|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a múj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Bůh všemohoucí rač dáleji svou všemohoucností při Tobě to všechno, co by duši i tělu k dobrýmu [bylo], říditi a podle vůle svý svatý Tě spravovati, toho Ti upřímným srdcem jako upřímná matka vinšuji. Mý přenejmilejší dítě! Sa velikým potěšením srdce mýho jsem tento tejden dvoje psaní dostala, jedno datirovaný 20. a druhý 24. Augusti,b první mi dodáno 12. a druhý od pana Verdemona 13. Septembris. Budiž Pán Bůh na věky pochválen, že jsi zdráv, pán Ježíš Kristus rač Tě sám dáleji chrániti, opatrovati a posilňovati, aby, kdež se koliv obrátíš, všude přítomnost božskác a stráž andělů svatých ode všeho zlýho, duši i tělu škodného Tě chránila! Mý přenejmilejší dítě! Já hrubě sama na sebe naříkám, proč jsem Ti hned tehdáž neposlala do Lyonu toho vexled jako do Florencí, byla bych se tak velký starosti zbavila o Tebe, nebo se tak hrozně starám o Tebe, mý všeckno po Pánu Bohu v tom světě jediný potěšení, aby[s] na tu hlavní nemoc1 nestonal, čehož milostivě Bůh chrániti rač; nijakž vesela bejti nemohu, až od Tebe, mý přenejmilejší dítě, na to mý psaní odpověď dostanu. Já jsem z milosti boží, Heřman i Zuzrlička mírně zdrávi, má růžička lecdyse mne navštíví, ale toť já od svýho milýho Pána Boha všeckno vděčně přijímám, není žádnýho divu z těch starostí, an by se jeden s těma kontribucíma mohl zblázniti, Pán Bůh rač svatý trpělivosti popříti!
Můj rozkošnej synu! Mně se zdá, že by nebylo zle, kdyby[s] Ty tomu panu Vratislavovi, hejtmanu našemu,2nejprv, že mu se k službě ohlašuješ a potom že mu mne a bratříčka poroučíš, již tak nějak, jak již nejpřívětivěji může býti, německy napsal. Což je Kotásek správnej.3Ach, Bože, je-liž nyní při mnohej zastání vdov a sirotků, že by jim poslední kus chleba rádi z hrdla vydřeli, ale již musí člověk přes moc se k nim pěkně míti; ondynof před J. M. panem hrabětem z Vrtbyg 4 pravil, že se z tak mála přiznávám,5 aby se pan hrabě podíval, je-li to spravedlnost ? Nu, můj milej Pane, zastaniž se sám o mou při a nedejž nepřátelům našim nad námi zvítěziti! Bylo by taky za dobrý, kdyby[s], mý zlatý dítě, taky se ohlásil panu hraběti z Vrtby, nebo věř mi, že ti staří páni mají nad Tebou velikou radost, mnoho jest zde o Tobě rozprávky, dobrý i falešný, jest přeceh generál komisař6 a kvartýry soldátům rozdává; jakož v Vltavským kraji již ty Mirkovský7 pakáže ležejí, přeceť,h chvála Pánu Bohu, nedali mi nic na grunty,ch jen porci platiti jinam musím, začínáť pan Vilím ziTalmberka8přece,h chvála Pánu Bohu, nade mnou ochrandlivou ruku držeti, nevím, coť dál bude, taky, očkoliv žádá, jaký obilí nebo co zapůjčení, hned mu to učiním, lépe škodka než škoda. Ach, můj milej Bože, což já i vy, mý milý děti, máme mnoho nepřátel, ale nic se toho nestrachujme, když jsme v ochraně Pána Boha všemohoucího, žádnej nám bez vůle jeho svatý nic škoditi nebude moci. Já prej, že jsem tak velice pyšná, nevím, odkud by se nyní při mně k starosti pejcha vzala, nebo pejchu jakživa v nenávisti mám, nemají, chvála Pánu Bohu, o mně co jinýho mluviti, líp že řeknú, že jsem pyšná, než všetečná. Když Ti, můj přemilej synu, co je mi, potoužím, jako by mi od srdce odlehloj; rmoutím se, že od Tebe již tak často psaní nebudu dostávati, jako ze Vlach; již to musí bejti, zase sobě odtuším. Pan páterk František9opět taky má z toho převelikou radost, že jsi ty tomu tak rád, že jsi do toho svatýho bratrstva10 zapsán, píše Ti zase a, tuším, ňáký modlitbičky posílá, já jsem ho jakožto svýho zpovědlníka prosila, aby mi uložil k tomu svatýmu bratrstvu každodenní pobožnost, poručil mi říkati 6 modlitbiček, první k Kristu pánu a 5 k ranám sv. Františka, které Kristus pán ráčil mu učiniti v rukách, nohách a boku. Nevím, zdaliž jsem Ti o tom psala, že jsem se taky do druhýho bratrstva narození blahoslavený Panenky Marije za šťas[t]ný skonání u svatýho Benedikta zapsala,11 v témž bratrstvu jsou všickni Jich Milosti12 i [s] svejma paníma a jinších mnoho vzácných, též J. M. pan kardinál.13 Velice kratičký modlitby s letanií lauretánskou každej den říkali jsou a v některé obzvláštní dni blahoslavené Panny Marie, též velikonoční a svatodušní outerej hlavní procesí; tuto minulou neděli zase se začínal novej rok též slavné congregací, bylo nás velmi mnoho při tý svatý procesí, jsou tam takovýho řádu jako na Strahově.14 Když já to učiním, já to nemohu před Tebou zamlčeti. Že toho trapiče odbydeš, srdečně se těším, věř mi, žeť nikdež za peníz upřímnosti není, teprv se nyní zlost vyjevuje, máť hubičku, Bože, zachovej, těžkol hodinu, když kdo brúká, poslouchati, a tuto kdyby[s] vždyckny měl poslouchati, což by[s] Ty přesmutný dělal; ráda bych Ti víc psala, nesmím papíru svěřiti, abych věděla jistotně, že psaní dostaneš, tehdy bych Ti napsala, ale můžeš se snadně dovtípiti, na koho to míním. Nemáš jistě čeho litovati, což jsem neníčky škaredá, zelená, radšim se dám do kláštera, jen abych směla, než by o mně to měli mluviti, že jsem připověděla a, když okolo domu jel, že jsem z oknan vykoukala a radost z toho měla, že tudy jel (ontě se mne neprosil, abych já vykoukala, a tak nemám komu viny dávati); taky lidi praví, že mi psával a já jemu, nu kdož by to opět pravil, jistě žádnej než klam pouhej; tak se schápám, sápám na všeckny, co z jeho přátel a kdož na mne co dbá, lepší první hněv než poslední trápení, dlouhej cíl by byl jemu s tím trápením, někdyo se člověku zdá lecos dobře, a Pán Bůh zná, že jest zle.15 Mý dítě, ber si ze mne příklad a nepospíchej tak, dokad živ, co má dlouho trvati, než s dobrýmp rozmyslem učiň, přísloví [jest] velice pěkný: "Pomysli, rozvaž a teprv učiň," jednoho slova upřímnýho, od koho se nejvíc mluvilo, nebylo a není, ač by dosavád oulisnost jako hadí byla, než juž vědí, že já tomu rozumím a bláznem nejsem; aby takovej ošemet¨ nej jazyk oněměl! Jen přeceh na mne řekni, že já Ti nechci dokonce než Tvý pachole chovati, nebo že nemám Ti, odkud bráti peněz, poněvadž žádnejch důchodů nemám, onť se strojí dál, vyřídil by tolik co prvý. Mý milý, roztomilý, nejmilejší dítě! Neber ho16 s sebou do toho Frankrejchu, juž já radšim těch 40 škud na cestu opykám,q než bych na něj na sta měla naložiti, jen ho pěknou manýrou odbyď a všeckny nedostatky, který já zde mám, mu předlož, tak, když já Ti peněz nedám, že Ty nemáš, kde vzíti, a že jsi na boží a [mý] milosti. Z vrány černé bílá hus nebude, aby se, jak chtěla, myla; ňáký falešný poděkování tak z polovice bude všeckno, Pána Boha se dokládám. Na našeho zvláštěr milýho pana švakra17 řeč přichází, ani slovíčka jináč není, cotě koliv mluvil.
Mám naději, že jsi již bohdá i peníze z toho Lyonu dostal, Pán Bůh račiž Ti jen zdraví dáti! Zdeť opět velice nepřítelem i přítelem hrozí, Bože, rač sám pokoj svatej dáti, an praví, že se již z toho Minstru všickni rozjeli a již ku pokoji že žádná naděje není.18 Musím se Ti svým stařečkem, panem Měděncem19, pochlubiti, že mi tak čistě, děkuje Pánu Bohu, spravuje, jen aby Pán Bůh ráčil svatej pokoj dáti; i taky mezi soldáty a, kde potřeba, dojede. Ach, kýž semž já ho prvé vzala, byla bych si děkovala, což ten kluk Loňskej20 nerad ho má, tentě jen jako vykrmenej vepř sedí s tou svou poštičkou a nic nechce pana hejtmana poslouchati, než můj "Měcháček" Senickej21 ten počal mustry od něho bráti, ale pan hejtman ho ulál, onř se dal napraviti, tak že jest velice mýho milýho pana kmotra poslušen, což jsem já na něj laskava. Bože, pozdraviž mi ho sám! Pana hofmistra22 ode mne na stokráte pozdrav, že ho prosím, aby mi odpustil,s že mu nepíši tentokrát, při druhý příležitosti mu napíši; žeť jsem se musila zasmáti tej subtilnej0xb9 kapitole páně Verdemonový, onř se prý starček tomu smál srdečně a jáť taky se mohu dovtípiti; věř, že toho podtud neudělám, jen skrze to tu největšít starost mám. Heřman, Zuzrlička a panna teta se Ti na tisíckrát svejmi poslušnejmi službami poroučí, Evička taky se Ti poslušně poroučí. S tím Tě, mý nejmilejší dítě, Pánu Bohu, blahoslavené Panně Marii a svatýmu milýmu Antonínovi Paduánskýmu v mocnou ochranu poroučím. Psán z Prahy 15. Septembris 1646.
Tvá upřímná máteř do mý smrti
Z. Č.
Náš zvláště milej pan švakr17 již mne navštívil. Mý zlatý dítě, napiš mi titul.jak Ti mám dáti francouzskyu psáti a jestli mám již, když od Tebe na toto psaní odpověď dostanu, hned francouzskej titul na psaních dávati, na oznámení očekávati budu. Mý nejmilejší dítě, napiš mi pravdu, kde jste pak z vás byli v jakým arestu, jáť jsem o tom nic neslyšela a přeceh o vás od leckohos lecos slyším, kde aneb proč; napiš mi pravdu, jak já se toho doptám, nebo to zde v rozdílnej[ch] místech rozprávějí, že jste byli Ty či pan Rašín v arestu.23 Jaksi se nyní velmi bídně ty vaše psaní dostávají, každý přijdev z vás tří zvláště,r bylo by za dobrý, abyste je spolu posílali taky jako prvy, však já dávám, komu co náleží, bezpečte se!
Poznámky
a z,
b Aucusti,
c boská,
d vekxle,
e lecdys,
f vondyno,
g Vrby,
h předce,
ch crunty,
i s,
j vodlehlo,
k patr,
l těško,
m rači (=raději),
n vokna,
o nědy,
p dobrejm,
q vopykám,
r vzláštž,
ř von,
s vodpustila,
š suptilnej,
t největčí,
u francousky,
v příde.
1 Tyf.
3 = boudička správná (?).
4 Sezimou z Vrtby; byl to jeden z oněch členů české šlechty, kteři zůstali v letech 1618-1620 věrni Ferdinandovi II., získal pak v konfiskacích a, stav se 1624 hrabětem, postupoval i v úředních hodnostech jako president nad apelacími (od 1624), nejvyšší sudí (od 1638) a nejv. komoří (od 1644).
5 T. j. z tak mála usedlostí na panstvích, jež byly základem zdanění.
6 Ubytovatel armády v zemi, rozdělující její "kvartýry".
7 Vozatajstvo chorvatského pluku plukovníka Mirka Markoviche, který byl tou dobou v Čechách.
8 Vilém z Talmberka, kdysi komoří vévodství frýdlandského, pán na Prčici a Suchomastech, hejtman kraje vltavského, byl, tuším, vzdáleným příbuzným rodiny černínské.
12 Královští místodržící.
13 Arnošt z Harrachu.
14 T. j. premonstrátů (viz l. XXXIV., p. 28)!).
15 Na co toto zúmyslně temné místo dopisu naráží, nedovedu říci.
16 Pana Krýzla, o němž sr. shora l. X., p.6).
18 Pověsti o rozejití mírového kongresu v Münsteru a Osnabrücku se na štěstí ukázaly lichými, třebaže nebezpečí, že jednání mírová ztroskotají, vystoupilo ještě nejednou důrazně.
19 Jan Měděnec z Ratibořic, držitel zboží Kvasejovic, byl jakýmsi regentem statků paní Zuzany a jemu opravdu vděčila rodina černínská do značné míry za jejich uchování. Zemřel 1651.
20 Jiří Simeon Lonský, černínský hejtman na Radeníně.
21 Jan Senický - býval už za časů páně Janových černínským úředníkem na Chustnici.
22 Daniele Krásného.
23 Pokud jsem mohl zjistiti, nebylo na pověsti pravdy.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 28. září 1646.