|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj hrubě nejmilejší synu! Milosrdnej Pán Bůh račiž Tě sám na duši i na těle vším všudy dobrýma štědře obohacovati a všeckno to Tobě dáti, co Ti mý upřímný mateřský srdce vinšuje! Můj přenejmilejší synu, Tvý psaní, též pana Rašína, 5. Februarii datirovaný, jsem 3. Martii dostala, od pana Vizendy1mi poslaný bylo, než toho psaní [z] 29. Januarii až posavád jsem nedostala, nevím, kde ty Tvý psaní, mý nejmilejší dítě, zůstávati musejí. Ty přece,b chvála pánu Bohu, ode mne psaní dostáváš, než já od Tebe velmi těžce,c bylo-li by pak co líp, kdyby[s] je tam tomu postmistru v Paříži dával a prosil ho, aby on již, jak oni mají svý jistý znamení napsaný, napsal pro zdejšího postmistra. Já vím, že mi mnohdykráte dosti pilně lecos píšeš, a, když já psaní nedostávám, mohl by[s] Ty, mý dítě, skrze to ňákej nedostatek trpěti. Nikdá mi v žádným svým psaní nedokládáš, jsi-li zdráv, což mne v tom světě nejvíc raduje, když o Tvým zdraví vím. Já jsem se všemi svejmi, chvála Pánu Bohu, mírně zdráva, než opěty těch největších starostí skrze ty vintrkvartýry2 okusitidmusím, ale i v tom se Pánu Bohu mýmu důvěřuji, že neráčí na mne víceji trápení a těžkostíc dopustiti, nežli bych mohla snésti, ale svou svatou, božskoue pomoc a prostředek mně dáti, jakž bych mohla to trápení vystáti. Bez božskée pomoci nemožná věc, lidsky mluvíc, ten plat vystáti, nebo z poddanýho, tak jak se přiznávám, přes půl druhého sta přijde dáti,3 poddanej nic nemá, budu-li na něm 2 fl. žádati, uteče pryč s ženú, dětmi, nechá gruntu pustýho, sama nemohu dělati polních prací, nebude-li poddanejch, což svedeme ? Ale Ty, mý nejmilejší dítě, nic na to nemysli, však Pán Bůh ráčí nám ze všech těžkostíc pomoci, vždyckny milej Pán Bůh ráčil z velikejch nesnází a trápení podivně vysvobozovati, takyť i nyní přispěje svou pomocí a ten prostředek ukáže, jak činiti mám. Neděje se to mně samý, než i jinším, s tím velikýmf těšením, že již svatej pokoj dokonale zavřenej jest, dejž Pán Bůh, aby tak bylo!
Náš pan generál4 až posavad zde jest, ale již se brzy odsud strojí jeti do Tábora a odtud nevím, kde a co bude činiti, dále myslím, že by rád i nerad na tu bídnou, nešťastnou vojnu. Vinšovala bych, aby radši doma zůstal, jak se Pánu Bohu líbí, tak se staň; jistě, jistě na něm znám velikou žalost ještě srdečnou svý nejmilejší věrný manželky, až pod tuto hodinu nevím, aby kde byl zamilován, až mne srdce bolí, když je u mne a vzpomenu,g jak jsem přeradostnej čas a chvíli měla, když jsem vás všech čtveroh mejch nejmilejších dítek a pány syny pospolu mívala a vy tak spolu veselí bejvali a nyní tak rozloučení jsme; ale věřím silně svýmu milýmu Pánu Bohu, že Ty ke mně, mý nejmilejší dítě, bohdá šťastněch se navrátíš v dobrém a šťastnémch zdraví a mne hrubě svou přítomností těšiti budeš. Nad Zuzankou5 pan syn má veliký zalíbení, že je tak přemilá a čistá, hrubá, je ku panu tátovi hrubě přívětivá a taky k němu podobná, není tak pěkná, než přemilý, libý dítě. Já jsem Ti dnes 2 neděle psala, to psaní od pana generála poslala, nebo na Tebe hrubě často i pan Tajch6 vzpomíná,g tentě nyní jako pravá ruka pana syna, všeckno všudy řídí a celej dům spravuje hrubě dobře, až posavád takovej čistej řád zde mají beze všech šustů. Byla jsem v kvartýru pana syna u jídla, pan syn často u mne bejvá, jakož taky včera J. M. pan hrabě Černín,7 páni synové oba dva8 a Evička byli u mne u jídla, hrubě na Tebe vzpomínali,g mohlo Ti v těch rozmilejch uších Tvejch pozníti; tam,jako víš, taky častý vzpomínáníg na Tebe jest, p. t.9přecebvždyckny stůně a přeceb zlobivej jako štír. Novýho tak zde nic nemáme, jen že se panna Jozička Lukavecká10 vdala, minulou neděli. Byly oddavky u pana Skuhrovskýho,11 tak při málo lidí, protože její nejmilejší paní máteř nedávno umřela. Vzala si pana Lukavskýho, jak u J. M. pana kardinála jest za aufvortera.12 Paní Dekurýrová13 čistě pytly hází,14 již prej třem pytlem dala, dobřeť nejsou dva, byl by první a poslední. Taky tu pan Zikmund15 byl počítán za galána,i nebude z toho nic, konečně s dobrýmj rozmyslem, tak jak se mi zdá, tu předsevzetí bude. Panna teta, Heřman, Zuzrlička, všickni se Ti svejmi upřímnejmi a poslušnejmi službami co nejpěkněji poroučejí a všeckno božskýe opatrování vinšují. S tím Tě, mý nejmilejší dítě, Pánu Bohu v jeho svatou, mocnou ochranu poroučím, Pán Bůh rač Tě ode všeho všudy zlého duši i tělu škodného chrániti! Psáno z Prahy 9. Martiik 1647.
Já jsem Ti dnes tři neděle psala, když tak nečasně Ti vexlprifl přichází, jestli by bylo potřebí, že bych Ti bohda brzy zase jinší vexll učinila, aby[s] mi napsal; ačkoliv málo peněz mám, však, těšíce se tomu, že mi to všeckno bohda svou poslušností nahradíš a mne opatrovati budeš, přeceb s pomocí boží ten peníz najdu, že Ti pošli, jen se Pána Boha boj a nic nečiň, co by Ti zde časně i věčně duši i tělu škodilo! S tím jsem Tvá upřímná máti do smrti.
Z. Č.
Někam jsem si svůj sekrytek prsten založila, nemohu ho najíti, nyní Heřmanovýmm sekrytem pečetím; proto Ti to píši, kdyby[s] myslil, že někdon psaní otevřel.
Poznámky
a dobrejm,
b předce,
c těšce a pod.,
d vokusiti,
e boskú a pod.,
f velikejm,
g spomenu a pod.,
h štvero,
ch šťasně a pod.,
i kalána,
j dobrejm,
k Marci,
l vekxlpryf a pod.,
m Heřmanovejm,
n nědo.
1 Jakuba Visendy, kupce v Praze, s nímž rodina černínská už dříve byla v spojení.
2 Viz výše list XLVI. a XLVII.
3 Připomenouti ovšem dlužno, že poddaných se nepřiznával plný počet, co jich panství mělo, nýbrž jen to, co mohlo býti považováno za nedotčenou poddanskou jednotku. Panství kostecké na př. koncem války vykazovalo jen 3 poddané k berni, ač jich tu ve skutečnosti bylo několik set.
4 Myslík.
5 Svou dcerkou.
7 Prastrýc Humprechta Jana Heřman.
8 Myslík a Kapoun.
9 = pantáta (Jindřich Volf Berka z Dubé, o němž viz výše l. XLIV. a XLV.).
10 Patrně některá příslušnice rodu Lukaveckých z Lukavce z kamberské pošlosti toho rodu, která byla příbuzna s panem ze Skuhrova, snad dcera Jetřicha Adama Lukaveckého, jehož manželka Ludmila Kristina Dobřenská zemřela r. 1646.
12 O tomto panu Lukavském (z Lukavice či z Řeneč ?) jsem nenalezl bezpečnějších zpráv.
14 = dává košem nápadníkům.
15 Myslík.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 16. března 1647.