|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu! Jsem a zůstanu Tvá z celýho srdce upřímná máteř do mý smrti a taky se Ti důvěřuji, že Ty v tý poslušnosti a uctivosti první vždyckny do skončení svýho zůstaneš. Mý nejmilejší dítě! Tvý psaní jsem dostala 26. Augusti,a datirovaný 6. dito v Paříži, z něhož se velice těším (ačkolivěč mně nikda nepíšeš, jestli jsi zdráv), myslíc sobě, že, chvála Pánu Bohu, čistou, čerstvou rukou píšeš. Pán Bůh račiž Tě na další časy v tom dobrým zdraví a ve všem tom, což já Tobě na jeho božskýb milosti žádám, zdržovati a přede vším zlým, duši i tělu škodlivým chrániti. Já taky z milosti boží nyní se všemi svejmi mírnýho zdraví do jeho vůle svatý užívám, Pán Bůh rač dáti, jestli vůle jeho svatá, nám ten svatej, blahoslavene j pokoj, abychme mohli sami s tou hřivnou, kterou sobě od jeho božskýb milosti svěřenu máme, těžiti a naše živnůstky opatrovati. Konečně já mám sobě mnoho od mýho milýho Pána Boha svěřeno a velmi zle a nedbanlivě s tím těžím, nevím, jak před Jeho božskoub milostí obstojím. Ale toť Bůh mý srdce zná a zpytal jest, žeť vás oba dva, mý nejmilejší sirotky, nemíním o nic nejmenšího připraviti, jestli že bych pak vám kterýmu co ublížila, vinšuji a žádám vám to na milým Pánu Bohu, aby vám to ráčil stotisíckrát více vynahraditi svým svatým, hojnýmcbožím požehnáním. Dejž Bůh, aby vaše srdce ke mně tak taky upřímný a poslušný bylo, jako jest mý dobrý a upřímný mínění s vámi oběma mejma nejmilejšími syny, Můj přemilej Humprechte! Myslím, že snad panu Zárubovi1 píšeš, že jest mi něco o půjčce pana Rašína2od Tebe povídal. Pán Bůh jest svědek toho, že jest ani slova, nerci-li mně ani žádnýmu, od koho bych to slyšela, nepravil. Jáť vedle mý možnosti Tobě, co mohu, činím, nevím, jestli jízdy druhýho syna mýho do cizích zemí dočkám, majíc již blízko 46 let, budu-li moci s pomocí boží jemu taky takovou lásku činiti a jeho (vždy pravím s pomocí boží) tam živiti a jemu, co by potřeboval, posílati, ale jak prvy množstvíkrát oustně i skrze psaní Tobě, můj nejmilejší synu Humprechte, poroučím a pro Boha prosím, pro požehnání boží neopouštej svýho nejmilejšího, jedinýho vlastního bratříčka Heřmana! Kdyby mne Pán Bůh z toho světa vzíti ráčil, buď jemu za bratra i otce, víš a rozumíš již tomu, chvála Pánu Bohu, hrubě dobře, jaký jest mínění vašeho přenejmilejšího J. M. pana otce s vámi a se mnou bylo, můžeš z čerstvejch příkladů to poznati, kdyby s Tebou nebo s druhem tak bylo, jak byste mohli obstáti. Mnoho hlav, mnoho rozumu. Věřím Pánu Bohu, že mně, sprostný a upřímný ženě, ráčí tu svou svatou pomoc dáti, že vás bohdá nezavedu, vždy pravím a píši: s pomocí jeho svatou. Dnes tejden jsem poslala Ti psaní a při tom vexlbrifd panu Rašínovi od pana Verdemona tomu kupci, jakž vám vždyckny, co jste v Paříži, vexld odvozuje,3 na 230 1/2 škudy, na což jest zde odvedeno 400 fl., ale že něco bylo na drobný minci odvedeno, proto srazil 1 1/2 škudy a to, srážejíc láži,4 má býti tam, tak jakž vejš píši, 230 1/2 škudy odvedeno. Dejž Pán Bůh, aby je pan Rašíne týž peníze i Ty svý peníze taky, kterýž jsem Ti před některú nedělí, totiž 27. Julii,f poslala, dostal! Věř mi, mý nejmilejší dítě, že jest zdetky bylo tak strašlivo a hrozno v ten čas, lidskyg mluvíc, že nebylo možná, aby kdo do tohoto času kdo měl co míti, ale ten přenejmilostivější, všemohoucí Pán Bůh nebeský ráčil to všeckno změniti a bohdá k lepšímu, než jsme my kdo na to mysliti umínili aneb uměli, ráčí to zlý v dobrý obrátiti, což nepochybně od jinších zvíš. Neopustíť nikdy Pán Bůh v sebe doufajícího a k němu silně volajícího. Mezi tím vším štěstím dejž nám Pán Bůh svatej, stálej pokoj a tu Jihlavu5 aby mohli dostati! Jakžkolivěč jest zle, ještě by přeceh mohlo býti tomu spomoženo, kdyby tak z tý Jihlavy neškodili a těch hroznejch platů nechtěli. Mý přenejmilejší dítě! Kýž jest mi možná jen půl hodinky s Tebou mluviti, zdá mi se, že by mi odch srdce odlehlo1 těch těžkostíj nynějších. Kdo jest moudrej, každej praví, že jest Ti lípeji nyní tam pobýti nežli v těch trápeních zdetky bejti, až bohdá lípeji bude. Můj přemilej synu, myslím sobě, žeť vždyckny hledíšk se tomu učiti, co by Pánu Bohu líbezného, Tvý duši spasitedlného a tělu ctného,l šlechetného bylo. Vždyckny často na Tebe vzpomínám,m i taky minulou středu ve všem dobrým, tak že jsi hrubě škytati mohl, jsme s panem Víthou Francouzem6 na Tebe vzpomínali,m hrál na tu kytaru, mně se pak tak zdálo, jako bych Tebe slyšela na touž muziku hráti, když sobě tak tu muziku oblibuješ. Tak jsme se o Tobě spolu do rozprávky dali, srdečným vzdychánímn na Tě vzpomínali. Bylo jich mnoho u pana syna, pana Kapouna, u jídla a já tam taky byla. Mý dítě, nevím Ti co novýho psáti domácího, než mou Turkyni7 budu zde za toho člověka z Pacova8vdávati, jak ji již tak dávno chce; tak od polovice bude veselí, jen se oddají a tak něco se připraví těm milejm svadebčanům. Andresa9 jsem vypravila na Chustl,10aby nyní při ouředníku zůstával, může se Ti, já Ti ho vždyckny soudím, za kuchmistrao hoditi. Tvůj Mikeš,11ten snad bohdá bude se moci za hofmistra hoditi. S tím Tě, mý nejmilejší, přemilý dítě, Pánu Bohu v jeho svatou ochranu poroučím. Psáno z Prahy 31. Augustia 1647.
Heřman se Ti poslušně bratrsky poroučí a hrubě prosí, aby[s] mu odpustil,p že Ti nepíše. Pán Bůh ví, mohu mu to svědomí dáti, že se tak pilně učí, jak můž bejti, chtíce rád do vyšší školy přijíti, aby druhej rok v syntaxir nezůstal. Zuzrlička, to přemilý dítě, taky Ti hubičku a očkoř posílá, až posavád co můž lepšího nad to dítě nevím bejti, ještě nemluví, dosti málo některý slovo, a bude jí brzy tři líta. O tom jejím dobrým panu otcisa nám všem upřímným nic nemohu věděti, kde jest. Bůh chraniž jeho i Tebe všudy převšudy; p. hofmistra12 pěkně pozdravuj!
Tvá upřímná máteř do smrti0xb9
Z. Č. z H. Panna teta Tě taky nastokráte pozdravuje, přeceh často, byť dosti málo, jí piš, nebo Ty jsi v největšít milosti při ní ze všech dětí.u
Poznámky
a Aucusti,
b boský a pod.,
c svejm svatejm, hojnejm,
d vekxlbryf, vekxl,
e Račín [!],
f Julli,
g licky,
h předce,
ch vod,
i vodlehlo,
j těškostí,
k hlediž,
l cného,
m spomínám a pod.,
n zdycháním,
o za slovem "kuchmistra" čte se v dopise nezřetelně a nelogicky "a tak té ryby vydával" (místo je porušené zvetšením papíru),
p vodpustil,
r syntakxi,
ř vočko,
s votci,
š místo posledních dvou slov tři křížky,
t nejvěčí,
u na první stránce dopisu připsáno po straně: "Mý dítě, poslaia jsem Ti maličkej obrázek před některou nedělí, nevím, dostal-li jsi ho."
2 Viz list LX. a LXI.
3 Majiteli bankéřského závodu Porrone & Ferrari.
5 Viz list XXVIII., XXXIII., LXI. a j.
7 Přezdívka nějaké služebné paní Zuzany.
8 Jména neznáme.
9 Opět služebník v rodině černínské.
10 = Chustník, vlastní dědictví paní Zuzany po jejím panu otci kdysi.
12 Krásného.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 14. září 1647.