmem z května-července r. 1645 v době svrchované nouze věci habsburské.
16 Kdo míněn tu, nedovedu s bezpečností říci (matka Elišky Berkovy z Dubé ?).
17 Eliška Berkova z Dubé.
18 Albrecht Kapoun ze Svojkova (sr. l. XIII., p. 31)).
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 16. prosince 1645.