|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj nejmilejší synu Humprechte! Pán Bůh rač Tě mocí svou svat[o]u na duši i na těle chrániti a všeckno to dáti, co já Ti mým upřímnýma srdcem stále vinšuji!
Mý nejmilejší dítě! Nemohla jsem toho pominouti, abych Tě neměla tímto psaníčkem navštíviti a oznámiti, že, děkuje milýmu Pánu Bohu, se všemi mně přináležejícími mírně zdráva jsem. Dejž milej Pán Bůh, aby[s] Ty taky, můj přenejmilejší synu, zdráv byl a všeckno podle vůle [a] libosti boží a Tvý dobrý žádosti aby se Ti vedlo!
Pan nejvyšší náš1 minulou středu odsud do Tábora jel, smejšlím, odtud brzy k J. M. C. a J. M. arciknížecíb 2že nepojede; s pláčem jsme se rozžehnali, ač on neplakal, leč sotva se zdržel, jistěť jest jak můj tak vás obou dvou, moji nejmilejší synové, věrnej a upřímnej přítel, tak sobě myslím, že by vás i mne rád přede vším zlýmcv hrsti, aby možná bylo, rád zavřel, ještě dokonce není zase soldátem a hrubě nerad by k sobě toho přijal, nebo má mnoho příkladů. Ach, můj Bože, což jest to pán pobožnej, jistě pro jeho pobožnost Pán Bůh mu dá všeckno dobrý, jak se ond Pánu Bohu rád modlí a všeckno s Pánem Bohem začíná. Pan rytmistr3, ten jest jako jeho pravá ruka, jistě mu mohu ten daňk dáti, že všeckno moudře, rozumně a rozšafněe spravuje. Na Tebe hrubě často vzpomíná.f Darovala jsem mu 50 fl., byl mi je Izáček žid z Tábora4 dlužen, co to za jeho radost a děkování, sice jsem jich nemohla od něho nijakž dostati. Já jsem myslila, že on se bude hněvati, protože s Tebou nejel, ale ani nejmenšího znamení nic, tak mi se zdá, že pan syn i všickni jeho lidé ještě přívětivější jsou ke mně nežli kdy prvy. Pán Bůh račiž na další časy tu svatú lásku mezi námi rozhojňovati! Aby se měl ještě kde dokonale oumysl ženiti, nevím; přeceg smejšlím, že by se rád oženil,h kdyby tak co bylo, že by nebožkych naší přenejmilejší Bětuličky povah a cností bylo; což ond hrubě na ni vzpomíná/ a má jistě nač.
Můj rozmilej synu! Což opět máme převeliký trápení s těmi vintrkvartýry,5 pomoziž nám, pane Ježíši Kriste, pro svejch nevinnejch pět ran! Mý přenejmilejší dítě! Pomoz mi se Pánu Bohu modliti, ať milej Pán Bůh svou pomocí přispěti a ten prostředek ukázati ráčí, jakž bych to mohla zapraviti! Tak myslím, jak pravějí, co se přijdei dáti z poddaného, že by mi se kolik tisíc přišlo dáti.6 Poddaný nic nemají, co dáti, pán Ježíš Kristus pomoziž mi sám!
Nemysli sobě toho, mý dítě, abych já sobě měla tak násilně bez rozumu stejskati, nebo by[s] Ty se mohl nade mnou hrubě starati. Věřím silně a nepochybně svýmu milýmu Pánu Bohu, že podle svýho zaslíbení vdovám a sirotkům a jinejm všem svý ochrany otcovský a pomoci uděliti ráčí; neděje se mně to samý, než celýmu království, právěť se schyluje k tomu království české, že bude na špatné knížectvíj přivedeno. Bože, chraniž toho dobytečka, tak se pěkně daří letos jehňátka i kravičky, jako od kolika let jsou se dařily. Když mi nejtížeji, pomyslím sobě: Bože, Bože, však jsi nám to vše z tvý štědrosti a požehnání dal, mocen jsi to ochrániti a zastíniti; kdo v Pána Boha doufá, nikdyk nebejvá opuštěn a zahanben.7
Na pány hejtmany8 nemám co naříkati, rádi by mne v Bechyňsku i Vltavsku přichránili, a když není možná, nebo ten dobrej pan syn9 pro Boha jich prosí, aby jemu raději ublížili nežli mně a vám; nepraví to přede mnou, než dokonce jinde je prosí. V Litoměřicku tu pan Strachovský10 přece,g chvála Pánu Bohu, dobře hledí, jak nejlépeji činiti, kdybych na tyto statky měla takovýho, byly by v jiným péči, než pan Měděnec11 tě, chudina, jako pára nad hrncem, z města vyjíti z Tábora nesmí.
Můj nejmilejší, přerozmilej Humprechte, zdá mi se, když Ti svejch těžkostí' potoužím, že mi od srdce odlehne. Zde tak přeceg pomalu lidé se na onen svět ubírají, tento tejden umřela paní Řepická stará,12 jak s námi jednou z Prahy jela, a paní Vítovám stará, paní Lída;13smiluj se Pán Bůh nad jejich milejmi dušemi!
Nového tak zde nic není, než pláč a naříkání chudej [ch] lidí a prošení Pána Boha za svatej pokoj. Bylo hrubě o něm slyšeti, ale cos opěty to tichne, nevím, co dál bude, Pán Bůh nejlípeji věděti ráčí, nebo se divně rozpráví. Pane Bože, proměniž všecko zlý v dobrý!
J. M. paní Rašínová14 nyní zde bejti ráčí, tento tejden sem přijela. J. M. paní dala 215 fl. na vexln jakž, smejšlím, v psaní doloženo jest, co to za peníze; přeceg týž psaní s vexlbrífemo nyní po panu Jezberovským a druhý psaní, z Hory15 datirovaný a od J. M. paní před příjezdem svým sem mně poslaný, odsílám.
Někteří rozpráví, že pan Věžník vdovec16 bude panně slečně Rozince17 sloužiti, nevím, je-li tak konečně. Heřman, panna teta, Zuzrlička, pěkně se Ti poroučejí svejmi poslušnejmi službami. Pan syn, pan Kapoun, stůně na dna již tejden, Evička vždycky při něm musí bejti; napiš mu, mý milý dítě, také ňáký psaníčko, že jste prej bejvali spolu tak dobře a nyní že jsi se již všecken proměnil, dívný mínění v tom světě a lidi ještě divnější! S tím [Tě], mý přenejmilejší dítě, Pánu Bohu v jeho svatou ochranu poroučím. Psáno spěšně z Prahy 16. Martiip 1647.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č.
Poznámky
a mejm upřímnejm,
b arciknížetcí,
c zlejm,
d von,
e rošafně,
f spomíná,
g předce,
h voženil,
ch nebošky,
i přide,
j knížetství,
k nidy,
l těškostí,
m Vithová,
n veksl,
o vekxlbryfem,
p Marci.
1 Myslík.
2 Leopoldu Vilémovi, císařskému generalissimovi.
4 Izák Bechyňský, žid v Táboře, byl z hlavních odběratelů hospodářských prodnktů z Radenína.
5 Viz list XLVI.-XLVIII.
7 Žalm 30, v. 1.
8 T. j. krajské hejtmany kraje bechyňského a vltavského, kde byla zboží rodiny černínské.
9 Myslík.
10 Hejtman Černínský na Kostomlatech v letech 1642-1653 Jan Jiří Strachovský ze Strachovic.
12 Majdalena Řepická, roz. Pašíkova z Komárova, choť Karla Řepického ze Sudoměře na Myskovicích.
13 Tuším Ludmila Vítová, rozená Netvorská z Břízí, žena Viléma Voka Víty ze Rzavého, pána na Odlochovicích a Chotovinách.
14 Matka Humprechtova soudruha na cestách R. Rašína.
15 Kutné Hory.
17 Ani tuto osobu nelze jasněji určiti.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínovd svému synu Humprechtu Janovi 23. března 1647.