|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Na všemohoucím Pánu Bohu tak mnoho dobrýho Tobě, co se Jeho božskýa milosti líbí a Tobě, duši i tělu spasitedlné a užitečné jest, z celýho mýho srdce mateřskýho vinšuji a přeji. Můj nejmilejší synu! Dnes tejden jsem Ti psala po panu Verdemonovi, toto pak psaníčko přeceb jsem panu Jezberovskýmu dala, jeho za to prosila, aby Ti je při svém psaní (poněvadž mi včera zkázal, že Ti dnes psáti bude) odeslal. Předně Ti oznamuji, že, děkuje Pánu Bohu, nyní mírně sc Heřmanem i vnučkou zdráva jsem, dejž milej Pán Bůh, aby[s] Ty jen také zdráv byl a všeckno aby se Ti dobře a šťastně vedlo! Pán nejvyšší,1 pan Kapoun2 s paní i Karlem3taky jsou všickni, chvála Pánu Bohu, zdrávi. V minulou neděli jsem u pana Kapouna byla, svatomartinskou tam hus jedla a na Tebe, mý roztomilý, nejmilejší dítě, hrubě jsem vzpomínalad; nebyla jsem tam víceji než půl líta. Pan nejvyšší1 ještě nejel, zůstává v Tá[boře], což jest on výpravný na cestu! Bože, nedej mu na věky smutný hodiny! Věř mi, až posavád, kdyby mohl, mne i vás by v ruce zavřel se všemi našimi statky, a, aby předně Pána Boha všemohoucího nebylo a jeho, bylo by mnohem hůřeji na našich statcích, než je, ačkoliv jest dosti škody, ale on, kde může, to předchází, abych tak nad míru mimo jinší sužována nebyla; cotě kdy připovídal, toť až dosavád plní, neznám nejmenší proměny, vždyckny to dokládám až posavad při něm, Bože dejž to, vždycky tak aby bylo! Těší se někteří, že bude galáneme p[anny] Lidušky, pana Rudolfa4 dceryf; daremný těšení! Pana Rudolfa není doma, jel pro flotu, jak říkávali, když ta flota přijde, že si z dluhů pomůže.6 Měl s sebou svýho syna,6 toho nejstaršího, nevím dokonce jak jest to přišlo, někteří praví: že měl v kapse nůž a že [když] s ním kůň skočil, vrazil si do života nůž; byl něco málo živ, umřel. Pan Rudolf měl znamenitou žalost pro něho, však má dosti jinejch a paní jako jelen.
Můj rozmilej synu! Pan Kryzl7 má velkou chválu zdetky, že jest tak švarnej, zdvořilej kavalírg; v pravé pravdě mne to převelice těší a myslím sobě, že Ty bohdá, mý nejmilejší, poslušný dítě, mnohem čistšíh budeš. A bych byla sama já po obličeji pana Kryzla neznala, Pán Bůh ví, po jeho činech by[ch] ho nepoznala, však jest všecken promě[ně]nej; i takyť já se těším, že Ty mý sirý, smutný mateřský srdce hrubě obveselíš, když bohdá všemi předně svatejmi, ctnejmi,ch šlechetnejmi ctnostmich ozdobenej přijedeš. Velice jeho přáteli mi děkují a všeckno to ve mně uvázlo, že tam dýl nebyl, že jsi Ty ho tak nerad pustil a sobě ho potom, když bohdá přijedeš, zamluvil; já nic nedbám, lepší první hněv než poslední a to si velikou škodou. Bůh ví sám, že jsou zlý a těžkýj časy nyní. Kdo nemá trochu forotu, těžkáj věc převelice, ale milej Pán Bůh mně pro Tebe i bohdá taky pro Heřmana, věřím Jeho milosti božský,a naděliti ráčí.
Když tak, můj rozmilej, přemilej Humprechte, o Tobě všeckno dobrý slyším a hledíš přeceb s panem hofmistrem8 přispořiti, kde můžete, přeceb bych Ti s pomocí Pána Boha brzy ráda jinej vexl poslala, abyste neměli žádnýho nedostatku. Mý rozmilý dítě, nemoř se, pro Boha, hladem, já věřím Pánu Bohu, že mne naděliti ráčí svýmk hojným požehnáním i vás, moji nejmilejší synové.
Malej Zuzance9 jsi, tuším, často připomínán, nevím, jestli jsi co z toho vděčen, já nyní nic neříkám, kdo mně pyšneji, já jemu hrdá, všudy jsme tak dobří jako jiní, ještěť nás rád někdo poprosí, abysme pyšní nebyli. O panu Herzánovi10 pravili, že bude míti J. M. pana Maxa z Valdštejnaljednu pannu dceru,j 11 nevím bude-li co z toho; bude se [s] svejmi paní sestrami souditi, nyní stále na statku a u pana hraběte z Vřesovic12 často bejvá.
Můj přemilej synu! V psaní svým, 13. Octobris datirovaným, mi píseš, odkud jsi mi psaní psal a poslal; já jsem jen troje v tom čase, co jsi z Seny13 vyjel, dostala, totiž :; Mediolánu,14 z Ljonu a z Paříže, a tak, ostatní kde zůstávají, nevím. Velice mylno s těmi psaníma po poště posílati, již jsem Ti taky, co jsi z Seny vyjel, toto 8. psaní poslala, 15. Septembris tu jsem Ti při mým psaní taky od pana pateram Františka15 kapucínan psaní poslala, toť máš taky věrnýho modlitebníka za sebe ku Pánu Bohu všemohoucímu. Dne 6. Octobris tu jsem Ti malou cedulku jen psala při odeslání pasbrifu panu Rašínovi16od pana Jezberovskýho. Mám naději ku Pánu Bohu, když nyní bohdá budeš mi jednom místě, že přeceb já od Tebe a Ty ode mne často psaní dostávati budeme; kdyby nám milej Pán Bůh jen ten svatej, blahoslavenej pokoj dáti ráčil, jakž s ním hrubě těší a někteří to jistí, že s Francouzi pokoj,17 ale já tomu nic nevěřím, dokud Ty mi ty přeradostný noviny, mý přemilý dítě, nenapíšeš. Jistě jest zle a na všeckny strany soužení, sjednotiž milej Pán Bůh srdce všech křesťanskejch potentátův, aby raděj svatej pokoj sobě oblíbili a my, nebozí lidé, abychme s pomocí boží mohli pokojně s tou hřivničkou, kterou nám Bůh svěřiti ráčil, těžiti mohli jich převětšícho daní. Opět bude sjezd, nevím oč,p Pán Bůh rač nám sám pomáhati! - Těšíť mne oba, pan Jezberovský i pan Verdemon, že Ti konečně psaní dodávány budou. Mý nejmilejší dítě, kdež mi píšeš, abych Ti oznámila, jak je s panem Zikmundem18: hrubě dobře, vesel, v pěknejch šatech švarně již zase chodí, nijakž nemůže míti dovolení jinde bejti, ale jest mu návěstí dáno, že zase brzy bude tak jako prvy, nebude-li víc; přeceb tak, jak vím, mnoho pryč se strojí. Kdo ví, kde se staví! Ve 3 neb 4 měsících mnoho jeden může projeti a Pánu Bohu se pomodliti. O panu Janovi19 nic dokonce nevím, někteří praví, že jest vojákem, je-li neb není, ticho nyní zde jest. Druhej20 pak když vidí, že mu to nejde, co je si snad usnoval, dává dobrý slova; nevím, tak-liže jest nyní potřeba, čili kterak jest to, nevím, co dál bude. Slova jsou zas pěkná ale srdce, sám Pán Bůh viděti ráčí, jak jest upřímný.
Dnes dvě neděle umřela paní nejvyšší Kaplířová, byla sama Bukovanská,21 to jest ta, jak je měla míti toho pana Kaplíře, jak ho zabili v Jesenici,22 když tam byl se panem [z] Svárova;23 byla vdána 23 neděle, nejprv o děťátko přišla, potom umřela, pán její jest u armády J. M. C.24 Tento tejden taky umřela paní z4 Kolovrat Hokovská,26 jak má její dceru pan Altrinker26 na Teplici. Přeceb lidé promírají, obzvláštně v mnohejch místech hrubě na morní bolesti mrou, jako v Čáslavským, Boleslavským kraji tu hrubě, v našem taky počínají. Pán Bůh račiž sám chrániti a zachovati! I taky zde, praví, že utěšeně promírají. Bože, jestliž jest vůle tvá svatá, račiž mi Tebe a Heřmana pozdraviti a mne taky, jen abych se s Tebou do smrti jednou mohla shledati; rovně by vám tak bylo po mně, jako je tomu pánu, jak teď nedávno po smrti paní mateře přijel, kdyby mne Pán Bůh dřív Tvého příjezdu vzal.
Evička27 se na každou hodinu do kouta strojí, panna kmotra ji bude v šestinedělích opatrovati, bude v svým domě ležeti. Já jsem, chvála Pánu Bohu, již panu Kapounovi na věno odvedla 1500 kop a taky jsem vám teď přeceb s pomocí boží zaplatila (paní Winterfeldový)28, lotříčkové, dluhu 1000 kop. Ach, kdyby milosrdnej Pán Bůh ráčil svatej pokoj dáti, věřím Pánu Bohu, s pomocí jeho svatou, že byste [z] mýho poručenství neměli žádné škody.
Regiment páně synův29 nyní má hrabě z Švarcnburku,30 jest již nyní generál vachmistr; pan syn pak dokonce nic neodbejvá svejch lidí, nýbrž všeckno tak, jako když byl při armádě, svý věci má: pan Tajch31hofmistrem, Jiřík štolmistrem, Krištof lokaj kuchmistrem. Statlich32 svou věc sobě pan syn, chvála pánu Bohu, vede, Pán Bůh rač ho dáleji chrániti! Pan Jan Voračickej33 nejčastěji u pana syna bývá. Touška přeceb ženský hospodářství na Pacově spravuje a má Dorna34k ní dohlídá; Marjánka, ta se bude za toho Janka maštalíře vdávati, o Barboře víš, že je u mně, kolikráte Pána Boha pochválí z toho, že jest při mně! Dal pan syn můjručiti tři děvčata, dvě paličkami, třetí na kobercích, smejšlím, kdyby tak co hodnýho ho potkalo, že by se přeceb oženil,ř než, by se tisíckrát ženil, nedostane takový Bětušky, jak jest prvy měl;35 ještě on neví dokonale, co jest ztratil, až jinší ženu dostane, tu on teprva zví. Pane Bože, však je jaksi nyní divně, oženíř se někdo jeden tejden, druhej tejden toho lituje. Bože, chraniž se vdáti, dobřeť mladá nejsem, jen co si nyní všeckno myslí na ten bídnej statek a peníze! Byť, co chtělo, bylo, když není víry a upřímnosti a lásky manželský, však ono to všeckno jako dýmem, byť, co chtělo, bylo, vymizí; což je požehnání boží veliký bohatství mezi upřímnejmi manželi! My jsme s mýms přenejmilejším panem manželem neměli, když jsme se sobě dostali, tak mnoho; když jsme na sebe laskavi byli, Pán Bůh nám žehnati ráčil, že jsme sami nevěděli, odkud nám to přichází.
Pan Víta, Francúz,36 se bude ženiti, bude mít starýho pana Kořenskýho dceru,f 37 jistě čistá, švarná, zdvořilá dáma. O paní Doupovcovej38 nevím dojista, bude-li se vdávati, nerozumím tej milosti, on zde a dáma v Táboře, jen prej to paní máma jedná.
Můj přenejmilejší synu, již Ti tak moc píši, zdá mi se, že s Tebou porozprávím skrze toto psaní. Tvůj Jan39jest, chvála Pánu Bohu, zdravější, byl tam u tý vody v kurfiršta Saskýho zemi, 10 tolarů mne opět stojí. Jirka40 se velmi pilně učí, Hrabal41 ten v svý starý pýše, taky teď převelice na červenou stonal, již jsem se skoro za něj bála. Martin,42 ten mi se přeceb dobře, věrně, poslušně vždycky chová a jistě, jestli tak setrvá, jest hoden odměny za svý věrný služby. Pan hofmistr43 přeceb v svý starý lásce trvá, cosi leze s tou milostí všecken do země. Preceptor,44 ten taky dobře a pilně svýho povolání při Heřmanovi [pilen] jest; tak jsem již Ti skoro všech životy vypsala. Pan Smrčka45 byl zde tento tejden, velkou prosbou mne prosil, aby[ch] Ti od něho jeho povolný služby s vinšem na Pánu Bohu všeho dobrýho vzkazovala0xb9 a že Tvůj služebník zůstává; dobrej tě člověk [to], měl svůj kvartýr u mýho Heřmana. S tím Tě, mý nejmilejší dítě, v mocnou ochranu Pána Boha všemohoucího, Rodičky boží, svatýho Františka a svatýho Antonína Paduanskýho poroučím a odevzdávám. Psáno z Prahy 17. Novembris 1646.
Z. Č.
Tvá upřímná máti do smrti
P. S. Pana hofmistra8 nastokrát do mý smrti pozdravuji, nech mne má omluvenou, že mu dnes nepíši, posílám mu psaní od jeho p. sestry. Pán Bůh ví, že tam začasty posílám, chce-li co psáti, vždyckny ňákou vejmluvu má, potom na mne žaluje. Mý rozmilý dítě! Po napsání tohoto psaní byla jsem u svatého Benedikta v kostele; taky paní z Kolovrat46 byla z toho bratrstva,47byly za ni drženy rekvije v tom bratrstvu.
Poznámky
a boský,
b předce,
c z,
d spomínala,
e kalánem,
f cery a pod.,
g cavalír,
h čistčí,
ch cnejmi, cnostmi a pod.,
i z,
j těšký a pod.,
k svejm,
l Makxa z Valštejna,
m patra,
n capucina,
o převěčích,
p voč,
q s,
r ? (nečitelné),
ř vožení a pod.,
s mejm,
š skazovala.
1 Zikmund Myslík - paní Zuzana tituluje jej ještě po staru, ač jeho titul byl vyšší.
2 Zeť, Albrecht Kapoun ze Svojkova.
4 Rudolfa Malovce z Malovic, pána na Pošné a cís. rytmistra (+ 1657). Sr. dále list XLIII.
5 Narážka na "stříbrnou flotu" (loďstvo, přivážející stříbro z Ameriky), jež byla základem a oporou tehdejších financí chátrající veleříše španělské.
6 Tuším Jan Kryštof.
8 Danielem Krásným.
9 Elišce Berkové z Dubé. Jde o poslední doznění románku, jehož konec jsme pozorovali shora v l. XXIX.
10 Patrně Janu Adamovi, synu Jana Hrzána z Harasova a Sabiny Žofie z Vřesovic, později od r. 1662 hraběti sv. říše římské a pánu na Okoříně, jehož jména jsme se dotkli shora v listě XXIX., p.16).
11 Marii Isabellu.
12 Jana Veikarta, syna známého účastníka českého povstání, přísně katolického nejv. mincmistra Viléma Vřesovce z Vřesovic a z Doubravské hory (+ 1659).
13 Sieny.
14 Milánu.
17 Francouzi opravdu v té době začali projevovati v mírových jednáních vestfálských větší ústupnost, dosáhnuvše v podstatě svých cílů v Elsasku. Ovšem k míru s nimi tehdy ještě nedošlo.
18 Myslíkem.
19 Nemaje dalších stop, nedovedu říci, kdo tento pan Jan byl.
20 Musili bychom míti ztracený list Humprechtův, abychom rozhodli, kdo byl "druhej".
21 Anna Ludmila Bukovanská z Bukovan.
22 Jiřího Kašpara Kaplíře.
23 O tragické episodě nic nevíme, proto také nedovedeme blíže určiti pana Svárovského, o němž tu řeč.
24 Byl to známý později Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, císařský polní maršálek a obhájce Vídně proti Turkům 1683.
25 Kateřina Ludmila, choť Ferdinanda z Kolovrat, pána na Hokově a Strojeticích, roz. Kolovratová-Krakovská (+ 12. listopadu 1645).
26 Maxmilián z Aldringenu, synovec známého vojevůdce Valdštejnova tábora Jana z Aldringenu, krajský hejtman na Litoměřicku, oženil se v září 1646 s Mar. Alžbětou z Kolovrat. Zemřel 1652, jeho žena, provdaná po druhé za Viléma Albrechta z Kolovrat, r. 1659.
27 Kapounová.
28 Polyxeně Winterfeldové, rozené Černínové z Chudenic.
29 Zikmunda Myslíka, jenž po výše zmíněných událostech (souboji s Bassompierrem) byl zbaven i pluku, do té doby mu náleževšího.
30 Jan Adolf hrabě ze Schwarzenbergu, oblibenec a nejv. hofmistr arcivévody Leopolda Viléma, později kníže ze Schwarzenbergu, zakladatel rodové moci knížat ze Schwarzenbergu (+ 1683).
32 = skvěle, jak se náleží.
33 Snad pan Jan Ilburg Voračický z Paběnic, pán na nedaleké k Pacovu Proseči, který měl v Táboře dům Hejlovský; ještě spíše však lze tu mysliti na jeho bratra Jana Lipolta, bývalého důstojníka císařské armády, který byl v přátelských stycích s rodinou p. Jana Černína.
35 T. j. jako byla dcera paní Zuzany, Bětuška Myslíková,
37 Ludmila Kateřina, dcera Josue Kořenského z Terešova, kdysi hejtmana král. panství v Pardubicích, pak vrchního hejtmana všech královských statků, místodržícího a purkrabí kraje hradeckého (+ 1653), vdala se v prvním manželství za Jiřího Šť. Vítu ze Rzavého, po jeho smrti pak za Jana Jáchyma z Brandensteinu.
41 Patrně také nějaký sluha nebo čeledín v rodině černínské.
43 Arnošt Heyfelder, sr. l. I., p.1).
45 Oldřich Smrčka z Mnichu, pán na Hořicích u Chýnova, přítel rodiny černínské (+ 1656), nebo jeho synovec a dědic Václav Sylvester, později král. rada, úředník při deskách zemských a konečně místopísař království českého, s nímž také byla rodina černínská v úzkých stycích.
zpět na obsah 
Další: XLII. Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 24. listopadu 1646.