|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Všemohoucí Pán Bůh rač Tě sám milostivě přede vším všudy zlým, škodlivým chrániti a zacho-vati, toho Ti srdečně vinšuji a přeji. Mé rozmilé, nejmilejší dítě! Psaní od Tebe, jedno 13. a druhé 20. Novemb-ris datirované,jsem 12. Decembris dostala a hrubě se potěšila že jsi, děkuje milému Pánu Bohu, zdráv a že se Ti všeckno dobře a šťastně vede. Já také se všemi svými domácími, dítkami,chvála Pánu Bohu, nyní mírně zdráva jsem i s čeládkou, všickni z milosti boží jsou zdrávi.
Mé dítě! Když jsem tu cedulku 8. Decembris Ti psala, byla jsem hrubě na tu přebídnou růži mnoho dní nemocna a musí jistě vybraný týden býti, aby mi nepřišla do některé nohy, jak se co nejmíně leknu neb zastarám, aneb rozhněvám, ale nyní přece,a chvála Pánu Bohu, dlouho netrvá, poradili mi, abych, jak mně noha rozbolí, spěšně špinavý čechlík vzala a obalila, kde bolí, uznávám s pomocí boží velikou platnost s tím lékařstvím.
Nepíšeš mi, jestli ten pasbrif pan Rašín při mé cedulce dostal, nebo jest pan Jezberovský to poslal. Bůh všemohoucí račiž Tebe i nás zde všeckny sám dáleji chrániti a opatrovati a popříti nám toho, abychom se mohli bohdá brzy v dobrém a šťastném zdraví v sv. pokoji shledati. Evička1 až posavad ještě neleží v šestinedělích, tak, jak počítám, chodila by již přes počet neděl, Pán Bůh rač jí pomocníkem býti! Pan Kapoun, jest, chvála Pánu Bohu, zdráv. "Hládka",2 na místě smejšlím, že ho brzy do ňákého soudu posadí, bývá nyní často zase u mne.
Můj rozkošný, nejmilejší Humprechte! Mají býti ještě má psaní, nepochybně, že než toto dostaneš, budeš je míti, 20., 27. Octobris, 10., 17. a 24. Novembris, jedno po panu Verdemonovi s vexlbrifem a druhá po panu Jezberovském s přípisem vexlbrifu, též dnes týden po poště Ti píši. Tvých psaní takyť moc ještě někde zůstává. Věř mi, mé milé dítě, že jest má všeckna radost, když od Tebe psaní dostanu, nic mi je není mnoho, množstvíkrát přečísti těžko, zdá mi se, že s Tebou mluvím, když to Tvé přemilé psaní čtu, a zvláště pak, když mi vypisuješ, co se učíš a že jsi předně zdráv. Mé přemilé dítě! Co koliveč činíš, myslíš, mluvíš, žádáš, vždycky hleď a dej pozor, aby to všeckno bylo ke cti, chvále boží, podle jeho vůle svaté, duši k spasení a tělu k ctnému, šlechetnému, tak, když to učiníš, čím dáleji, tím lépeji se Ti všeckno s pomocí boží povede, tak že Pánu Bohu i všem vzácným lidem (obzvláštně pak mně, matce své, největší radost učiníš) se líbiti budeš. Na vexlb peníze jsem Ti ihned, totiž 500 tolarů a láže3 75 tolarů, po dostání Tvého psaní 24. Novembris panu Verdemonovi odvedla, Pán Bůh rač dáti, abys je pěkně, ty peníze, dostal. Co mého možného, ráda, mé dítě, všeckno učiním, když vidím, že daremně neutrácíš, jen, nejmilejší dítě, pro Boha, hleď se zlého tovaryšstva a toho, co by Ti duši i tělu k zatracení bylo, varovatil Můj přemilý Humprechte! Kéž jsi přece" užíval něco, když s Tebou ten kůň upad, aby[s] se byl ale oleje červeného napil; mnohdykráte se dlouho pád nezpomíná. Bože, rač Tě sám chrániti na další časy! Slyšela jsem, že by váš pan hofmistr4měl stonati a dáti se hojiti; mé přemilé dítě, napiš mi, co je mu a nač se dá hojiti, nebo se také o něho starám, Pán Bůh račiž ho také pozdraviti, věř mi, že mi těžce ta jeho nemoc na mysli leží, co je mu. Mé dítě, napiš mi, co je to za muziku ta kytara, jak se všude na tu muziku učíš, musí býti něco čistého; právům žese učíš, převelice jsem ráda, tato léta mnoho platí, kdo sobě i jinším poraditi umí. Pan Zikmund vyjel 26. Novembris, o čemž jsem Ti psala již prvy, sám pátý jel, Pán Bůh rač ho sám chrániti, ve čtyřech měsících se strojí zase bohdá přijeti, přecea naše shledání nebylo než psaní. Na druhé psaní [z] 20. Novembris tuto odpověď dávám: předně,jak i napřed píši, že mi ta největší radost je, když Tvé psaní dostávám často a moc, nic Ty se neomlouvej a nemysli sobě, aby [s] mě tím měl co obtěžovati, když mi často píšeš, nýbrž mě tím velice potěšuješ. Psaní větším dílem všeckna panu Verdemonovi odvozuji a na Tvém, neboližto kupertě, vždyckny francouzský titul psáti dávám, všaks mi již dvojí titul poslal. Martin8 se již učí k starosti vlašsky i francouzsky psáti. Můj nejmilejší synu! Srdečně se těším, že jsi tak dobře ten ouřad svůj8 spravoval, Pán Bůh račiž Tě sám dáleji Duchem svým svatým říditi a spravovati. Včerejšího dne jest také od ouředníka paní Rašínové odveden vexlb 522 panu Verdemonovi, má zase odvésti v Paříži panu Rašínovi 300 škud, jakž z lejstříku a též vexlprifu,b kterýž teď posílám, jako i psaní od paní Rašínové, porozumíš. Mé dítě, odveď to psaní i vexlprifb panu Rašínovi, dejž Pán Bůh, abyste pěkně ty vexle6 oba dva dostali; také má převeliké škody ta paní Rašínová na statcích, Pán Bůh račiž nám ten svatý pokoj dáti, hruběť s ním těší, dejž jej Pán Bůh všemohoucí a sjednotiž Pán Bůh srdce všech křesťanských potentátův!
Mé dítě! Nevím Ti odsud tak co nového psáti, jen to, že se pan Víta Francúz7 teď po Třech králích ženiti bude, již je malostranským hejtmanem učiněn.
O našich nyní opět ticho, nic neslyšeti dojista, bude-li přecea pan Aleš8 slúžiti; slyším, že všeckna ňáká soužená chudinka, neboť žádné radosti nemá.9 O panu Herzánovi rozprávějí, že bude míti pana Maxa z Valdštejnac jednu pannu slečnu,10 budeš-li Ty dlouho v cizích zemích, třebas mnoho pěkných švarných dívčinek se rozevdá, tak že Ty potom musíš starým mládencem zůstati, anebo sobě nějakou starou babičku vzíti; musím já s Tebou zašprýmovati. Heřman, Zuzrlička dají se poslušně poroučeti a mnoho dobrého vinšují, Evička,11 panna teta také se Ti poroučejí a všeckny v celém domě za Tebe hrubě Pána Boha prosí a se modlí. Bůh rač Tě sám chrániti a ode všeho zlého zachovati vždyckny! Psáno z Prahy 15. Decembris 1646.
Tvá upřímná matka do mé smrti
Z. Č.12
Poznámky
a předce,
b vekxl a pod.,
c Valštejna. (Dopisu v originále jsem nenážel, přetiskuji proto tentokrát pouze text Dvorského a vyznačuji odchylky proti jeho úpravě.)
1 Kapounová, dcera paní Zuzany.
2 Kdo tímto krycím jménem míněn, nelze uhádnouti.
4 Daniel Krásný.
6 Viz list XXXIV., p. 1) a XXXVI., p. 4).
8 Patrně pan Aleš Ferdinand Vratislav z Mitrovic na Nalžovicích, hejtman Nového města pražského, později president komory české a místodržící (+ 1669).
9 Poznámka paní Zuzany týče se nepochybně Elišky Berkové z Dubé, o níž byla v našich předchozích listech mnohokráte řeč (sr. hl. list IX., pozn. 6) a l. XLI., p. 9)).
10 Sr. výše list XLI., p.10) a 11).
11 Kapounová.
12 K listu jsou připojeny ještě cizí doušky. Prvá, psaná rukou bratra Humprechtova Heřmana zní: "Amantissime domine, domine frater! Me totum pulcherrime commendo et ipsius servus ad usque mortem permaneo. Hermannus Wenceslaus Czernín" (Nejmilejší pane, pane bratře! Co nejkrásněji cele se poroučím a jeho služebníkem až do smrti zůstávám. Heřman Václav Černín). Druhá, psaná rukou paní Zuzany, ale za její vnučku, praví krátce: "Vašnosti se poroučím, pane ujčíčku. Zuzana Myslíková."
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 29. prosince 1646.