|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Bůh všemohoucí rač Tě mocně stráží andělů svejch svatejch na duši i na těle chrániti a mocně opatrovati, toho Ti upřímným mým mateřskýma srdcem věrně vinšuji a přeji. Pán Bůh mne opěty potěšiti ráčil, nemajíce od Tebe psaní žádnýho půl třetí neděle, jak bylo datirovaný 18. Junii, že jsem 31. Juliibdostala od tebe datirovaný 2. Juliib a z něho se raduji (ačkolivěc mi nikda nepíšeš, jestli dokonale zdráv jsi, ale tak súdím, že, chvála Pánu Bohu, čerstvou rukou píšeš, že jsi zdráv). Pán Bůh rač Tě sám dáleji na duši i na těle opatrovati a všeckno to dáti, co já Ti mýnť srdcem upřímným mateřskýma na Jeho božskýd milosti každý okamženíe prosím a vinšuji!
Mé přenejmilejší dítě! Kdež mi píšeš, že jsem Ti velikou mou radost vyjevila v prvnějším mým psaní, slyšíce všeckno všudy dobrý o Tobě: jistě mně není možná nijakž toho vypraviti, nerci-li vypsati, jakou já radost nad Tebou, mý milý, nejmilejší dítě, mám, vinšovala bych, aby[s] jen částkú tý mý radosti účasten byl. Nevím, jak Pánu Bohu mému z toho mám, nehodná hříšnice, poděkovati, že mi ráčil v tomto mým sešlým věku a šedinách mých toho dáti dočekati, že o Tobě, mý přenejmilejší dítě, (ano i zde taky o mladším synu, ač pacholeti) slyším všecko všudy dobrý; mně mý srdce v mým těle plesá nad vámi a obzvláštně pak nad Tebú, můj nejmilejší synu, že již, chvála pánu Bohu, k dobrýmu rozumu přicházíš a vždyckny čím dál vždy více hledíš, aby[s] předně Pánu Bohu, svej milej matce i jinejm všem dobrejm, vzácnejm lidem mohl to činiti, co je Ti, duši i tělu, k spasení a dobrému, ctnému,f šlechetnému. Mý dítě, ty víš, žeť já nerada žádnejch novinek přijímám, který by klamavý byly, než pravdivý, Tobě ani mně nic po nich není a oni nás s těžkem budou potřebovati a, kdoví.jestli nás již kdy uhlídají. Kdo pravdivou zprávu o Tobě činí, jáť dokonale myslím, ne jak, mý dítě, píšeš, v něčem, ale dokonale že se pravda tý chvály na Tobě ukáže, dá-li milej Pán Bůh, když přijedeš bohdá. Konečně buď Ty i Tvůj bratr tím ujištěn, že se o vás tak starám, jako jedna v světě mátě se starati může o svý syny; kdyby mi to Pán Bůh dáti ráčil, abych mohla do vás vdechnouti všeckno, co jest předně ke cti, chvále boží, spasení vašich milejch duší a tělu k dobrýmu, ctnýmu/ šlechetnýmu, srdečně bych to ráda učinila.
Mý nejmilejší dítě, že Ti dalšího času k zůstání vně propůjčuji, myslím sobě jedno, že Pán Bůh ráčí mi ten úmysl dávati a vůle boží v tom jest, druhé, časové nyní divný jsou, není mi to možná psáti, neb jest v tejto naší milej vlasti přepodivně. Naše milostivá vrchnost sám jakožto udatnej pán, kterejž všecknu svou naději v Bohu složil, jest při vojsku svým,1 ne jako by ten pán byl, ale jako dosti jinší člověk, Bohu svýmu, králi všech králův, císaři všech císařův, knížeti všech pánův, tomu nepřemoženýmu, nejmocnějšímu, všemohoucímu Pánu Bohu se poddal a pod[d]ává, doufaje v jeho přesvatou moc, že mu pomoci ráčí, jakož jest na tisíc tisíc tisícův příkladů, že Pán Bůh nikdyg v sebe doufajícího opustiti neráčí. Takyť Pán Bůh ráčí našemu milýmu pánu pomoci, když se Jeho božskýd milosti líbiti bude a čas k našemu spomožení přijde.h
Z tý Jihlavy sobě jako střeštění vedou.2 Když se Bohu líbiti bude, taky to trápení přestane a Bůh nás k našim živnůstkám přivésti ráčí. Mně tě zdetky velice dlúhej čas a nikdy mi se tak nestejskalo jako nyní. Taky opravduch málo mi přibejvá na kterými statku, pro ty správce jsou mý statky blahoslavený, než pro mne a poddaný hrubě zle jest; a by byl pan nejvyšší3 neodjel, byl by lonskej kej mi dobře vydržel, než že spěšná jízda (o kterýmž nyní nic nevím, jak jest) přišla. Pan Měděnec,4 ten, chuďátko, jako pátý kolo u vozu jest, jest zase ouředníkem na Radeníně Lonskej.5 Minulou středu mladej Defur6 pravil, jestli by věděl, že by K.7 neměl nic jistýho, že by se chtěl tu dáti, pakli by věděl, že má K. přecejúmysl, aby ho toho Pán Bůh uchoval; jest od nejbližšíchk praveno, aby s Pánem Bohem se dal, žeť proto žádný nelásky míti nebude.8
Mý dítě, Tvý psaní, před půl třetí nedělí poslaný, teprva J. M. panu hraběti9 posílám, nebo jest stále při J. M. C. a J. M. paní h[raběnka] ráčila stále po statcích jezditi, jáť nesmím do Hostivaře10 dojeti, tak jsem bázlivá. Mý přenejmilejší dítě, Pánu Bohu Tě mocně poroučím. Psáno z Prahy 3. Augustil anno 1647.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č.
Dnes týden, totiž 27. Julii-ač jsem se zmejlila, napsala jsem v psaní datum 29. Julii - poslala jsem Ti vexlbrifm na 1000 škud, po poště týž psaní odesláno a peníze panu Verdemonovi pět set dukátů in specien odvedeno a víc jedno sto padesáte tolarů širokejch, již i láže11 z toho dáno a tak Ti má jeden tisíc škud odvedeno bejti. Ty mně nevěříš, jak já mám o Tebe starost, kdyby co přišlo, chraň Bůh, a já Ti nemohla poslati, aby[s] Ty tam žádný nouze netrpěl, se bojím.
Bratříček, sestřička a ta přemilá tetička12 i taky Eviččino K[a]rlíček,13 panna teta poslušně se poroučejí. Znamenitý pachole ten Karlíček. Že tak zle píši, neměj za zlý, jedno na spěch a druhý, můj Bože, moc myšlení mám, žádnej nevěří, s těmi šusty.14
Poznámky
a upřímnejm mejm mateřskejm,
b Jully,
c mejm,
d boský,
e vokamžení,
f cnému,
g nidy,
h přide,
ch vopravdu,
i kerým,
j předce,
k nejbliších,
l Aucusti,
m vekxlbryf,
n špecie,
o Evičin.
1 Ferdinand III. doprovázel císařskou armádu od Budějovic až k Chebu i pak na tažení odtud ke Stříbru a v bitvě u Třebele (13. září 1647).
2 O Jihlavě viz l. XXVIII., p. 6), l. XXXIII a j.
3 Zikmund Myslík.
6 Albrecht Maxmilian Desfours, syn známého císařského generála, podvůdce Valdštejnova, Mikuláše Desfourse (+ 1667), pán na Hrubém Rohozci a Malé Skále, později švagr Humprechta Jana Černína (1627-1683).
7 Písmeno je, bohužel, psáno (i dále) zúmysla nezřetelně, takže nelze vyvoditi bezpečně, o koho se tu jedná.
8 Smysl těchto řádků byl patrné jasný právě jen adresátovi, který znal všechny okolnosti, list obklopující.
9 Heřmanu Černínovi.
12 Neteř Humprechtova, malá Zuzanka Myslíkova.
13 Karel Humprecht Kapoun, o němž byla řeč shora v listu XXIII., p. 4).
14 Zprávami o nepokojích, válečných událostech.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 31. srpna 1647.