Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XLV.

Jak se všechněmi vůbec, učinivše od Novokřtěnců počátek, postupovali

  1. Napsáno stojí v žalmu 74, verši 8., že řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Kteráž slova jednostejná jsou všech nepřátel církve, protože jednostejné vždycky usilování: všecky vyhubiti, jedny po druhých. Chtěvše tedy i nás vyhubiti nepřátelé naši, počátek učinili druhého roku po svém vítězství na Novokřtěncích v Moravě, kteříž měvše svých domů neb dvorů do 45, a v každém bydlících mnoho čeledi (po dvou, třech, čtyřech stech, nýbrž i tisících dvou, třech v jednom), věci své na spolek majíce, živíce se vespolek, řádem a náboženstvím svým pokojně sobě počínajíce a žádnému k obtížení nejsouce, všechněm raději ku pohodlí řemesly a jinými službami svými. Ty oni nejprvé (v létu 1622. na podzim) z země vypověděli, vinu jim davše, že Fridricha, když skrze Moravu jel, do hospod přijímali.

    Což nic nebylo než průby brání; půjde-li to, aby směleji k jiným pod obojí přistoupili. Oni tedy zanechavše domů, rolí, vinic (ačkoli nastával čas vína sbírky), v velikých houfích (mdlejší pohlaví a děti na několika stech vozů s sebou provázejíce), do Uher a sedmihradské země se přestěhovali a tam příhodná místa nalezše, mnohým na nás potom přišlým zlým věcem časně vyhnuli.

  2. Těch odbyvše, měli radu o vyhnání Pikhartů a Kalvínů; ale nezdálo se jim, aby to snadně jíti mělo, proto že obojí ti mnoho z panstva patronů po své straně měli, z kterýchž někteří ničímž se proti císaři byli neprovinili. Nemohli tedy barvy najíti, proč se všickni v tutouž pokutu zahrnují, ani se nadáti, aby vypovědění jich tak snadně šlo jako Novokřtěnců, žádné lidské obrany nemajících. Aniž tak snadně Kalviniáni od Luteránů rozeznáni býti mohli (u nás, kde v ceremoniích nehrubá byla rozdílnost), jako Novokřtěnci od podobojích. K tomu nezdál se ještě čas, králů a knížat evanjelických drážditi. Protož zavříno, všecky v jednostejné ceně míti, a jak se k kterým příčiny podají, tak k nim přistupovati.
  3. Skutek potom ukázal, že ten jejich cíl byl, aby podobojí všelijak trápili, až by sobě zoufati a přestupovati ostatkové pak věřících jako neustupní vypovídáni býti mohli. A že ten byl nový nález tajné oné římské rady, vzpomenuto to výše (v kap. 44. § 2.). A aby to tak šlo, naléhal na to v praktikách zkušený chytrák Pavel Michna, který pošed z plemene srbského, z otce však v Čechách usedlého, v městečku Budyni řezníka, v pacholetství hned k jezuitům se obrátil a k vůli jejich vycvičen byv, nejprv od nich fedrován byl k sekretářství království českého; a že domu rakouskému proti vlasti a proti náboženství sloužil, nejprv rytířem, tudíž pánem, naposledy hrabětem učiněn byl. Ten, když po utvrzeném císařském vítězství od těch lstivých rádců vyhledávání bylo, co by již bylo činiti, již-li čas, aby podobojí vyhnáni byli a od kterých by měl býti učiněn počátek, odpověděl, že ještě není čas, proto že mnoho mají, co by s sebou odnesli a tak zemi zloupili a své vyhnanství tím snáze snášeli, ale že je třeba prvé o všecko připraviti; tu teprva že s nimi, když ničeho míti nebudou, všecko snázeji phjde. To tedy vykonati se snažili následujícími spůsoby.

zpět na obsah - Další: O nemírném všech všudy obloupení