|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Dejž Ti milej Pán Bůh duši i tělu všeckno to, co se jeho božský milostivý vůli líbí, nebo to všeckno Ti užitečný jest; toho Ti upřímně vinšuji a srdečně přeji. Veliký utěšení srdečný nad tím mám, že tak často, chvála Pánu Bohu, od Tebe, můj rozmilej synu, nyní psaní dostávám a nad tím pak již, že jsi dokonale i na tu zúfalou nožici zdráv, radosti a plesání srdce mýho nijakž mi možná vypsati a vypraviti není, začež svýmu milýmu Pánu Bohu nevím se jak vyděkovati. Pane Ježíši Kriste, račiž Tě sám dáleji na duši i těle pozdraviti a ve všem tom, což Jeho božskýa milosti líbeznýho a Tobé spasitedlnýho, ctnýho,b šlechetnýho, zdržovati a chovati! Mý dítě! Dej přecec chudým lidem almužnu svatú na poděkování svýmu milýmu Pánu Bohu a dokázání vděčnosti a hlediž vždyckny se všeho toho varovati, což by proti Pánu Bohu, spasení Tvý milý duše a tělu k zlýmu bylo; mnohokrát skrze svou metličku a kázničku Pán Bůh ráčí člověka od hříchů odvésti, aby se hleděl zlýho varovati a dobrýho přidržeti, jakož i Tobě ta metlička od Pána Boha k dobrýmu jistě byla.
Já, Heřman i Zuzrlička, děkuje Pánu Bohu, taky nyní zdrávi jsme, Pán Bůh rač dáleji chrániti!
Toť jsme se těšili, že se oboje armáda z Čech ubírá, ale zase včera hrubě rozprávěli, že zase obě armády do Čech jdou1; Pán Bůh račiž s námi bejti, což to opěty bude při armádě J. M. C., tuším, divné, opět Pán Bůh vejstrahu tomu dobrýmu pánu předně, J. M. C., a potom J. M. arciknížecí i jinším věrným J. M. C. dáti ráčil,8smejšlím, žeť o tom brzy uslyšíš, já nemohu tak od žádnýho dokonale nic jistýho věděti, jen co tak zběžně. Pan nejvyšší Kapoun3 taky měl neštěstí i štěstí, někde jel s 30 koňmi tu u Kamenice4 v našem kraji, v tom přes 200 koní tropa6 nepřátelská byla, tu pana nejvyššího zajali, vedli ho tou cestou, kudy nejblíž k Jihlavě6; v tom shledala se zase tropa jeho soldátů a nevím, či víc, pustili se za nima, Pán Bůh ráčil našim tak podařiti dobře, Že jsou do 200 nepřátelskejch pobili, tak praví, do 50 zajali, mezi nimiž ten ritmistr Hrdlička7taky jest zajat. Jaká tu zřetedlná moc boží, Pán Bůh račiž dáleji pomáhati a šťastný vítězství J. M. C. nade všemi nepřátely dáti!
Mý zlatý dítě! Nehněvej se již na toho tlustýho,8však je se již, chvála Pánu Bohu, nyní polepšil, nic více ani dýle nemohl mne sužovati, než dokud Pán Bůh ráčil chtíti; když se Pánu Bohu líbilo, abych nebyla tak sužována, ráčil mi prostředek dáti k tomu, skrze koho bych mohla polehčení míti, totiž skrze mýho nejmilejšího pana syna, pana generála,9 ten se mne opravdově ujal jako věrný syn, tak že předně s pomocí milýho Pána Boha a jeho nyní tak ztrápena nejsem, ačkoliv kontribucíd dávám, ale toť bejti nemůže, abych měla osvobozena bejti. Kéž by Bůh ráčil dáti, aby z tý Jihlavy nepřítel byl pryč,10 jaká by to radost všech nás okolních byla! Ačkoliv máme veliký škody, ale kdyby Bůh všemohoucí ráčil nám tu milost učiniti, zdraví a pokoje svatýho popříti, všeckno by to člověk mile oželil.e
Věř, mý rozkošný dítě, žeť sobě nic tak přílišně nehořekuji, jak vás, sama sebe i všeckno jiný Pánu Bohu poroučím, silně se těšíc, že nás opustiti neráčí; zdaliž nám kdo může škoditi, leč Bůh pro naše hříchy dopustí; když my dobří budeme, Pán Bůh taky ráčí se nad námi smilovati a z těch těžkostíf vytrhnouti, kdy se mu líbiti bude.
Mohl jsi tomu jeho panu strejci11 víc nechati, nech je Bohu poručen! Po tej slečně z Perštejna12 divný tahanice budou, věrnátě to pravda: o tvéť se zboží svadí mladí staří. Tuto víra, tuším, taky to bude.
Můj nejmilejší synu! Že svou přenejmilejší paní sestřičku hrubě lituješ, tomu dobře věřím, nebo jsi upřímnou konečně sestřičku ztratil, ale což tomu říci jiného, než to: jak jsi, Pane Bože, chtěl, tak se stalo. Jistě, aby mi možné bylo, vyplatila bych to přemilý, vydařilý dítě dosti velikou věcí, vůle boží se při ní vykonala, my jsme ji hrubě milovali a Pán Bůh mnohem víc, a co to muselo za paní bejti, jak ji převelice vzácní lidé chválí, obzvláště její nejmilejší pan manžel, kterejž jí tak želí a lituje, jako v světě manžel manželky litovati může. Nic nyní og něm nevím, povídají, že jest tento tejden někde sh 4000 komendirován, Bože, opatrujžch ho sám pro to jeho přemilý, jediný, rozmilý dítě Zuzrličku; taktoť vím, že by mi pomyšlení rád učinil.
Mý srdečně nejmilejší dítě! Kterakž Ti mám co porúčeti tak daleko, až bohdá šťastně domů přijedeš, budu já Ti, dá Pán Bůh, dosti poroučeti, musíš se taky bohdá tak moc o mne starati, jako já se nyní o Tebe starám.
Nemohu pamatovati, co jsem to psala, snad o tom oželení je; víš skrze koho z vás jsem nejvíce mejch slzí ten rok po smrti vašeho nejmilejšího pantáty vylila, ta přemilá Bětuška tě jistě mejch slzí málo z mejch očí vyvedla; o to "požehnání boží" hned nemohu vzpomenouti,i na co jsem to mínila; musí bejti vždy před tím o něčem psaní, nesmím já tak všeho psáti v psaních, jak by mělo bejti, vždyckny se bojím, aby někde ty psaní nezůstaly. O "ty mouchy", to jsem mínila malé Zuzanky pantáty.13 Když tak ty pevnosti nepřítel bral, všudy moc obilí dostával a byl o to znamenitej šust zdetky, tak mi malá paní teta14 pravila, ale začastý musím naopak rozuměti. Dnes tejden Ti píši, že se nevím, kudy do toho šikovati, příliš hloupá jsem k nynějším věcem. Náš pan generál15 taky pravil, že se bojí vyvětření.16
Mám naději, že mý psaní, co Ti dnes dvě neděle po Verdemonovi a dnes tejden po panu Jezberovským [jsem poslala], dřív než to přijde, dostaneš. Věřím Pánu Bohu, co Pán Bůh ráčí s Tvým dobrým viděti, že Ti to Pán Bůh a jiného nic dáti ráčí, když Ty se Pána Boha báti budeš. Cosi ti lidi - pro svý dobrý již nevím, co by neučinili - mluví, až se práší; buď pravda nebo klam, když tam pošli, již Tě přecec dám poroučeti, neslyšeti o žádným do konce, každej se těch bublanin bojí.17
Pan Věžník se zakazoval p[anně] slečně Švihovský18masopustní pondělí, bylo s ním moc jich, pan hrabě Coloredo,19 pan hrabě Černín,20 pan písař nejvyšší21a mnoho jinejch vzácnejch lidí; ani jim při tom zakazování truňku vína nedali. Jest panna slečna Berkovna22od jedný p[aní] sestry28 a slečna Švihovská od druhý p[aní] sestry24; po p[anny] slečny straně byli pan hrabě Bernard z Martinic,25 pan hrabě Berka26 a nevím kdo víc. Daroval pan Věžník na zakazování halspantek a orumpanty,27 praví za 130 tolarů; pán Bůh mu požehnej toho ženění!
Mý přemilý dítě! Já jsem Ti, co jsi v cizích zemích, po žádným duchovním nepsala, ani Ti od žádnýho psaní neposlala duchovního, kromě dnes tejden od pana Vizentejnera,28 ale totě Ti potřebný; tototě již sedmý psaní do Říma, dejž Bůh, aby[s] všecka dostával! Na mou pravdu, po tom p. Verdemonovi nejsou hrubě jistý posílati, ačkoliv já vždyckny sama je na poštu pošlu, ale přecec nemusíš všech dostávati. Na který Tvý psaní Tobě tuto odpověď dávám, jest datirovaný 27. Januarii, a já je dostala od pana Jezberovskýho 21. Februarii.
Heřman se Ti poslušně poroučí a Zuzrlička taky "Pán Bůh" vzkazuje a se poroučí. Přemilejšího dítěte není, jako špačíček nejmilejší, žádnýmu ke mně přistoupiti nedá, ještě ji dám kojiti. S tím Tě milýmu Pánu Bohu poroučím. Psáno z Prahy 24. Februarii 1646.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č. z H.
Poznámky
a boský,
b cnýho,
c předce,
d contribucí,
e voželil,
f těškostí,
g vo,
h z,
ch vopatrujž,
i spomenouti,
j místo "smrti" opět tři křížky.
1 Vskutku obě armády - švédská a císařsko-bavorská - přece jen opustily Čechy. Švédové pod Wranglem uchýlili se, jak byla již řeč, do Voigtlandu, císařští a Bavoři pospíšili na bojiště v Hessensku.
2 Na jakou "vejstrahu" tu paní Zuzana naráží, nedovedu říci.
3 Zeť paní Zuzany.
4 Kamenice nad Lipou.
5 =trupa, tlupa (z něm. Truppe).
6 Jihlava byla od března 1645 obsazena Švédy.
7 Hrdlička (z Dubu?), Čech ve službách švédských. Byl zajat v únoru 1646 císařskými u Batelova na Moravě.
8 Václava Vratislava z Mitrovic, o němž byla řeč v listě XVI., p. 13).
9 Myslíka.
10 Jihlava byla však dobyta až 8. prosince 1647.
11 Kdo tu míněn, nelze říci.
12 Frebonii Eusebii z Pernštejna, dceři Jana z Pernštejna a Anny Marie Manriquez de Lara, jež umřela r. 1646; panství solnické odkázala karmelitánům, Litomyšl po ní zdědil synovec Václav Eusebius z Lobkovic.
14 Eliška Berková z Dubé.
15 Myslík.
16 =výmluvy, omluvy [toho, co se stalo].
17 Patrně narážka na rodinu berkovskou, v níž se, tuším, začínali tehdy už objevovati noví nápadníci slečny Elišky, nebo snad na okolí hr. Heřmana Černína.
18 Viz výše list XXV., pozn. 13) a 14).
20 Heřman Černín, prastrýc Humprechta Jana.
22 Eliška Berková z Dubé, o níž byla mnohokrát řeč.
23 Totiž Magdaleny Kateřiny ze Žerotína, první manželky Jindřicha Volfa Berky z Dubé.
24 Elišky Polyxeny ze Žerotína, první manželky Petra Voka Švihovského z Ryzmberka.
25 Bernard Ignác z Martinic, syn známého účastníka bělohorských událostí Jaroslava Bořity z Martinic, od r. 1643 president nad appelacími, 1644 nejv. sudí, 1648 nejv. komoří, 1650 nejv. hofmistr a od 1651 do 1685 nejvyšší purkrabí český, jedna z nejvýznačnějších postav českého politického života v druhé půli XVII. věku, známý i co protivník Balbínův.
26 Jindřich Volf, o němž byla řeč mnohokrát výše.
27 = náhrdelník a náramky (Halsband, Armband).
zpět na obsah 
Další: Humprecht Jan Černín své matce 2. března 1646.