|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a mý přenejmilejší dítě, pane Humprechte Černíne! Dej ti Pán Bůh tak mnoho dobrýho, co já Ti mým mateřskýma srdcem ustavičně na Jeho božskýb milosti upřímně vinšuji a přeji! Dnes tejden jsem Ti, mý dítě, nepsala, dnes pak nemohu toho pominouti, abych Tě skrze toto mý psaníčko nemohla navštíviti a o zdraví mým oznámiti, že, chvála Pánu Bohu, mírně nyní zdráva jsem. Heřman, ten tak sobě začasté na ňákou mdlobu stejská, myslím, že asi roste, nebo ho z daru milosti boží čistě přibejvá a přemile se učí, latině tak dobře mluví jako česky, taky mu již na 14. léto, chvála Pánu Bohu, od 22. Julii jde. Evička1taky velmi bídná jest, již víc než tejden více leží, než chodí, tak si stejská na nohy, nevím, zdali jest zase s těžkýmc životem, dojista Pán Bůh račiž vás všechněch pozdraviti! Vnúčátka2 jsou taky z milosti boží všeckny zdravý a přemilý, obzvláštně má nejmilejší Zuzrlička, tatě všeckna přemilá, ještě nemluví, ani sama nechodí. Pantáta3 jest přeced daleko od J. M. C. poslán, jak jsem Ti dnes dvě neděle psala. Nepochybně že jsi již dávno to psaní dostal, já Tvý psaní dostávám, chvála Pánu Bohu, vždycky nyní ve 4 nedělích bez dvou dní od datum. Tuto minulou neděli jsem nic nedostala, opěty se zejtřku bohdá těším, nebo boží neděle pro Tvý psaní radostně čekávám.
U nás jest, mý milý dítě, v naší milý vlasti hrubě zle, Pán Bůh rač sám dáleji chrániti a horšího zlýho zachovati! Švédští včera tejden dostali Ekru,4 ten komendante jest sťat, kterej tam byl,5 že jest již byla blízko armáda J. M. C.6 i osobněf při tom J. M. C., že jest se, praví, mohl pozdržeti den dva, že by byli na pomoc přispěli. Jest veliký soužení od obojí strany, pomoz nám všem, Kriste Ježíši, poněvadž se nějakých většíchg těžkostícobávám. Mé přenejmilejší dítě, starajíce se hrubě, aby[s] ňákýho nedostatku neměl pro mý neposlání vexle,h kdyby[s] mi potomně o něj psal, posílám Ti teď pět set in speciech 7 dukátů, víceji jedno sto padesáte širokejch tolarů, naproti tomu pan Verdemon dal vexlbrifh na jeden tisíc škud, aby Ti ten kupec v Paříži odvedl, rozuměj tomu tak, že i láže8 již z týchž peněz jest zde odvedena a tak Ty zúplna máš 1000 škud dostati.
Můj velice nejmilejší synu! Jsem k Tobě tý důvěrnosti, poněvadž mou opravdovou, upřímnou a věrnou starost, kterou o Tebe mám, poznati můžeš, že předně Pánu Bohu za to dobrodmí, kteréž mně a Tobě činiti ráčí, velice pobožně děkovati budeš, mně synovskou poslušností toho se odměníš a při tom všelijakýho daremnýho bezpotřebnýho utrácení zanecháš, vidouce, jaký nyní převelice těžký,c zarmoucený časy (an dokonce našich milých živnůstek nic užívati nemůžeme) jsou. Máš dosti čerstvej příklad na svým panu kamarádu,i co píše, prosí, nic dostati nemůže.9 Pan Romhap,10 ten dokonce ani malýho peníze nechtěl půjčiti. Uchovejž Pán Bůh tato líta na přátely, jejich půjčky se bezpečiti; já se převelice hrubě bojím, aby[s] Ty se něco nezapletl s tím panem Rašínem; bych já Ti třeba na desíti arších psala, tím by[s] Ty nezaplatil. Mý milý dítě, pro Boha Tě prosím, nedávej se v žádný sliby; tato líta, jako by dal, kdo slíbí. Když nyní, vidouc ho paní máma v takový nouzi, jemu nemá, čím pomoci, nad to, kdyby domů přijel, by nám nic nedala, však jste v to Ty i pan hofmistr11 hrubě rozumní, abyste se pro milost boží nezavedli. Kdož jest se prosil, aby byl poslán, však by[s] bohdá byl Ty sám se panem hofmistrem nikdaj se neztratil. Co by Ti tak nyní hrubě příliš ku platnosti nebylo, tehdy bych toho učení zanechal, jen co by Ti nejužitečnějšího a nejplatnějšího bylo, tomu bych se učil, až bychme bohdá zvěděli, jak dále bude, nebo štěstí i neštěstí nad námi jest jako na vlásku nejtenším. Bůh neračiž naší milý vrchnosti ani nás opouštěti, ale račiž sám těch křesťanskejch potentátův srdce k svatýmu pokoji nakloniti!
Pana hrabě Berku12 byl by nepřítel tento tejden zajal, jel od J. M. Císařský od armády sk knížetem Sasů,13pán Bůh a J. M. kněžna byla jeho andělem, netrefí se psáti jak.
Pan Herzan14již jest zde [s] svou paní, přemilou paní15má, není hrubě pěkná, než tak libá, v pravdě mi se zdá, že jest k němu podobna, taky tak černá a snědá jako on, však jsem Ti byla psala snad, že si vezme pana Maxa z Valdštejnal dceru.m Ta by Ti líp slušela než druhá, ale zmeškáno jest. Věř mi, žeť nevím, co jest nyní jaká krása, nic jináč než jakoby na Tausku, nebožičky naší nejmilejší Bětušky děvečku, hleděl, bledost cosi se s žlutostí smíchala; smejšlím, že má bledou nemoc.
Přibyla opěty sestřička malá18 před týhodnem, proto pán sám domů pospíchal. Našeho pana hrabě ani paní hrabinky17 doma aneb zdetky není, jest pan hrabě u J. M. C. "Zvláštěn milej"18 že nedostal žádnýho psaní, hrubě dobře se stalo, snáze a chvalitebně se mlčením obrátí kdekoli, nežli daremným plampáním.
Chraň Pán Bůh, aby co těžšího" mělo přijíti, snad by mnozí ne tak z nouze jako lakomosti hladem se dosti namřeli a vody nepili pro skoupost. Pana hofmistra ode mne na 10.000 [krát] pozdrav! Mý milý, rozmilý dítě, pěkně se spravujte se panem hofmistrem, onť v tom nejvíce trpí, že pan Rašín domů nejede. S tím vás tam i nás zdetky v ochranu a silnou stráž božskúb mocně poroučím. Psáno z Prahy v sobotu 29. Julii 1647.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č.
Mý dítě! Vzkázal mi zdejší postmistr, bych neskládala tak maličkej[ch] psaníček, že jest tak je zle mezi jiný psaní skládati, když jsou tak maličký. Já Ti proto píši, jestli taky tam nechtějí tak maličkejch psaní míti. Všickni mně přináležející dají Tě svejmi poslušnejmi službami pozdravovati.
Poznámky
a mejm mateřskejm,
b boský a pod.,
c těškejm a pod.,
d předce,
e comendant,
f vosobně,
g věčích,
h vekxle, vekxlbrif,
ch špecije,
i camaradu,
j nida,
k z,
l Maksa z Valštejna,
m ceru,
n vzláště,
o těšího.
1 Kapounová.
2 T. j. Zuzanka Myslíková a děti Kapounovy.
3 Myslík.
4 Vskutku vzdal se Cheb, o jehož obležení byla řeč shora v listě LVIII., p. 12), už 17. července 1647 Švédům.
5 František svob. pán z Paradiesu.
6 Armáda císařská pod vedením Petra Melandra z Holzappelu postupovala od Budějovic, kde jsme ji zastihli v listě LVII., přes Plzeň a Slavkov k Chebu.
9 O případu páně Rašínově jsme slyšeli už v listě LV. a LVIII.
11 Krásný.
12 Jindřicha Volfa Berku, o němž shora byla řeč v listě IX., p. 6) a j.
13 Juliem Jindřichem, vévodou Saskolauenburským, pánem na Slavkově v Chebsku, známým účastníkem valdštejnské historie let 1630-1634 a přítelem Heřmana Černína.
16 Eliška Berková z Dubé, "malá Zuzanka" předchozích dopisů?
17 Heřmana a Sylvie Kateřiny Černínových.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 3. srpna 1647.