|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Má nejmilostivější paní paní mamičko! S poníženou radostí jsem od V. M. psaní dnes dostal, jenž datirované jest 13. Februarii, v kterým jste mi ráčili sa vexlem na 600 zl. největší milost učiniti. Povinen jsem na svejch nehodnejch modlitbách V. M. se toho odsloužiti. Ten vexl, chvála Pánu Bohu, jsem dobře dostal a peníze jistý, kdy je jen vyzdvihnouti chci, mám. Budu svou největší pilností hledět tak skrovnit, abych s ním co nejdéleji vytrvati mohl. Račteb mi, má nejm. paní mamičko, oznamovati, že rytmistr Tajch1 u p. švagra za hofmistra a, kterej mu všechno spravuje, jest. Konečně Pán Bůh to divně působiti ráčil. Mý je to velký štěstí a jeho snad taky; jak jsem živ, tak to jistě vím, s ním že by mi na nynější jeden utracenej krejcar tři nestačily, a nevím, byli-li bychme [se] spolu srovnali. Neb zde je bez počtu kavalírů,c žádnej ale nemá hofmistra za kamaráda,d než za služebníka. My někdy a často večír, zvlášťe neničky v postě, někdy jen chléb sa vínem a někdy drobet oliv míváme, a on by snad nechtěl tomu přivyknouti. Račteb mi poroučeti oznámiti, jestli smutek po pí sestře nosím. Na srdci, včřtež, velikej, ale v šatech ne. Taky tlustej-li jsem, mohu V. M. oznámiti, že, pánu Bohu děkuji, že mi ta tlustost v Benátkách spadla, neb nebyla k mýmu dobrýmu. Juž nejsem tak tlustej, moc jsem se proměnil, bohdá z Frankrejchu z Paříže V. M. svůj contrfect pošlu. Zdejší páteřifAugustiniáni mi pravili, že jim píšou z Prahy jejich kněží, že jste ráčili poručiti, aby mi zde deset korun dali.2 V. M. poníženě za ně děkuji, dal jsem jim na ně quitancí. V[ašnosti] mi z srdce líto, že pro mne sobě račteb tak velikou nepříležitost činiti strany toho psaní3od p. kardinála.g Jestli ho nechtějí dát, má nejm. paní mamičko, račteb jich tak nechat, kdo by se jich prosil, však zde moc velkejch pánů, vzácnějších než oni, jak světskejch tak duchovních, ke mně hrubě mám afectionirovanejch.4 Že při malej Zuzance5 posavad dobrej vítr jest, račteb mi milostivě psáti. P. teta to může říkat nevím jak dlouho "jen aby se syn dobře měl", juž na dvoje psaní mi jen sama píše a malá Zuzanka nic. Jak mně chtějí, tak mne budou mít, jedna věc, jestli to Pán Bůh nebude chtít, kdyžh bohdá zas přijedu, budu při V. M. ostávatch a, V. M. poníženě zastávajíc, sloužit.6Krýzla7 jsem nedal zde jen fechtovat učit, neb nemám na zbyt pro něho peněz. Neničky věru se ho nestydím, vždyckyi musí, kdyžhjeho tejden, tak dobře jako druhej sloužiti, bude přeci něco umět tak hakmak vlašskyj. Mikeš,8ten se nic nepromění, ani vlašskyjnebude umět, neb jeho mozek je příliš k tomu hloupej; aby vždy něco uměl, dal jsem ho zde servitův a ubrusův učit skládat, umí ty nejpěknější kusy, nevím, zapomene-li je chudina. Můj kamarádd 9 dal svýho taky učiti. Sám pak může sa vlašskouj řečí obstát. Jak mi račteb oznámiti poroučeti, jestli se taky učí, co já, já se učím fechtovat,10 stavení baumistrovství, neb to je ta nejplatnější věc, šancům, a krájetk. On se učí fechtovat, na koně skákat, řeči a tancovat. Já jsem svýho tance učení nechal až do Frankreichu, on ale pochybuje, aby jeho paňmáma tam mohla poslat, učí se zde. Já ale milostí V. M. se těším, že proti tomu býti, abych tam neměl jeti, neračte, neb [by] mi Vlachy nic nepomohly a jedna věc,jako bych nikde nebyl a darmo tak dalekou cestu učinil. Já do Neapoli druhej den po svátcích pojedu s Fernemondem, našeho pana generalfeldzaigmistra synem,11 sa hrabětem z Lodronu, knížete salcpurskýho strejcem, paní Paradisový Kamenický bratrem12 a sa jedním nydrlandským pánem, kurfirsta kolínskýho nejvyššího hofmistra synem.13 Proto tak v kumpaniil pojedem, že není nebezpečnější cesty v celejch Vlaších jako tam.14 Vrátíme se zase bohdá na nejdýl ve 4 nedělích. Psaní vždyckyi přece sem posílati do Říma račte, já jistýho člověka nařidím, kterej je vyzdvihovati bude. Mikše a Martina16 zde pro menší outratu necháme. Račte milostivě poroučeti, abychme žádnýmu nic nepůjčovali, tak učiníme. Ten pán, jak je tak zdlužilej,16 zde dostal od paní mateře vexl na tři tisíce zlatejch k jezovitům, který zde z Prahy jsou a onim mu nechtějí jezovitkové nic dát, ježton jsem viděl, že je hned zapsanej statek Červenej hrádek17 a pan hrabě Černín18a jeho otčímo 19jsou taky při tom podepsaný a sekrýty přitisknutý. Jak by mohl jen peníze na cestu dostat, hned domů pojede. Žádnou poštu V. M. psáti nezameškám. Nyní pak se V. M. do nejhlubší milosti poroučím.
Nejnehodnější V. M., nejposlušnější syn a sklav
H. J. Č.
P. S. V. M. poníženě, poddaně prosím, že se panně tetě, Heřmánkovi a Evičce, panu Kapounovi pěkně poroučím.
P. S. Poníženě V. M. prosím, že račteb k velkonoci panu otcip p. hofmistra20) řeřábka poslati, bude mu vzáctný, jen jej račteb poručit bratru jeho dáti, on mně za to prosil, abych V. M. napsal. Psáno v Římě 2. Martii A. 1646.
Poznámky
a z,
b rašte,
c cavalírů,
d camaráda,
e vzlášť,
f patři,
g cardinala,
h dyž,
ch vostávat,
i dycky,
j vlasky a pod.,
k ? (poslední slova nečitelná),
l cumpanii,
m voni,
n ješto,
o votčím,
p votci.
1 Viz shora list IX., pozn. 2).
3 Jde o dopis, o němž byla řeč v listě XIX. a XXI.
4 = nakloněných, příznivých.
5 Elišce Berkové z Dubé, o níž byla řeč mnohokrát.
6 To je první náznak konce v mladistvém erotickém románku H. J. Černína, který jsme sledovali v předchozím od listu IX.
9 R. Rašín.
10 = šermovat.
11 Který ze synů Jana Františka Barvitia z Fernemontu, císařského generála (vyznamenal se hl. v bitvě u Nordlingen 1634), tou dobou velitele oddílů císařských, nakvartýrovaných v Budějovicku - zda Jan Alexander či Jan Václav - tu míněn, nedovedu s bezpečností říci.
12 Ani zde není možno bezpečně určiti osobu, o níž se H. J. Černín zmiňuje: Hraběnka Hipolita Paradisová de la Saga, roz. z Lodronu, měla řadu bratří.
13 Po tomto šlechtici není jinak v korespondenci Humprechtové stopy.
14 Vskutku slynula tehdy cesta mezi Neapolí a Římem malým bezpečím: bylo to v předvečer povstání Masaniellova a vedle počestných rebelů objevovali se v zemi velmi hojně i loupežníci. Také naše výprava byla později v Neapoli - aspoň v drobném - okradena.
15 Patrně sluha páně Rašínův.
16 Jan Adam Hrzán z Harasova, o němž bude ještě řeč v listě XLI., p. 10).
17 Červený Hrádek (Rothenhaus) u Jirkova (Gorkau) na úpatí Krušných hor.
18 Heřman Černín, prastrýc H. J. Černína.
19 Rud. hr. Morzin, za něhož se matka pana Jana Ad. Hrzána Sabina Žofie, roz. z Vřesovic, r. 1633 provdala.
20 Daniele Krásného z Palatinu.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 10. března 1646.