|
- Tieftrunk | - Dějiny Matice | - |
Poznámky
ke straně 2
1 Kniha Matičná v Čes. Mus.
2
Zajímavé jest v příčině této svědectví Pelcla samého, jenž v listě svém k Zlobickému ode dne 20. září 1784 takto praví: "Man nimmt wahr, dass die Böhmen jetzt mehr als sonst nach Buchern fragen. Doch finden sie an den alten Buchern immer mehr Geschmack als an den jetzt geschriebenen. Die Ursache liegt am Tage. Jene sind rein und echt bohmisch sowohl in "Wortern als auch im Ausdruck. Sind auch mehr nach dem Genie der Nation geschrieben. Diese, die neueren, wollen ihnen nicht gefallen, weil der Styl nach der deutschen Art geformt ist. Ich gestehe, dass ich mir nicht getraue, ein Buch in böhmischer Sprache zu schreiben, weil ich nun an das Deutsche mehr gewohnt bin, obgleich das Böhmische meine Muttersprache ist." Rukopis v Mus. 4, E, 9. - K takové nedostatečnosti ve slohu českém znal se Pelcl, přední tehdáž spisovatel český; ale že brzo potom se vpravil do ryzího slohu českého, dokázal hned po r. 1791, vydávaje svou jadrnou Kroniku Českou.
Také prý asi v letech 1786-88 založili Dobrovský, Hurdálek, Kramerius, Pelcl,
Pařízek, Faustin Frant. Procházka, Rulík, Strnad, Dlabač, Vydra, Zima, Tomsa,
Thámové aj. v Praze společnosť k vydávání velikého slovníku českoněmeckého; ale
policie zapověděla to družstvo, v jehož schůzích se prý jen česky smělo
mluviti. Viz "Dobu poroby a vzkříšení" od Karla Adámka na str. 187. - Roku 1791
založili Šebestian Hněvkovský, Vojtěch Nejedlý a Ant. Puchmajer v Praze český
spolek básnický, po nejčinnějším členu obyčejně Puchmajerovský zvaný, ku
pěstování českého básnictví a k vydávání spisů básnických. Vydáno od r.
1795-1814 pět svazků básní a zpěvů. Viz také dotčený spis Adámkův a Slov. Nauč.
V. na str. 167.
ke straně 3
1 Viz korrespondence v Mus. se sig. 4, E, 9. O takovém jednání literarním zmiňuje se též Ant. Rybička v životopisu Jana N. Nejedlého v Osvětě 1877 na str. 363. uváděje jako účastníky jeho: Jos. Dobrovského, Frant. Mart. Pelcla, Frant. Faust. Procházku, Václ. Matěje Krameriusa, Boh. Jana Dlabače.
ke straně 4
1 Viz životop. J. Nejedlého v Osvětě 1877 na str. 365.
2 Nauč. Slov. v životopise Bohuslava Tablice. List Jungmannův Markovi od 5. července 1810. - Z Čechů se připomínají v listech Jungmannových z r. 1815 a 1822 jakožto členové společnosti této zejména Ant. Marek a Jos. Ziegler.
3 Život Jos. Jungmanna na str. 133.
ke straně 5
1 U společnosti "Hopf a Braunlich." Viz list Jungmannův Markovi od 9. února 1810. - Karafiát pocházel z vlastenecké rodiny v Jimramově. Viz Osvětu 1876 v životop. Sychrově od A. Rybičky.
2 Život J. Jungmanna na str. 44.
3 Také tam na str. 135. a 136.
4 Nástin životopisu J. M. Rautenkrance od Ant. Rybičky v Č. M. 1867 na str. 278-280.
ke straně 7
1 Tu zprávu podal Jungmann Markovi z Litoměřic již 18. dubna 1810. O netečnosti Nejedlého zpravil Jungmanna Fessl r. 1815, když přišel z Prahy do Litoměřic. Svědčí o tom list Jungmannův k Markovi v korrespondenci u dědiců Jungmannových chované.
ke straně 8
1 Dílem dle korrespondencí Jos. Jungmanna u dědiců jeho, dílem dle Života Jos. Jungmanna.
2 O dotčených dekrétech viz zevrubné zprávy v Životě Jos. Jung. na str. 158-163.
ke straně 10
1 Život Jos. Jung. na str. 188.
2 Viz korrespondence Jungmannovy u dědiců jeho.
3 Život Jos. Jung. na str. 212.
ke straně 12
1 Zakladací to den Českého Musea, ač schváleno císařem teprv 11. června 1820 a stvrzeno 14. června 1822.
2 Kniha Matičná v Čes. Mus. Nauč. Slov. V. na str. 167.
ke straně 13
1 Viz číslo 33. dotčených "C. kr. priv. Pražských Novin."
ke straně 14
1 Palacký, Leben des Grafen Kaspar Sternberg etc. na str. 208.
2 Viz řeč Šternberkovu v 1. valném shromáždění mus. 26. února 1823 v Čas. Mus.
ke straně 15
1 Čechoslav r. 1821 č. 84. a 98.
ke straně 16
1 Viz o tom Dějiny Musea král. Česk. na str. 31. a Slov. Nauč. V. na str. 167. od V. Nebeského i časopis Čechoslav r. 1822 na str. 103.
ke straně 19
1 Palackého podání purk. Chotkovi viz Palackého "Gedenkblätter" na str. 77.
ke straně 20
1 S potěšením psal Palacký o této schůzi Janu Kollárovi do Pešti hned 17. list. 1829 v příčiné encykl. slovníku: "Ochotnosť všech zdejších literátů jest veliká i schopnost nepochybná; pročež jest se čeho dobrého nadíti." Čas. Mus. r. 1879 na str. 394.
2 Ve zprávě, již Palacký hraběti Chotkovi podal o schůzi spisovatelův u Jungmanna, jmenují se jakožto spolupracovníci při encykl. slovníku tito spisovatelé: 1. Jos. Jungmann, jenž měl kromě výše řečené redakce pracovati o české řeči a literatuře; 2. Antonin Jungmann, prof. na universitě pražské, o vědách lékařských, o slovanské mythologii a o archaeologii; 3. Jan Svat. Presl, jenž vedle redakce přírodovědecké části psáti měl o přírodovědě, geognosii, lučbě a p.; 4. Karel Bořivoj Presl, kustos vlasteneckého Musea, o přírodovědě; 6. Václav Hanka, bibliothekář musejní, o české archaeologii a dějepise slovanských zemí; 6. Václav Alois Svoboda, c. k. prof. humanitní na Malé Straně, o theorii krásných umění; 7. Norbert Vaněk, skriptor c. k. veřejné bibliotheky a translator českého gubernia, o vlastenském právě, o policii, oekonomii a fysické geografii; 8. Karel Vinařický, arcibiskupský ceremonář, o řeči a literatuře vůbec, zvlaště pak o evropských literaturách; 9. Frant. Čelakovský, spoluredaktor theologického časopisu, o slovanské řeči a literatuře; 10. Josef Chmelenský, doktor práv, o státních. vědách; 11. Ant. Fahnrich, adjunkt na staroměstském gymnasiu, o historii a geografii Starého světa; 12. Václ. Jan Tomášek, hudební umělec, o theorii hudby; 13. Frant. Palacký, redaktor Časopisu Musejního, kromě vrchní redakce měl psáti o dějepise vůbec, o dějinách vlasteneckých, o životopisech, genealogii atd. - Spolupracovníci mimo Prahu byli: 14. hrabě Bedř. Berchtold, jenž býval tehdy na vědeckých cestách; měl psáti o přírodopise 5 15. Václav Bergner, c. k. bankovní úředník ve Vídni, o obchodnictví; 16. Jos. Chmela, c. k. humanitní prof. v Hradci Králové, o řecké a římské archaeologii; 17. Jan Körner, rektor biskupského budějovického semináře, o církevní historii a theologii; 18. Jan Kollár, evangelický kazatel v Pešti, o uherské historii a topografii; 19. Karel Simon Macháček, c. k. humanitní professor v Jičíně, o theorii básnického umění; 20. Antonin Marek, farář v Libuni, o theoretické a praktické filosofii; 21. Jan Purkyně, universitní professor ve Vratislavi, o přírodopise a lékařství; 22. Matěj Zdirad Polák, c. k. nadporučík a professor na novoměstské vojenské akademii za Vídní, o vojenských naukách; 23. Vojtěch Sedláček, c. k. prof. na lyceu v Plzni, o mathematice a fysice; 24. Karel Šádek, učitel na hlavní škole v Hradci Králové, o mechanice; 25. Pavel Jos. Šafařík, professor v Novém Sadě, o historii středověku a prahistorii Slovanstva; 26. Jos. Schön, c. k. gymn. praefekt v Písku, o vlastenské topografii a genealogii; 27. František Šír, c. k. prof. v Jičíně, o nordické a orientalské mythologii a archaeologii; 28. Frant. Vetešník, farář v Markvarticích, o nové geografii a statistice. Vetešník dle Jungmannova svědectví již 1808 pilně se obíral statistikou, jsa prý "k takovým věcem narozen" Viz o tom Pamětní knihu Matičnou v Mus. Čes. - Pro ostatní nauky, které výše opatřeny ještě nebyly, měli později ještě zkušení spisovatelé získáni býti.
ke straně 22
1 Viz Palackého "Gedenkblatter" na str. 83.
2 Také tam na str. 84.
ke straně 24
1 Kniha Matičná. Viz toto provolání v příloze A.
ke straně 27
1 Sbor v měsíci dubnu téhož roku 1831 ještě doložil v příčině členství matičného: "Kdokoli první lhůtu zapraví a k ostatním se zaváže dobrovolným slibem, hned z počátku pokládán bude za člena a i hned knihy dostávati bude; jeho jméno však v účtech veřejných. teprva tehdy mezi zakladatele se postaví, až příspěvek jeho skutečně dosáhne summy vyměřené, totiž 50 zl. stř." K tomu nedlouho potom připojeno, že spolky a vůbec osoby moralní dvojnásobný příspěvek skládati mají. Za nejdelší pak lhůtu k zaplacení jich položeno 5 let, kteréžto pravidlo posud je platné, jen že nyní ona zakladatelská summa 52 zl. 50 kr. r. m. obnáší pro jednotlivé osoby, ale pro spolky atd. 105 zl. r. m. Také ustanoveno, že jména těchto zakladatelů i po smrti jejich na věčné časy v každoročních účtech Matice České opětována budou. Jestliže by kdo ve lhůtách určených nezaplatil vkladu, takový přestane býti zakladatelem. - Příspěvky přijímali v Praze údové Sboru nebo bibliothekář musejní, kromě Prahy pak sběratelé musejní.
2 Rudolf Kinský zjednal již roku 1830 Čelakovskému pevnější postavení, učiniv jej bibliothekářem s roční podporou 600 zl.
ke straně 28
1 Znamenito jest, s jakým smyslem praktickým Palacký věci sborové řídil. Tak předložil na konci r. 1833 Sboru formulář, jakby účty skladní, z vydávání a prodávání knih matičných povstalé, ročně uvedeny býti mohly, dále předložil popis těch zakladatelů, kteří buď složivše úplný základ, matičných. knih nevybírali, nebo naopak vybírajíce všecky knihy, vkladu svého nedoplatili. A ten smysl pro pořádek jevil se při Palackém i v další jeho čhmosti při Matici. Dobře tedy dovedl tento muž velikých ideí v duchu svém spojiti i bedlivosť ve věcech malých.
ke straně 29
1 Kniha Matičná v Mus. Čes., Dějiny Mus. od Nebeského a Slov. Nauč. V. str. 169.
2 V listu svém farář Vrána velmi trefně líčí povrchnosť mnohých apisovatelů své doby, spolu pak dává na jevo svůj smysl pro jadrný sloh český; pročež stůj zde hlavní místo z toho psaní: "Nyní jeden spisovatel přeběh jen povrchně grammatiku, píše jako na zdařbůh; jiný tvoří sobě dle libosti sám grammatiku... Zpotvořuje všelikými přílepky obvyklá, určitý smysl mající slova, nebo jim němčinou se řídě docela jiný smysl, než potud měla, bez potřeby dává, nebo taková nová utvořuje, jakých duch češtiny snésti nemůže. Tím se nerozhojňuje ani nezvelebuje, ale hyzdí, kazí a ve zmatek uvádí výborný jazyk náš. Jestliže pak se poklésky v mluvení písmem nejen nenapravovati, ale ještě rozmnožovati budou, kde se octne konečně jazyk náš? Písmo má býti pramenem, z něhož čistou mluvu čerpati sluší; má býti pravidlem, podle kterého mluvící řeč svou spravovati musí Za to se také písmo považuje, a nezběhlý v pravidlech jazyka pokládá vše za dobré a za následování hodné, co mu v písmě na oči přijde... Každá, zvláště vznikající literatura umělých vůdců potřebuje." (Kniha Matičná).
ke straně 32
1 Kniha Mat. Čes. a Časop. Mus. r. 1831.
2 Toto vyzvání k šlechtě a některým duchovním i proto je pamětihodné, že z něho vidíme, jak sami členove Sboru tehdáž jen málo důvěřovali ve skutečný zdar Matice České. Čteme tam zajisté toto místo: "Diese böhm. Sprache ist noch immer das unterscheidende Eigenthum der Nation. Und sollte es auch in den Rathschlussen der Vorsehung liegen, diese Sprache und somit auch die Nation aus der Reihe der Volker verschwinden zu lassen - was nach den seit funfzig Jahren zur Germanisirung des Landes getroffenen Anstalten nicht unmöglich ist - so wird doch diejenige Höhe, welche unsere Nationalliteratur jemals erstieg, für alle Zukunft stets den nachsten Massstab zur Würdigung des Volkes selbst nnd seiner Kulturstufe bilden, wie sie ihn denn auch gegenwärtig schon bei dem Auslande bildet." Těmi závěrečnými slovy naráželo se patrně mimo jiné na příznivý soud, jaký Göthe pronesl o literarních snahách českýcb. a známý Angličan Sir John Bowring roku 1827. Viz Osvětu 1862 a Lumír r. 1863.
ke straně 33
1 Tento polský šlechtic byl horlivý pěstovatel vzájemnosti mezi Čechy a Poláky. Nebyl prý nikdy ani v Čechách, ale byl od roku 1829-44 v živé korrespondenci s Hankou a pilně si všímal prospěchů řeči a literatury české. Museu daroval množství polských knih a české knihy zase kupoval pro bibliotheku ústavu Ossolińských. - Jakub Malý, Naše znovuzrození na str. 67. a Čas. Mus. 1845.
ke straně 34
1 Hledíme-li ku pořádku, v jakém nadřečení členové ve Pamětní knize matičné zapsáni jsou a také se přihlásili, tedy následují po sobě takto: 1. Rudolf kníže Kinský, 2. Josef Jungmann, 3. Jan Svatopluk Presl, 4. František Palacký, 5. Jan Nep. Štěpánek, 6. Antonín Marek, 7. Václav Pešina, 8. Josef Hauser, 9. Václav Krolmus, 10. Adolf z Ehrenberka, 11. Jos. Ryba, 12. Nejmenovaný, 13. Jos Myslimír Ludvík, 14. Spolek na panství choceňském, 15. Spolek na panství heřmanoměstském, 16. Šim. B. Vrána, 17. kněz Voříšek, 18. Karel Amerling, 19. Václ. Štulc, 20. Adam Rościszewski, 21. Josef Boj. Pichl, 22. František hrabě Thun, 23. Karel Vinařický, 24. Josef Schon, 25. Kašpar hrabě Šternberk, 26. Jan Vusín, 27. Jan hrabě Kolovrat-Krakovský, 28 Adolf hrabě Potting, 29. Václav Hanka, 30. Josef Ziegler, 31. Jan M. Hanl (Haněl), 32. Karel Adámek, 33. kníže arcib. Alois J. Krakovský hr. Kolovrat, 34. Jos. Švarc, měšťan pražský, 35.hrabě Lev Thun.
ke straně 35
1 Kniha Mat. České.
2 Toho roku tak málo členů přibylo pro nesnáze, jakéž Matici tehdáž při úřadech spůsobeny byly, a o nichž níže řeč bude. Mnohý vlastenec jimi od Matice odstrašen. - Pohříchu již záhy Sbor měl příčinu stěžovati si na liknavé, kteří nejnižší ani příspěvek 10 zl. za rok nesložili, pročež usneseno: kdo ve kterém létě toto roční minimum (10 zl.) nezaplatí, že na konci téhož roku bez dalšího napomenutí z počtu zakladatelů vymazán býti má.
3 Buďtež zde aspoň někteří známější členové jmenováni, kteří od r. 1832-1834 k Matici přistoupili. Roku 1832: studující František Břetislav Trojan (posléze okres. hejtman v Plzni), Jan Rudolf hrabě Černín, Eugen hrabě Černín, kněz Josef Kamarýt, dr. Jan Purkyně, kněz Jos. Ackermann (posléze kapit. děkan v Litoměřicích), Jan a Karel Špott, kněz Frant. Sušil, prof Karel Bořivoj Presl, farář Vetešník, stud. Matěj Kavka, dr. Chmelenský, kněz Prokop Ondrák, učitel Josef Bačkora, dr. Josef Engel, Jan kníže Lobkovic na Konopišti, professor Řehoř Zeithammer, Karel hrabě Clam-Martinic se 100 zl., piarista Dominik Kynský, posluchač theologie František Daneš, kněz Tomáš Procházka, stud. Podlipský, kanovník Josef Kauch, kněz František Bezděka, kněz Frant. Vacek (Kamenický), biskup Tippmann, dr. Josef Frič, professor Josef Chmela, farář Frant. Alois Vacek, Josef kníže Schwarzenberk, vévoda krumlovský, se 150 zl, stud. Ant. Štrobach, evang. kazatel Jan Kollár v Pešti, stud. Václav Picek, stud. Karel Tomíček, prof. Antonín Fahnrich, dr. Václav Staněk, Karel Egon kníže Furstenberk se 150 zl, posluchač theologie Josef Schmidinger, svob. pán Jan Talacko z Ještětic, velkokupec Moric Zdekauer, knihkupec Antonín Kronberger a pražští měšťané Jos. Duda a Bedřich Ebenberger (lékárník). - Z r. 1833 dr Theobald Held, Ant. Veith na Liběchově. - Z r. 1834: Jindřich kníže Lubomirski, studující akademického gymnasia František Rieger, kněz František Nahlovský. - Doložiti tu třeba, že v číslech svrchu položených nalezají se všickni zakladatelé, kteří každého roku přistoupili s prvním vkladem, třeba že tehož roku ještě nedoplatili celých 50 zl. stř., aneb spolky a jiné osoby právní 100 zl. stř.
ke straně 36
1 K příjmům matičným náležely též peníze stržené za prodané knihy a počítaly se ku penězům vydajným. Vydajných peněz přijal Sbor do konce r 1833 vesměs 995 zl. 27 kr. stř.; z nich vydáno na Časopis Musejní a na spis "Domácí lékař" od Paulického 982 zl. 10 kr.
ke straně 37
1 Na onen spůsob uložena první jistina v březnu 1832 na panství kysybelském u pražského velkokupce Zdekaura 1784 zl. 40 kr. stř.; roku 1833 dne 11. ledna na Kostrčanech 2129 zl. 38 kr. stř.; 6. září 1833 na Německém Rostu v Třebeticích 1700 zl. Na konci roku 1833 bylo tedy ze summy svrchu položené 8346 zl. 21 kr. na úroky rozpůjčeno a deskami zemskými pojištěno 5614 zl. 18 kr. stř. Ostatek uložen zatím ve spořitelně. Toť počátek základního jmění Matice České.
ke straně 38
1 Časopis Musejní r. 1832 vydaný byl v celku šestý ročník toho listu; vycházel tak jako posud čtvrtletně, ale již ročník 1832 byl o něco větší než jeho předchůdce; tento měl 464, onen 494 strany. Tisklo se ho r. 1832 500 exempl.; i rozprodalo se ho tolik, že Matice nemusila na něj nic přípláceti; roku pak 1833 tisklo se 600 exemplářů. Nyní ovšem náležejí první ročníky Musejníka ku knihám vzácným.
2 Krám svůj měla v nárožním domě na Malém staroměstském náměstí vč. 144., kde je nyní knihkupec Dominikus. Pozdějise jmenovala tato firma "Kronberger," pak "Kronberger a Řivnáč," a posléze stal se Řivnáč kommissionářem Matice České.
ke straně 40
Nejeden básník užil té příležitosti, aby vyslovil myšlenky vlastenecké, na tehdejší dobu dosti smělé. Vinařický napsal ódu v hexametrech, jež se takto končí: "Slav tedy to sladké ovoce (rozvoj vlasti) Františkovy ctnosti, slav je Čechů varyto; struny tvé již nezněly dlouhá dvě století, slovo až mocné tebe ze hlubokého sna k životu zbudilo. Zněte již jemu díky a sláva!" - Jungmann v nadšené básni dí:
"Pod křídlem, ó Čechu!, orlovým,
plesej v den veliký! Darmo sočí vrazi,
darmo zradu ková odrodilec, tvoje
zvážil srdce i víru král."
Hanka pěje v básni své, jak Čechie, Morava, Slezsko a Slovensko pospolu velebí svého krále. - Vzletná a lehká jest báseň Vackova:
"Již nám hasla národnosti svíce,
a Čech neměl Čechem býti více.
I jal jsi se o to pečovati,
jazyk český by se zveleboval;
a co Vlachům, Uhrům chtěl si přáti,
tím i na Čechy si pamatoval.
... České Musy v přirozené kráse
svým miláčkům zas se objevují,
již již svítá českém na Parnasse
a tmy číré zoři ustupují."
Také ostatní básníci tu prostším, tu vážnějším spůsobem pronášeli své city vlastenecké.
2 Dílo to jest vydáno na pěti tabulích celoarchových. Jsou tam vyznamenáni od r. 627 panovníci, knížata, vévodové a králové čeští, kromě nich vévodkyně a královny, biskupové i arcibiskupové a spolu nejvyšší zemští i dvorští úředníci atd.
ke straně 41
1 Domácí lékař vytištěn v 750 exemplářích; činí velkou knihu pres 40 archů silnou a prodáván v krámské ceně za 1 zl. 36 kr.
ke straně 42
1 Na ten nedostatek u vyučování ukázali též jiní vlastenečtí kněží, zejména Sláma, farář na Vorlíku, v theologickém časopise českém roku 1831 a 1832.
ke straně 43
1 Případné místo vložil sem Vinařický o germanisaci Josefa II.: "Wir zweifeln nicht, dass der Schöpfer dieses Systems (der Germanisation, Josef II.) das Beste seiner Völker suchte, er wollte nämlich einen rascheren Geschäftsgang und eine schnellere Kultur seiner Völker bewirken. "Allein," wir gebrauchen hier Herder's Worte, "die beste Kultur eines Volkes ist nicht schnell, sie lasst sich durch, eine fremde Sprache nicht erzwingen; am schönsten und, ich mochte sagen, einzig gedeiht sie auf dem eigenen Boden der Nation, in ihrer ererbten und sich forterbenden Mandart. Mit der Sprache erbeutet man das Herz des Volkes." Und isťs nicht ein grosser Gedanke, unter BO vielen Völkern, Ungarn, Slaven, Wlachen usw. Keime des Wohlseins auf die fernste Zukunft hin ganz in ihrer Denkart, auf die ihnen eigenste und beliebteste Weise zu pflegen?"
2 Denkschrift über den gegenwärtigen Zustand der böhm. Sprache an den Lehranstalten Böhmens. 1832.
ke straně 44
1 Palackého "Gedenkblatter" na str. 90.
2 Palackého spis "Zur böhm. Geschichtschreibung" na str. 59-61
ke straně 45
1 Palackého "Gedenkblatter" na str. 91. Ještě roku 1831 podány v Čas. Mus. "Oučty Matice České u vlasteneckého Museum založené"; ale r. 1832 podává týž časopis "Výtah oučtů českého Musea, týkajících se příjmů a vydání pokladnice na vydávání českých knih r. 1832." Jaké domnění tehdáž bylo v příčině onoho udání, o tom čteme nejprve v listě Čelakovského ke Kamarýtovi ode 12. září 1832: "Matice naše nezdárným synem o své jméno arci přišla, a uškodila ji tato příhoda již na počátku velice. Máme již jako plnou pravdu v ruce, že kněz to byl, který jí tuto ránu zadal. A ten ohavník se i postavil mezi zakladatele (?) její, aby tím snáze všecko podezření od sebe odvrátil, a zatím do Vídně k policejnímu ministrovi psal, že se tu činí nedovolená společnosť, která pod záminkou vydávání českých knih jiné zámysly chová, a dle toho hesla "Matice Česká" se oudové k sobě hlásí... Ty se domyslíš, kdo to jest, nebo více podobných kousků o něm ti již povědomo ..." - A v červnu na den božího těla téhož roku píše Karlu Chmelenskému: "Na jistou osobu, která, jak vám známo, nedávno byla v blátě, veliké mezi námi rozkyselení. Dozvídáme se téměř s jistotou, že ten ohavník naši Matici jakožto nebezpečnou společnosť ve Vídni udal, ač sám mezi zakladatele její se postavil (?)... Tudy ondyno ten pokřik, neb sem bylo psáno k policejním úřadům, by bedlivé oko na to měly . .." Zdá se však, že Čelakovský na pravdu neuhodil, maje onoho udavače za člena Matice, jakým Millauer nebyl. Jakož nahoře pověděno, sám Palacký za hlavního protivníka Matice vyhlásil Maximiliana Millaura řka o něm: že nemoha své nepřátelství v Praze provésti, hleděl tajnými cestami přes Vídeň a j. celému ústavu záhubu spůsobiti. (Viz "Gedenkblatter" na str. 90.).
ke straně 47
1 Ona nechuť prof. Millaura proti Matici nesnáší se naprosto s jeho chováním. r. 1818, kde ochotně se přidal k Jungmannovi a Preslovi, aby v deputaci společné vyprosil na tehdejším nejvyšším purkrabí přízně a podpory jazyku českému při Museu, jež tehdáž se zakládalo. Změnu tu ve smýšlení muže toho lze vyložiti jednak z toho, že právě r. 1833, tedy nedlouho po založení Matice, jevilo se skutečně větší účastenství k Matici než k Museu. A to rmoutilo Millaura; vážilť si přece Musea nad Matici a proto také Palackému přímo řekl, že Matice Museu ubírá členův. Věc ta se ho dotýkala tím více, že byl jednatelem musejním, od r. 1827 pak neustále churavěl; i z toho velice prý rozmrzelý byl, že nevyplnila se naděje jeho na jisté povýšení. Dějiny Mus. od Nebeského na str. 94 a Slov. Nauč. V. na str. 169.
ke straně 48
1 Listy Šafaříkovy k Pogodinovi, vydané r. 1880 v Moskvě.
ke straně 49
1 Světozor 1881 na str. 42.
2 Čas. Mus. 1880 str. 207.
3 Za hlavního však původce postavení svého v Praze pokládal Šafařík Palackého; psalť 5. října 1833 Kollárovi. "Palacký jest i mého bytu a pohodlí zde jediným půyodem"; ač také Jungmannovo přičinění v tom vděčně uznal v listě Kollárovi (15. listopadu 1832 z Nov. Sadu): že při tom jednání se Jungmann pravým vlastencem býti ukázal. Život Jungmanna od Zeleného str. 285.
ke straně 50
1 Život Jos Jungmanna na str. 284.
ke straně 53
1 Viz Palackého spis "Zur böhm. Geschichtschreibung" na str. 86. Palacký tehdáž Jungmannovi mimo jiné také odevzdal přehled příjmů a vydání na pomoc, která se Šafaříkovi od r. 1833 do dne dotčeného při správě Matice činila. Účet strany Šafaříka vykazoval od r. 1833 až do 16. dubna 1840 příjmů 3249 zl. 8 kr. a vydání 3243 zl., tedy ještě zbylo 45 zl. 8 kr. pro něj v kase.
2 Čelakovský tehdáž ve čtyrech ódách oslavil rod Kinských, velebil významné heslo v erbu knížecím "Bůh, Čest, Vlasť." Básník věštil onoho roku již napřed šlechetnou působnosť svého mecéna, naznačiv i vznešený úkol šlechty v národě:
Slunce, knížata, vy svém jste u národu!
Ó nechtějte libou tváři ukrývati
za mhlou vášně, hrdosti,
v sobectví studeném mraku!
Leč z jasných pramenů plyň na lid uznalý
dobrodějně vaše světlo a teplota;
líbeznoť v nehynoucím
srdcí chrámu obývati.
Tak svítí zmilené vlasti a národu
slunce nezkalené - líce Rudolfovo;
takt on sobě památník
chystá v neskonalé věky.
ke straně 54
1 Ze zakladatelů. r. 1835 přistouplých buďte tu jmenováni: Norbert Vaněk, úředník bibliotlieky cís.; kanovník Václavíček, farář Sláma, kanovník Jos. Nečásek. Mezi nimi byli také již měšťané z krajů, jako: Jan Girout, kupec v Chrudimi; Theod. Čížek, měšťan chrudimský; Jan Černý v Nimburce. Toho roku přistoupilo také první gymnasium, a to v Hradci Králové.
2 Roku 1836 přistoupila první rodina k Matici, totiž rodina Michala Kotlera v Turnově.
3 Toho roku stal se první rolník členem Matice, totiž Jan Krouský v Katusicích.
4 Tehdy přistoupilo k Matici měšťanstvo Kralohradecké.
ke straně 55
1 Čísla ta jsou podána dle protokolů a Knihy Matičné.
ke straně 57
1 Protokoly Matice České.
2 Báseň Hankova vztahovala se na uvítání cís. a král. manželů pri vstoupení jich do Národního Musea a na provázení Jich sbírkami musejními.
ke straně 58
1 Život. Jos Jungmanna na str. 310 a 408.
ke straně 59
1 Čas. Mus 1834 na str. 155.
ke straně 60
1 Vycházely totiž každého roku 4 svazky a na každý z nich připlácela Matice 45 kr. stř. pro každého zakladatele. Za 4 svazky obnášel příplatek tři zlaté, a protože přes 400 zakladatelů bylo, tedy v skutku nejméně 1200 zl. Matice ročně připláceti musila.
ke straně 61
1 Korrespondence Šafaříkova ku Pogodinovi.
ke straně 62
1 Život Jos. Jungmanna od Zeleného na str. 312.
ke straně 63
1 Viz P. J. Šafařík, ein biograf. Denkmal von J. Jireček.
ke straně 64
1 Viz F. L. Čelakovského Sebrané listy na str. 337.
2 Slovník Naučný IX. na str. 6.
ke straně 65
1 Život Jos. Jungmanna na str. 315
2 Život Jos. Jungmanna na str. 316
ke straně 66
1 Radhost.
2 Na str. 317.
ke straně 67
1 Život. Jos. Jungmanna na str. 299.
ke straně 68
1 Ostatní zprávy o Slovníku Jungmannově, jmenovitě o vyznamenáních a poctách, jichž se skladateli dostalo, viz Životopis jeho.
ke straně 69
1 Čas. Mus. 1837.
2 Život. Jos. Jungmanna str. 408.
3 Čelakovského listy na str. 485.
ke straně 70
1 Protokoly a registratura Matice České.
ke straně 71
1 Uvádíme zde aspoň hlavní obsah oné odpovědi zároveň s hlavními požadavky spisu matičného. I. Pro trivialní či obecné školy spis matičný žádal: a) Ježto v nich učiti se má jen mateřským jazykem, tedy že nemá býti nikdy ustanoven katechetou, učitelem nebo pomocníkem, kdo řeči dítek není dokonale mocen. [Z toho jde, že tehdáž i Němci, kteří jazyka českého ani dobře neuměli, dosazováni byli i na obecné školy české]. b) Na školách utrakvistických buďtež učitelé obou zemských jazyků mocni. c) Pro praktické vzdělání kandidátů v každé diecesi budiž jedna farní škola na vzornou českou hlavní školu povýšena. - Na tyto požadavky odpověděno: Co v prvních dvou článcích je obsaženo, to že jest předepsáno a děje prý se také. Co v třetí žádosti jest, o to prý také postaráno na některých hlavních školách. - II. Požadavky v příčině hlavních škol v ryze českých městech: a) Kdo není mocen obou jazyků zemských dokonale, ať se neustanovuje za učitele. b) At náboženství se učí ve všech třídách po česku. c) Ať dítky zde také v mateřské řeči dobře čísti a psáti se naučí. d) Němčině ať se učí pomocí mateřštiny, a to znenáhla již od 1. třídy. e) Také počtům a písemným pracím ať se učí v obou zemských řečech, a je-li to nesnadné, tedy jen v mateřské řeči. f) Tak se má díti i ve 4. třídě v příčině prostonárodní geometrie, stavitelství, stereometrie, mechaniky, děje- a přírodopisu a přírodozpytu. Vyučuje-li se takovým předmětům po česku nebo v obou jazycích zemských, to že dítkám nejvíce prospěje, protože jdou k řemeslům, kdež jim takové přípravy nejvíce třeba. V německých městech měli učitelé, kteří češtinu znali, dítky vésti aspoň k české výřečnosti. A z té příčiny navrhoval spis matičný, aby již kandidáti pro německé školy povzbuzováni byli k učení se češtině. - Odpověď na ty požadavky byla: a) Co se týká dvou prvních tříd škol hlavních, tu prý učitelé v nich vyučující musí dle předpisu česky uměti. Ale v 3. a 4. třídě, kde mládež pro gymnasia a realky se připravuje, prý německy se učiti musí, a tedy učitelům že není nezbytně třeba, by česky uměli; avšak že prý vždy při obsazování těch míst na učitele češtiny mocné, kde toho třeba, zvláštní zřetel se bere. b) Ježto hlavní školy nejen pro místní děti, ale i přespolní, tedy také zcela německé jsou ustanoveny, tedy prý náboženství po česku nelze vyučovati. c) Tomu prý vyhoví mluvnice, kterou chrudimský děkan Josef Ziegler již dokončuje. d) To prý obratní učitelé bez toho dělají. e, f) O vyučování počtům a jiným předmětům praktickým po česku položen výše již dotčený důvod, že tomu nelze vyhověti, protože v 3. a 4. třídě mládež se připravuje pro gymnasia a realky, tedy že po německu se učiti musí. Ostatní prý se bez toho již děje. - III. Stran realek. Tu žádal Sbor, aby na realce rakovnické, kde česká mládež studuje, vyjmouc německý jazyk všem předmětům česky se učilo, na realce pak liberecké že by čeština jako franština obligatním předmětem býti měla. - Nato ve vládním spise odpověděno: že realní školy nejsou jen pro mládež jednoho města nebo kraje, nýbrž pro žáky z celé provincie, ano i z jiných provincií; musejí tedy tam býti přijímáni také žáci němečtí, a proto prý se musí učiti všem předmětům německy, zvláště když se pováží, že čeští žáci bez toho již z 3. a 4. třídy německy umějí a tudy německému vyučování rozumějí. [Jaký to circulus vitiosus v argumentaci! V 3. a 4. třídě i na českých hlavních školách musí se učiti žáci všemu německy, protože na realce se vše přednáší po německu; a na realce rakovnické má se všemu učiti německy, protože čeští žáci bez toho z 3. a 4. třídy již německy umějí. A jaký to teprv důvod: že realka rakovnická není jen pro žáky domácí a okolní, nýbrž i pro žáky z celé provincie (!), ano i z jiných. provincií!]. Stran Liberce v odpovědi doloženo, že čeština již ve vyučovacím plánu navržena. - IV. Stran techniky pamětní spis Sboru jen všeobecně vyslovil to přání, aby se tam také učilo češtině v slušném rozměru. Na to byla odpověď podobná jako v odstavci III.: že totiž technika jest pro celou provincii, ano i pro jiné provincie zřízena, že tam musí se přijímati i žáci němečtí. Z té příčiny jakož i proto, že žáci již z reálky německy umějí, musí prý se na technice přednášeti jen po německu. - V. Pro gymnasia ryze českých a utrakvistických měst v Čechách. žádáno v pamětním spise: a) Náboženství buď v prvních 4 třídách po česku vyučováno. b) Při latině a řečtině buď ukazováno na podobnosti s češtinou. c) K tomu konci budiž zkrátka dekrét od 23. srpna 1816 a od 13. února 1818 obnoven. d) Stylistika česká i německá buď pěstována třeba na ujmu starých jazyků. e) Překládání z latiny a řečtiny do němčiny i češtiny buď pěstováno, a žáci buďtež z obého klassifikováni. Také vysloveno přání, aby na německých gymnasiích bylo několik professorů utrakvistických, kteří by češtině učili. Zde opakována táž odpověď jako při článku III. a IV., že totiž gymnasia nejsou jen pro město a kraj, nýbrž pro celou provincii atd. - VI. V příčině university přál si Sbor jen, aby češtině se tam. vyučovalo ve dvou ročních kursech. Na to odpověděno: že Sbor bude moci, až nový professor toho předmětu jmenován bude (po smrti J. Nejedlého) a zkušeností potřebných dosáhne, s ním navrhnouti některé opravy v organisaci stolice této. Co se týče theologické fakulty, tam prý se praktické cvičení v češtině s dostatek děje. -Kniha Matičná. Výtah té odpovědi jest v Život. Jos. Jungmanna na str. 403.
ke straně 74
1 Život Jos. Jungmanna na str. 336.
ke straně 76
1 Dějiny Musea od V. Nebeského na str. 137.
ke straně 77
1 Kniha Matičná. Provolání ono vydáno česky i německy, a útraty na vše zapravil nový kurator. Viz Přílohu B.
ke straně 78
1 Jakož z pozdějších protokolů jde na jevo, Malýpetr, amanuensis Fričův, konal pokladníkovi práce písařské, začež dostával z Matice remunerace roční 50 zl., později, asi od r. 1860, 60 zl, stř.; za seznamy zakladatelův byl zvláště honorován.
ke straně 80
1 Nebeský, Dějiny Musea na str. 137.
ke straně 81
1 Časopis Musejní 1850.
ke straně 83
1 Mezi zakladateli, kteří toho roku přistoupili, nalézají se též: kníže srbský Miloš Obrenovič, kníže Jan Adolf Schwarzenberk a ministr národní osvěty v Rusích Sergej Semenovič Uvarov.
2 Přenesení práva zakladatele jednoho na někoho jiného jest proti statutům matičným; nicméně ze zvláštních příčin r. 1844 povoleno dvěma osobám, totiž: a) právo Jana Vondry, jenž 40 zl. složil, s doplněním 60 zlatých přepsáno jest na bibliotheku teleckou; b) právo dr. Šlechty na žádost vikáře Antonína Marka přeneseno na studujícího Jindřicha Mastného. A dne 17. prosince r. 1845 povoleno Romanu Ježovskému, aby svůj vklad přenésti směl na gymnasijní bibliotheku v Rychnově; neboť tento člen svůj osobní vklad 50 zlatých již r. 1845 zaplatil a ostatních 50 zl. r. 1846 doplatiti se zavázal; nad to Sbor tehdá zvláštní zřetel měl na bibliotheky gymnasijní. Ale již 1. září 1845 Sbor na tom se ustanovil, aby rodiny za členy se nepřijímaly, neboť prý by tím Matice ničeho nezískala a snadno v rozepře stran dědictví povstalé dostati se mohla.
ke straně 84
1 Tyto počty obsahují v sobě všecky Členy, kteří až do konce roku s jakýmkoli vkladem přistoupili. Nalézají se tam tedy nejen takoví, kteří celý vklad 50 zl. stř. již zaplatili, nýbrž i ti, kteří třeba jen 5 zl. neb 10 zl. složili. Tato data, pokud možno bylo, vyšetřena jsou ze statistických dat v protokolech matičných, v jednatelských zprávách a v Slovníku Naučném d. V. na str. 171. Celkem za úplnou správnosť jejich ručiti nelze, protože dotčené tři prameny samy se často od sebe rozcházejí. Tuto rozdílnosť vysvětlujeme si odtud, že ony statistické zprávy povstaly v nestejných časech, kde více méně vad, jež v seznamech zakladatelů se nalézaly, vyšetřeno bylo. Jednak již nedoplatci nebyli vždy řádně uváděni, čehož někdy i jistá šetrnosť Sboru příčinou byla. Než hlavní nesnázi měl Sbor tím, aby si zjednal řádné přehledy živých i zemřelých zakladatelů. To se mu při nedostatku kontroly málo kdy podařilo; často Sbor dověděl se o kolik let později, že ten neb onen zakladatel zemřel. Ty a podobné příčiny ztěžují tedy velice vyšetření počtu skutečných zakladatelů každého roku. - Stran nedoplatců Šafařík již roku 1842 učinil návrh, jenž i Sborem byl schválen: totiž aby každý zakladatel, jenž nezaplatí v pěti letech celého vkladu, knih nedostával. Chtěl-li pak zadržené knihy přece obdržeti po doplacení vkladu svého, měl se dříve obrátiti ke Sboru, jemuž po každé dle velikosti zapraveného vkladu náleželo rozhodnouti, mají-li se knihy vydati čili nic. Přísné to usnesení mělo liknavé členy k větší správnosti přiměti. - Stran seznamu členů Sbor po nemilých zkušenostech uzavřel 19. prosince 1849, aby zřízeni byli po krajích českých a moravských zvláštní vlastenečtí jednatelé, kteří by o úmrtích a jiných změnách v zakladatelstvu dle sve možnosti potřebné zprávy Sboru podávali; opatření to však teprva později provedeno.
ke straně 85
1 Roku 1845 obdařil Matici také arcivévoda Štěpán 50 zlatými, začež Sbor poděkovav, vznešenému dárci některé znamenitější spisy podal.
ke straně 87
1 Viz protokoly Matice České. Rokem 1851 zdražily se však knihy velice, jednak zvýšenou cenou papíru jednak velikým vydáním každého spisu. Když se pak i důchody Matice velice stenčily, tak že literarní činnosť její byla velmi stísněna, tu ono placení 5% r. 1859 přestalo.
ke straně 89
1 V prvním pololetí vyšlo totiž pořádně šest svazků, ale v 2. pololetí uvázl při třetím svazku.
ke straně 91
1 Částky v díle Všehrdově censurou přeškrtnuté nalézají se v znění věrném ve Výboru z literatury české II. díl na str. 1049.
2 Viz Radhost I. na str. 214.
3 Ctitelé Jungmannovi sebrali tehdáž na ono dílo asi 400 zl. stř.; přepisování a korrekturu vykonal Franta, začež mu dáno 60 zl. - Nové vydání knih Všehrdových vyšlo r. 1874 péčí dr. Hermenegilda Jirečka a nákladem spolku českých právníků "Všehrd"; užito v něm všech starých rukopisů.
4 Život Josefa Jungmanna na str. 337.
ke straně 92
1 Sebrané spisy byly tak jako knihy Všehrdovy vydány asi v 1000 exemplářích.
2 Vydán ve 2000 exemplářích; spisovateli dostalo se honoráru 75 zl. a 25 výtisků. Kniha tato má 263 strany.
ke straně 93
1 Merklasovi uloženo, aby nejprve zhotovil mapu rakouského mocnářství.
2 Za Přírodopis ten dostal spisovatel honoráru 250 zl. a 12 exemplářů spisu samého. Co do řeči opravoval jej čilý spisovatel Josef Chmela, jenž r. 1841 dostav se za professora na akademické gymnasium do Prahy, od r. 1843 často se připomíná jako stylistický opravovatel spisů matičných.
3 Život Josefa Jungmanna na str. 338.
ke straně 94
1 Korrespondence Josefa Jungmanna u jeho dědiců a Život Josefa Jungmanna na str. 347.
2 Jakož z protokolů příslušných jde na jevo, Marek nepřijal žádného za svůj spis honoráru, jen žádal, aby mu dáno bylo několik exemplářů jeho filosofie, jimiž chtěl poděliti školy svého vikariátu; dostal 41 exemplářů. Také tento spis Chmela korrigoval.
ke straně 95
1 Protokoly matičné.
2 Oba spisy, Markův a Hynův, vydány v 1500 exemplářích. Náklad na onen obnášel 566 zl. 34 kr. a na ten 654 zl. 56 kr. Hyna dostal honoráru 100 zl. stř. a 20 výtisků. (Vše dle protokolů matičných.)
ke straně 96
1 Protokol matičný. Život Josefa Jungmanna na str. 344.
2 P. J. Šafařík, "Ein biograf. Denkmal" od Josefa Jirečka na str. 32. K žádosti tiskárny Haasovské svolil Sbor Matičný, aby výtisk Výboru jakožto vzácné typografické dílo na průmyslovou výstavu do Vídně 1845 zaslán byl.
ke straně 97
1 Život Josefa Jungmanna na str. 339.
ke straně 98
1 Při vydávání Preslova spisu ukázal se býti velmi bedlivým pracovníkem jako kreslíř na kameně Slovák Petr Slavomil Bohúň; Sbor mu udělil 100 zl. odměny za dobré zhotovení obrazů, a k tomu dostal též matičný zakladatelský list.
ke straně 99
1 Honoráru dostal Smetana 400 zl. stř. a Tomek za opravu, spisu samému velmi prospěšnou, 150 zl.
ke straně 100
1 Ježto jsme stížný spis arcibiskupského ordinariátu v registra-tuře matičné nenalezli, podáváme ony výtky zcela dle Slovníku Naučného V. Str. 172.
ke straně 101
1 Tato zpráva o Tomíčkově spise podána dle protokolů matičných a dle Života Jungmanna str. 346 a 410 vydání druhého. (Viz Přílohu AA, jež v 1. vydání vynechána.)
2 Život J. Jungmanna str. 345.
ke straně 102
1 Pečírka opsal Život Viléma z Rosenberka, i dáno mu 40 zl. stříbra, což dle naší míry jest dosti málo za 19 tiskových archů. Palacký a Tomek srovnali a opravili rukopis i opis.
2 Klácel dostal 180 zl. honoráru, Tomek pak za opravu rukopisu 50 zl. Kniha má 320 stran.
ke straně 103
1 Časopis Musejní 1872 na str. 168.
ke straně 104
1 Také jiný právnický spisovatel Josef Vladimir Pelikán nabízel Matici nějaký právnický spis k vydání. Ale k návrhu dr. Friče Sbor ustanovil, aby spisovatel počkal, až by dotčený překlad soudního řádu na světlo vyšel, by spisovatel dílo své s ním ve srovnalosť uvésti mohl.
2 Honorár za Klíč štěpařský (265 stran) obnášel 140 zl., a za opravu toho spisu sekretáři dány 64 zlaté.
ke straně 105
1 Protokoly matičné.
ke straně 106
1 Ze zpráv býv. ministra Jos. Jirečka.
ke straně 107
1 Život Josefa Jungmanna na str. 339.
ke straně 108
1 Protokoly Matice České.
2 Dílo obsahovalo 33 archy, a honorár ustanoven pro velikosť formátu 25 zl. za arch.
ke straně 109
1 K návrhu Purkyňovu zasláno několik výtisků celého díla do Lešna ve skvostné vazbě.
ke straně 110
1 Slovník Naučný.
2 Nemalé nesnáze měl Sbor Matičný s vydáváním map. Tak roku 1849 dne 9. června musil Merklasovi vrátiti mapu Australie pro nesprávnosť výtisku k napravení, a 19. prosince opět si stěžováno na jiné dvě mapy.
ke straně 111
1 Za každou čásí po 25 arších platila Matice Tempskému,
| odebralo-li se | 2500 exemplářů | 1368 zl. 3 kr. |
| " | 2600 " | 1422 " 30 " |
| " | 2700 " | 1476 " 57 " |
ke straně 112
1 Vydávání tolika knih spůsobilo Sboru i nemilé nesnáze s tiskárnami. Tak se stalo jmenovitě r. 1851. Matice Česká patrně čím dále tím více zaměstnávala tiskárny, které však též rozšířením svobody tisku r. 1848 víc a více prací nabývaly. Z té příčiny se někdy i tisk některého spisu matičného zdržel. Pročež Palacký jako jednatel musejní nejednou k tomu vedl, aby Matice svou vlastní tiskárnu si zřídila. To však z rozličných příčin se nestalo. I měla tedy Matice odtud veliké nesnáze prodléváním tisku svých děl; tiskárny zajisté sloužily rychlým potřebám novin a školních knih ochotněji než zakázkám matičným. Tak nejedno dílo, ač k tisku připravené, zdrželo se jen proto, že tiskárna již nestačila silami svými. Tak jmenovitě rejstříky k Jungmannově Historii literatury české se až do r. 1851 promeškaly; též se opozdil Doplňovací svazek Zapova zeměpisu. O těchto nesnázích zmínil se také Palacký ve schůzi musejní dne 20. května 1851 řka, že Sbor nemohl zakladatelům tolik knih poskytnouti jako v některých letech minulých; i doložil, že tak se stalo vinou tiskáren, ježto prý neméně než devět nových spisů přichystáno, na něž Matice od několika let naléhala, ale přes to nebylo možná je vydati. Proti tomu gremium knihtlačitelské v čísle 126. novin "Constitutionelles Blatt aus Böhmen" vydalo osvědčení, kterým vinu, proč tisk matičných knih tak vázne, přičítá hlavně Matici samé, protože prý se korrektura protahuje a rukopisy nepořádně dodávají. Ale Sbor vyvrátil tvrzení to zvláštním návěštím, v němž mimo jiné k tomu ukázal, že Sbor dílo v jedné tiskárně začaté proto vzíti a jiné tiskárně odevzdati musil, že po odevzdání rukopisu již na čtvrtý měsíc teprva druhý půlarch vysázen byl . . . (Časop. Mus. 1851 svaz. II. na str. 205). - Jinou nesnázi měl Sbor téhož času s nedbalými odběrateli spisů matičných. Mělt zajisté každý zakladatel knihy matičné sám si ze skladu odebírati neb někoho zříditi, jenž by to za něho činil. Ale nastala v tom velká nedbalost, jmenovitě po roce 1848. Tak vypočítal r. 1851 sekretář, že až k číslu 2815 neodebírali syých knih v předešlém roce 574 zakladatelé; události politické bezpochyby obecenstvo poněkud odvracely od písemnictví vážného. Sbor tedy dal od sebe návěští r. 1851, že o zakladatelích, kteří tři léta svých knih neodeberou, za to míti bude, že své spisy fondu matičnému darují. Tak tedy Sbor lhůtu prodloužil od dvou na tři léta.
ke straně 115
1 V příčině rukopisů knih Maticí vydaných ustanoveno 1. července 1847 k návrhu kuratorovu, aby se z tiskáren na revers vyžadovaly a v Museu na památku ukládaly.
ke straně 116
1 Protokoly Matice České.
ke straně 117
1 Ze zpráv ministra Jos. Jirečka.
ke straně 118
1 V Museu pod sign. 24 A 7.
2 Viz registra Matice České.
ke straně 120
1 Písemná zdání o Posledním Čechu, které jsme v registrech matičných nalezli, pocbázejí od Jungmanna, Šafaříka, Vocela, hr. Lva Thuna a Hanky. Nejzajímavéjší posudky podali Jungmann a hrabě Thun, pročež buďlte zde uvedeny. Jungmann dne 2. ledna 1845 takto se pronesl o Tylově Posledním Čechu: "Jak v menšich novellách tak v tomto románu spisovatel pravdivý obraz věku přítomného podává. Hlavní idea, kterou nyní zanáší se národ náš, jest zachování jeho, národnosť česká, jazyk mateřský, a ta idea oživuje spisy našeho Tyla: tu idei on ve svých novellách vždy z jiné a jiné strany představuje a ode srdce k srdci českému mluví, a proto sobě nejčetnější posud čtenářstvo naklonil. A to jest nejpěknější odměna úsilí jeho. V Posledním Čechu snažil se, a to dosti zdařile, ukázati, kdy a kterak nová literatura česká a vůbec láska k národnosti vznikla, s jakými odpory zápasiti bylo a jest jí po tu dobu, pak vzbuditi naději, že ona konečně zvítězí a zkvete. Charaktery mají pravděpodobnost i živosť; děj zajímavý; uzel točí se okolo tajemství starého hraběte Velenského, které se výstupem plukovníka, otce Milady a Ladislava, objeví. To vše v pořádku; ale spůsob, kterým Ladislav starého hraběte lásku získati vyvolil, že se za posledního Čecha vydává, jest co žert neslušný, co opravdovosť šalebný. Slušnosť, šlechetnosť vynikati povinna, má-li se báseň všestranně líbiti. Zde vůbec slabá jest strana Tylových povídek. Starý hrabě postoupiv statek svůj Miladě, nemá, co by kajícímu a na milosť přijatému synu podal. Celý ten konec zdá se býti účinek velikého pospěchu a čtenáře příjemně neuspokojuje. Sloh a jazyk na větším díle dobrý, sličný, plynný. Tím urážlivější jsou českému uchu některé chyby a novočeské výrazy spisovateli zalíbené, ač veřejně již co chyby vyznamenané, větším dílem následky německého přemýšlení." - A hrabě Thun v listě daném v Hradci Králové 16. února 1845 o Posledním Čecbu toto napsal: "Nesnadná věc jest psáti českou novellu, ve vyšších třídách společnosti našich časů se pohybující, již proto, poněvadž arci život tento dosavade skutečně německý jest, tak že obrazy z něho vzaté v české řeči nepravdivou barvu mívají. Spisovatel tomuto nebezpečenství vymyšlenou osobou starého hraběte skoro veskrze šťastně se vyhýbal, tím sobě scenu tvoře, na níž celý děj v českém rouchu vyvésti mohl, od pravdivosti se neuchyluje. Spletení jest zajímavé a nové, vyvinutí nenucené, charaktery dobře setřené a příjemné, líčení lásky mravné a něžné, episody, totiž denník Ludmilin a vyobrazení mladosti Pedrazziho, jsou velmi hezké. Slohem lehkým, každému srozumitelným dílečko toto dobře se hodí pro čtenáře a čtenářky i méně cvičené a vyhoví tedy náležité dosavadnímu nedostatku podobných spisů. Jéště větší cenu dává jemu smír vlastenecký, který nikoliv jen přimíchán, nýbrž s celým plánem jako sloučen jest. Náhledy vlastenecké jsou zdravé, a spisovatel ve věci choulostivé velmi vtipně a moudře sobě počínal. Novella tato dle mého zdání tak zdařilá jest, žeby každé literatuře vítána byla. Poctu druhé třídy vším právem zasluhuje."
ke straně 121
1 Ročník 1846 na str. 653.
ke straně 122
1 Protokoly Matice České.
ke straně 124
1 Čas. Mus. r. 1872 na str. 169.
2 Hanka na př. nahrazoval písmena č, š, ž literami 4, 8, 2; což však vyhlásil jen za skutek soukromý. Čas. Mus. 1846 na str. 795.
ke straně 125
1 Čas. Mus. r. 1846 na str. 785 a Radhost díl I. na str. 193 a 212.
2 Čas. Mus. 1872 na str. 322.
ke straně 126
1 Dle protokolů Matice České.
2 Takéž.
ke straně 127
1 Roku 1849 dr. Frič začal skutečně přednášeti na universitě o řádu soudním.
2 Příčinou vládního kroku toho nepochybně byla ostrá, ale důvodná kritika, kterou o překladu zákona robotního od 7. září 1848, guber. translatorem Tomsou spůsobeném, mladý právník byl uveřejnil v Národních Novinách. Kritika ta natropila tehdy mnoho hluku a přivedla konečně k tomu, že se o češtinu úřední vedla větší péče. (Ze zpráv min. Jos. Jirečka).
ke straně 128
1 Ze zpráv min. Jos. Jirečka.
ke straně 130
1 Ivan Šopov psal svůj list k Matici, datovaný 1. května 1851, po česku; bylť některý čas na studiích v Praze.
ke straně 134
1 Na str. 316-328 čteme v Čas. Mus. články: Abeceda, apatekářství, Balbín, Dampierre, Lupáč, Pivo.
2 Čas. Mus. r. 1837 na str. 479.
3 Čas. Mus. r. 1838 na str. 101.
ke straně 135
1 Viz regist. Matice České a Radhost I. na str. 425.
ke straně 136
1 Spis ten nalézá se v registratuře Matice České.
ke straně 137
1 Odpověď tu sepsal Erben jako náměstek sekretáře Tomka tehdáž v Praze nepřítomného.
ke straně 139
1 Vydáno všeho všudy dle účtu Palackého za všeliké práce 899 zl. 41 kr. (Radhost I. na str. 232.)
ke straně 140
1 Registratura Matice České.
ke straně 143
1 Radhost I. na str. 236 a 238.
ke straně 147
1 Korrektorství při Matici zastával Jakub Malý; neboť k žádosti jeho ode dne 10. ledna 1854 Sbor dne 22. února t. r. na tom se ustanovil, že korrektor Malý si může za každý měsíc minulý 30 zl. vybírati, pokud Matice tak jako právě nyní přes 100 archů tisknouti bude. Ale korrektury spisů na zvláštní vyzvání Sboru měly se mu honorovati buď se svolením spisovatelovým neb z uložení Sboru. (Příslušný protokol.)
ke straně 149
1 Tyto stanovy viz v Časopise Musejním r. 1852; hlavní jejich pravidla posud platí.
ke straně 150
1 V prosinci roku 1853 Sbor schválil dva návrhy, jeden Tomkův a druhý Erbenův. Onen ukládal, aby se vedla přehledná tabule na spisy, nákladem Matice vydané, kde by se zapisovalo vše, co by se každého spisu týkalo. - Erbenův návrh vedl k tomu, aby sestavila se všechna snesení Sboru od počátku až do nynějška, jež by se týkala správy Sboru a Matice. I uloženo tedy sekretáři, aby je z protokolů vypsal.
ke straně 152
1 Z korrespondence Tomkovy.
ke straně 153
1 Výbor Musejní přípisem ke Sboru od 4. května 1852 uznával sice vlasteneckou obětovnosť správce důchodu dr. Friče; ale poukázal k tomu, že zmáhající se agenda žádá, by placený kasír ustanoven byl. S toho však sešlo, když doktor Frič ono opozdění událostmi časovými omluvil.
2 Časopis Musejní z r. 1852 "Výtah účtů za r. 1850 a 1851."
ke straně 154
1 List ten v registratuře Matice České.
ke straně 155
1 Toho roku 1852 dne 1. února umřel kněz Josef Schmidinger, horlivý podporovatel každého vlasteneckého ústavu; Matici zjednal asi 400 zakladatelův a na smrtelné posteli odkázal jí základ 1000 zl. stř. Dotčený počet 4105 členů neshoduje se ovšem s počtem asi 2000 zakladatelů, v Časopise Musejním z r. 1853 položeném. Tento uvádí jen skutečné členy, kteří r. 1852 již celý vklad 50 zl. stř. složili a jestě na živě byli. Naproti tomu onen vyšší počet obsahuje všecky členy, kteří od počátku Matice s jakýmkoli příspěvkem, třeba jen s 5 zl., se přihlásili, ať potom celý vklad doplatili čili nic. Toť zde stůj na vysvětlení velké neshody mezi oběma čísly. - Roku 1854 dne 22. února Sborem svoleno, aby základní list besedy třebičské přepsán byl na tamní školní bibliotheku.
ke straně 156
1 Dle usnesení Sboru od 10. ledna 1855 měli ročně ohlašovati se jen nově přibylí zakladatelé, úplný pak seznam každý pátý rok. - Počet zakladatelů vzrostl až do konce r. 1860 na číslo běžné 4655 kromě 142 korporací. Avšak zemřelo již asi 400 zakladatelů a skoro 1000 jich přestalo své vklady platiti (Viz Dějiny Musea král. čes. od Nebeského na str. 160.)
2 Toho roku 21. července bylo Museu oznámeno, aby se účastnilo v půjčce národní, tehdy nařízené. Z úředního o tom nařízení vycházelo, že Matice třetinu ročních vkladů, od r. 1854 začínajíc, místo aby je uložila na jistinu, na dotčenou státní půjčku obrátiti má. Uzavřeno tedy, podepsati na onu půjčku 15000 zlatých, jež se pak až do r. 1858 splácely.
ke straně 157
1 Chrudimský děkan Ziegler odkázal sice Matici 100 zl. stř.; ale podle dopisu okresního soudu ze 24. února 1855 bylo těch sto zlatých pouhým vkladem za Sousedskou knihovnu chrudimskou. Tento vklad také zaplacen, a Sousedská bibliotheka chrudimská odtud se stala údem Matice; tato pak neměla nic více pohledávati na pozůstalosti Zieglerově. (Registratura Matice.)
ke straně 159
1 Prvotně měl se archaeol. časopis ten jmenovati "Archiv místopisných i archaeologických znamenitostí", což však k návrhu Erbenovu přeměněno v "Památky." Opravování slohu při Památkách a Živě svěřeno J. Malému
ke straně 161
1 Hlavně Lumír a Slovenské Noviny vydávané ve Vídni s přílohou Světozorem těžce na Sbor naříkaly.
ke straně 168
1 V příčině zasílání knih zakladatelům učinil Sbor rokem 1856 nové opatření, totiž: že každému zakladateli, který poslal 20 kr. stř. ročně a svou adressu i základní lístek k sekretáři musejnímu, posílány knihy matičné čtyrykrát poštou. Viz o tom v Časopise Musejním 1857 na konci ročníku.
2 Protokoly z té doby.
ke straně 169
1 Protokoly příslušné.
ke straně 170
1 Časopis Musejní r. 1855 na str. 540.
2 Časopis Musejní r. 1857 na str. 585.
ke straně 171
1 Předplacení přijímal sekretář Nebeský. Zakladatelé, kteří se nepředplatili, dostávali svazeček za 12 kr. stř. přímo ve skladu knih matičných u domovníka musejního Wildnera, prostřednictvím pak knihkupce Řivnáče za 18 kr. stř. Pro ty, kdož nebyli zakladateli, stál svazeček 24 kr. stř.
2 Časopis Musejní 1857 str. 585.
ke straně 173
1 Spis ten vyšel r. 1857 a prodáván zakladatelům Matice za 1 zl, totiž za polovici krámské ceny (2 zl.).
ke straně 175
1 Příslušné protokoly Matice.
2 Viz seznam jich v Časopise Musejním. 1858 str. 165. Prodával ty spisy v Museu Wildner, a hle již na konci r. 1858 prodal jich za 559 zlatých.
ke straně 177
1 Roku 1857 přispěl zase Sbor k rozmnožení rukopisů musejních, ustanoviv Dundrovi 100 zl. za přepis Pavla Skály a dříve již 30 zl. za kollacionování, a to z těch peněz, které Matice Museu platila až do konce r. 1859 jakožto příspěvek dobrovolný.
ke straně 180
1 Ze zpráv ministra Jos. Jirečka.
ke straně 181
1 Jednací zpráva od 7. března 1861 v Čas. Mus. 1861 na str. 6.
2 Čas. Mus. 1862 na str. 7.
3 Tato ustanovení obsahují osm §§. Vytknut v nich nejprve účel Matice České, totiž "vydávání dobrých jak vědeckých tak i vůbec prospěšných knih českých." Dále řečeno, že jednotliví zakladatelé mají platit po 52 zl. 50 kr. r. m. a společnosti či osoby neumírající 105 zl. r. m., jež v 5 letech jakožto vkladné do pokladny Matice složiti jest. Kdo neodebere spisu tři léta po vyjití jeho, vzdává se práva k němu. Také dále měla třetina přikládati se k jmění základnímu, ostatní pak dvě třetiny měly se vydávati na knihy a na potřeby správní; od čehož však mohlo se upustiti, kdyby kapitál dosáhl summy 100.000 zl. r. m. Viz přílohu C při tomto spise.
ke straně 182
1 V kommissi, která sepsala instrukce pro Sbor Matičný, byli Štorch, Tomek, Vrťátko a sekretář Nebeský. Instrukce ty viz v Příloze D tohoto spisu.
ke straně 183
1 I za té doby přicházel ještě policejní kommissař do schůzí sborových; dálo se tak až do roku 1866.
ke straně 184
1 Příslušný protokol matičný.
2 Bylo 12 členů; neb Wenzig byl sice od Výboru Musejního náměstkem jmenován, ale tehdáž údem Sboru ještě nebyl, teprv r. 1866.
3 Viz Přílohu E.
ke straně 185
1 Správcem skladu byl až do r. 1852 dr. Ruda; po něm zvolen Sborem k tomu úřadu 3. července 1852 assistent musejní Ignác Veselý s remunerací 50 zl. ročně, byv i Výborem Musejním potvrzen. Po Veselém stal se v říjnu 1853 s touž remunerací správcem skladu Wildner.
ke straně 186
1 Slovník Naučný díl V. na str. 175.
2 Viz Instrukce údům dopisujícím v Časopise Mus. 1862 na konci ročníku a v Příloze F tohoto spisu.
ke straně 187
1 Viz první seznam dopisujících údů v Časop. Mus. r. 1863 na konci ročníku. Kdož měli činnosť oekonomickou, jsouce prostředníky mezi Maticí a zakladateli, dostali od Sboru též potřebné blankety protokolů, zápisek na knihy přijaté a vydané.
ke straně 188
1 Příslušný protokol z r. 1869 o tom se zmiňuje.
2 Viz příslušný protokol. Lexikalní tyto příspěvky širší Sbor ve schůzi 21. ledna 1873 zapůjčil prof. Kottovi na čas k volnému použití, načež opět sekretáři Nebeskému vráceny. O Kuldově příspěvku měl zvláštní přednášku spisovatel těchto Dějin ve Sboru, k tomu ukázav, kterak tyto výpisky zajímavé jsou i pro historii bratrskou na Moravě.
ke straně 190
1 Toliko r. 1871 Sbor k tomuto usnesení připojil: kdyby téhož dne bylo sezení král. české společnosti nauk, aby schůze Sboru byla tu středu po tom sezení, protože někteří členové Sboru jsou také řádnými udy společnosti dotčené.
ke straně 191
1 Výbor musejní též prohlásil, že Erben vřaditi se má mezi muže, o Museum zvláště zasloužilé, jejichž památka podobiznou oslaviti se má. I usnesl se pak Sbor Matičný, aby podobiznu za 100 zl. zhotovil umělec Brandeys, jenž Erbena dobře znal; ale poněvadž brzo potom r. 1872 Brandeys umřel, práce ta svěřena Javůrkovi, který ji také vykonal
ke straně 193
1 Podnět k sestavení této matriky dal Jireček. Za příčinou některých voleb do Sboru na konci r. 1876 zkoumal pořádek, dle kterého členové Sboru z úřadu svého vystupovali. I shledal, že od mnoha let každý člen volen byl na 6 let, také tehdy, když nastoupil na místo jiného, z jehož šestiletí již nějaký čas byl uplynul. Tím jakož i za příčinou, že pro churavosť sekretáře Nebeského v posledních. dvou letech volby se nevykonaly, vyšlo z evidence, do které doby členové Sboru v hodnosti své zůstati mají. Důkladné probrání protokolů musejních a jiných zápisků vedlo k sestavení členů Sboru Matičného dle doby, kdy který zvolen, a na jak dlouho členství jeho trvati má.
ke straně 194
1 Úřad korrektora od listopadu 1850 až do r. 1863 zastával pilný literát Jakub Malý. V listě od 24. července 1863 Sboru děkoval za dosavadní přízeň, dokládaje, jakou mu Sbor prokázal výhodu, povolav ho k úřadu tomu v době, "kde při nastalé ochablosti literarního života jistý a stálý důchod byl podstatným základem jeho výživy." (Registratura Matice) Po r. 1863 byl Jakub Malý více při Slovníku Naučném zaměstnán.
ke straně 195
1 Tento návrh obsahuje pravidla následující: 1. Na každý rok ustanoví se dle stavu výdajných peněz Matice, za jakou peněžní částku každý zakladatel bude moci si vybrati zdarma knih matičných. Mimo to budiž každému zakladateli volno, koupiti si po jednom výtisku kterékoli jiné knihy matičné za nižší cenu, která by pro zakladatele byla ustanovena. 2. Co by kdo některého roku nedobral na knihách do peněžité summy na tento rok ustanovené, připíše se mu k lepšímu na rok budoucí. Kdyby pak krámská cena knih, kterých si kdo zdarma přeje, ustanovenou roční summu o něco přesahovala, vydají se mu na doplacení. Na pocet každého roku musí zakladatel knihy vybrati za téhož nebo za dvou hned potom následujících let. Jak projde třetí rok, přestane právo k summě na první rok ustanovené. 3. Také časopisy od Matice vydávané mají tak jako každá jiná kniha dávati se jen těm zakladatelům, kteří si je zvolí na svůj počet každého roku. (Viz tento spis od 16. ledna 1866 v registratuře Matice České s nápisem "Některé myšlenky o zvelebení Matice České" a Časopis Mus. r. 1866 na str. 301).
2 Ku provedení nového řádu ve vydávání knih matičných obdržel každý zakladatel rokem 1867 za posavadní základní list číslovanou knižku, do níž se zapisuje každého roku i summa peněžitá, na ten který rok Sborem ustanovená, i knihy s cenami, jež zakladatel odebral. Ve prospěch zakladatelů Sbor dal 1878 v několika stech exemplářů vytisknouti seznam knih na skladě jsoucích, z nichž zakladatelé mohou si knihy na svou knižku vybrati. Dále na Musejníku i na všech spisech matičných oznamují se spisy v poslední době vydané jakož i rozličné výhody, jichž nakladatelé soukromní jim při odebírání jistých spisů poskytují. Samo sebou se rozumí, že expeditor tak jako posud i dále za jistou náhradu zakladatelům knihy posílá.
ke straně 196
1 Od r. 1867-do 1. července 1869 vedl tuto hlavní knihu učitel ústavu Skřivanova též za měsíční remuneraci 10 zl.
ke straně 197
1 Ke kontrollování expedice ustanoveno 14. ledna a 10. března 1880: 1) že má pokladník buď každých 14 dní nebo každý měsíc srovnati expediční žurnál s hlavní knihou, aby se přesvědčil, je-li vše řádně zapsáno; 2) že má expeditor přijaté příspěvky odevzdávati téhodně, a to každou sobotu; 3) že se má čas od času i pokladna skontrovati; 4) účty se mají předkládati každoročně.
ke straně 198
1 Tak na př. za účty správně vyhotovené z let 1875 a 76 dáno mu 25 zl.
ke straně 199
1 Jediná pochybená hypotheka fondu matičného pocházela asi z r. 1849; aspoň se v učtech matičných z toho roku poprvé připomíná; zmínka o ní jest doleji ve výkazu základního jmění z r. 1875. Viz str. 208.
ke straně 201
1 Příspěvky zakladatelů k doplnění kapitálu matičného až do konce r. 1863 viz v Časopise Musejním 1864.
ke straně 202
1 Časopis Musejní 1865 na str. 97. - Sbor dne 27. června 1865 se usnesl, aby jmenovaným členům šlechty české, kteří větší summou k doplnění jistiny matičné přispěli, dány byly základní lístky Matice České pro bibliotheky jejich. rodin. Dunder též dostal lístek 1866 zadarmo, jejž daroval Čtenářskému spolku v Novém Strašecí.
2 Tím rozmnožil se počet cenných papírů; pročež koupena za 285 zl, pro větší bezpečnosť ohnivzdorná pokladna, již kurator od r. 1865 některý čas u sebe choval; později však, když všecka správa v Museu se soustředila, jest i ta kasa tam přenesena.
ke straně 203
1 V závorce znamená pokaždé první číslo počet jednotlivých osob, druhé pak počet spolků nebo ústavů.
2 Při tom roce Zápisní kniha matičná vykazuje sice 17 ústavů; ale z těch jest 11 šlechtických bibliothek, jimž Sbor z vděčnosti za příspěvky k fondu lístky matičné zdarma dal.; pročež jsme jich sem nepojali.
3 K žádosti Prokopa Dvorského, rektora v řádu pobožných škol, přeneseno toho roku právo zakladatelské nebožtíka Ondřeje Rettiga doplněním 52 zl. 50 kr. na realku v Nepomuku, jak prý to nebožtik zamýšlel, ale pro náhlou smrť vykonati nemohl.
ke straně 204
1 Protokol od 16. listopadu 1864.
ke straně 205
1 Strany upravení seznamu zakladatelův mnoho oprav toho roku podal vládní rada Šembera, kustos musejní Patera a učitel ve Slaném Janda. Za sestavení seznamu dostal Nebeský 86 zl. remunerace. (Protokol.)
2 Poslední běžné číslo zakladatelské na konci roku 1880 bylo 5443 osob a 241 ústavů a spolků; ale zakladatelů, kteří již celé vkladné složili, bylo tehdáž 3843, mezi nimiž ústavů, spolků atd. 187. Zakladatelů zemřelých bylo 1120, jež od řečeného čísla se odečtou. - Sbor se přesvědčil, že členové neumírající (ústavy, spolky) nejsou hrubě ku prospěchu Matice, pročež usnesením dne 10. listopadu 1880 vyhradil sám sobě přijímání jich; každý takový může jen schválením Sboru státi se zakladatelem Matice. Také ti, kdož buď pod šifrou nebo pod fiktivním jménem chtějí býti členy Matice, mohou býti jen svolením Sboru přijati.
ke straně 208
1 Všecka zde uvedená čísla jsou podána dle Zápisní knihy matičné i dle účtů matičných.
2 V příslušném protokole od 16. února r. 1875 se dokládá, že jistina matičná klesla na 99.227 zl. 32 kr, poněvadž propadl kapitál 3675 zl. na domě 1288-II., vyhořelém to mlýně, asi r. 1849 pojištěný; ale tento schodek podle snesení Sboru nahrazen býti měl zakoupením úpisů hypotheční banky v nominalní ceně 800 zl. Což také se stalo, tak že jistina opět nad 100.000 vzrostla. Dotčený mlýn náležel Benediktu Šimůnkovi a byl jeden z mlýnů Loďkových nebo Šerlinských, tak řečených, naproti ostrovu Žofínskénm. Byla to jediná pochybená hypotheka Matice České. Viz str. 199.
ke straně 209
1 Summa tato na konci r. 1880 takto se vykazuje:
| 1. na jistinách či hypothekách | 41.394 zl. - kr. |
| 2. na úpisech národní půjčky (jednot. dluhu státního) | 15.600 " - " |
| 3. na zástavních listech hypotheční banky | 41.700 " - " |
| 4. na úpisech půjčky města Prahy | 1.000 " - " |
| 5. ve spořitelně | 500 " - " |
| 6. hotovosť v pokladně | 50 " - " |
| 7. nedoplatky úrokové | 283 " 50 " |
| 8. výdajná hotovosť v příruční pokladně | 2.311 " 45 " |
| 102.838 zl. 95 kr |
2 Protokol matičný od 16. října 1872.
ke straně 210
1 Mimo Matici odkázány 4000 zl. Svatoboru, 2000 Českému Museu, po 1000 zl. Sokolu, Akademickému čtenářskému spolku a Matici lidu. O vyřízení této dědické věci horlivě se přičinil dr. Jakub Škarda.
2 Protokol matičný od 10. listopadu 1875.
ke straně 211
1 Sbor ustanovil, aby se tisklo 1700 exemplářů Musejníka a po 1300 Živy a Památek; z nich určeno 1500 exemplářů Musejníka, 1000 Živy a 1000 Památek pro zakladatele zdarma; pak 200 exemplářů Musejníka, 100 exemplářů Živy a 100 exemplářů Památek na předplacení.
ke straně 214
1 Honorár za redakci, který posud obnášel 240 zl., zvýšen na 256 zl.; polovice připadla Vrťátkovi, po čtvrtině náleželo každému z obou druhých redaktorů.
ke straně 215
1 Formát Sborníka měl býti o něco větší než formát Musejníka za příčinou dřevotisků; písmo a honorár jako pri Musejníku. Stran vydávání a předplácení Sbor vydal zvlástní pozvání k obecenstvu v Časopise Musejním.
ke straně 216
1 Neshoda redaktorů výše vyložená objevila se jmenovitě při posuzování článku professora Týna o významu předložky s ve slovesech. Neshoda tato byla sice pak vyrovnána, než Týn vzal článek svůj přece nazpět a vydal jej o sobě.
ke straně 217
1 Viz příslušné protokoly matičné a ono promemoria "Některé myšlenky o zvelebení Matice České" v registratuře Matice České.
ke straně 220
1 Památky vycházely od r. 1854-1863 nákladem Matice, r. 1864 nákladem Kobrovým, r. 1865 nákladem Sboru archaeologického, r. 1866 a 67 nákladem dra. Skrejšovského; od roku 1868 vycházejí nákladem Sboru archaeologického, a to tak, že i dále zakladatelům v levnější ceně se prodávají.
ke straně 221
1 Dle rozpočtu na r. 1873 Sbor ustanovil na Sborníky 1200 zl. a na Musejník 2200 zl.
ke straně 223
1 Sbor chtěje urychliti vydání děl Shakespearových, asi r. 1862 koupil 500 výtisků Romea a Julie ve výborném překladu dra. Čejky, jejž Ferd. Fingerhut vydal a Sboru za levnou cenu (po 21 kr.) přenechal. Ale do celé sbírky děl Shakespearových přijat a roku 1872 vydán druhý překlad téhož kusu od Douchy.
ke straně 224
1 Oněch šest dramat byl dostatek v zásobě, protože jich byl 4500 výtisků tištěno, ostatních pak jen 4000 exemplářů.
ke straně 225
1 Z těch 37 dramat nejvíce Malý přeložil, totiž těchto 11: Veselé ženy Windsorské, Krále Jindřicha VI. (díl první), Krále Jindřicha VI. (díl druhý), Krále Jindřicha VI. (díl třetí), "Mnoho povyku pro nic za nic", Othella, "Konec vše napraví", Marná lásky snažení, "Jak se vám. to líbí", Troila a Kressidu, Periklea. - Douchových překladů jest těchto 9: Život a smrť krále Richarda III., Koriolanus, Julius Caesar, Král Richard II., Večer tříkrálový aneb "Cokoli chcete", Král Jan, Sen v noci svatojanské, Dvé šlechticů Veronských, Romeo a Julie (přeložil dvakrát). - Čejkou přeloženo těchto 9: Cymbelín, Král Jindřich V., Antonius a Kleopatra, Veta za vetu, Komoedie plná omylů, Timon Athenský, Pohádka zimního večera, Král Jindřich VIII., Titus Andronikus. Nad to Čejka přeložil zvláště Romea a Julii, který překlad Ferd. Fingerhut vydal. Čelakovský a, Kolár přeložili po 4 kusích: onen Leara, Jindřicha IV. 1. a 2. díl a Bouři; tento Hamleta, Kupce Benátského, Makbetha a Zkrocení zlé ženy.
2 Cena všech dramat i s tím dodatkem od Malého sepsaným "Shakespear a jeho díla" obnáší 12 zl. r. m.
ke straně 226
1 Časopis Musejní 1857 na str. 582.
ke straně 227
1 Registra Matice České
ke straně 229
1 Ku předním spisovatelům toho věku Erben v Předmluvě k Výboru d. II. počítá též Hyserle z Chodův i doložil o něm, že se k tisku připravuje. Dr. Schebeck má prý jeho rukopis; dosud však tiskem ho nevydal.
ke straně 231
1 Rozpravy historicko-filologického Sborníka jsou z roku 1868: 1. O podřečí doudlebském. Od Václava Kostmícha. 2. Nepoznané posud akkusativy, krátký článek Jiřího Fischera. 3. Několik poznamenání o polském pravopise. Od Jana Baudouina de Courtenay, jenž byl žák varšavského professora dra. Květa, našeho příliš záhy zemřelého krajana 4. Poznámka o spolehlivosti Stan. Bozkowského vydání důležité památky polské "Žaltáře Markéty". Od J. Baudouina. Roku 1870 vyšly tyto monografie: 1. seš. Příspěvek k historii českých samohlásek a o rasurách v Kralodvorském Rukopise. Od. Jana Gebaura. 2. seš. Měšťané a studující pražští r. 1648. Od Ant. Rybičky. R. 1871 vytištěna obšírná monografie Gebaurova "Příspěvky k historii českého pravopisu a výslovnosti staročeské". Posléze r. 1873 vyšly Gebaurovy Úvahy o Nové Radě pana Smila Flašky z Pardubic a o Radě zvířat skladatele nejmenovaného. S úvodem o báji zvířecké. Malému svěřena korrektura Sborníku s honorárem tří zlatých za tištěný arch. - Od roku 1873 posud žádný nový Sborník odboru filologicko-historického nevyšel; ukládajíť se práce tam spadající dílem do Časopisu Musejního, dílem do Listů filologických a paedagogických.
ke straně 232
1 Sborník přírodovědecko-mathematický "Živa" podal až posud ve 12 sešitech tyto práce. Roku 1869 vyšly: I. sešit, Vyvinování se rostlinstva s ohledem na Darvinovu theorii. Od Lad. Čelakovského. II. sešit, O nerostech, jež v pásmu železných rud silurskýcli se objevují. Od dr. Em. Bořického. III. sešit, Bessemerování od Jana Dušánka. Roku 1870: IV. seš., Květena okolí pražského. Od Čelakovského. V. sešit, Rybnikářství. Sepsal František Špatný. Léta 1871: VI. seš., Cesta do Kodaně. Sepsal dr. Ant. Frič. VII. seš, Jan Marek Marci (znamenitý přírodozpytec a mathematik na začátku 17. století). Sepsal Jos. Smolík. VIII. seš., Základové vyšší geometrie. Díl I. Sepsali dr. Emil Weyr a Eduard Weyr R. 1872: IX. seš., Mistr Jan Černý a jeho herbář z r. 1517, příspěvek k historii literatury věd přírodních. Od Jos. Rudy. X. sešit, Cremonovy (znamenitého vlaského mathematika) Geometrické transformace útvarů rovinných. Od dr. Emila Weyra. Posléze oba poslední svazky (XI. a XII.) r. 1874 a 1878 vydané obsahují druhý a třetí díl Základů vyšší geometrie od dr. Em. Weyra a Ed. Weyra.
2 Kursivou sázeny jsou v následujícím přehledu jen ty spisy, které posud nebyly jmenovány.
ke straně 233
1 Svazek Dějin počítán za 2 zl. 80 kr., Erbenův překlad Nestora 3 zl. a Krystallografie 2 zl. pro zakladatele. Nestor tištěn v 600 exemplářích a Krystallografie v 500 exemplářích.
ke straně 234
1 Poslední sešit Výboru vydáván za 1 zl. 20 kr. a tištěno ho 4000 exemplářů jako ostatních. ^Sborník počítán za 40 kr.
2 Druhé oddělení Hanušových Dodavků k Historii Jungmannově, jež se vztahuje zvlášt na 15. století, vydal r. 1871 August Řehoř po smrti svého tchána bibliothekáře J. Ign. Hanuše.
ke straně 235
1 Prodává se zakladatelům za 6 zl. 50 kr.
ke straně 236
1 Dějin bylo od Tempského 2700 výtisků odebráno.
2 S dalšího odebírání té Bibliografie sešlo, protože knihkupec Urbánek chtěl dříve vydávati bibliografii posledních sto let, kdežto Sboru hlavně záleželo na bibliografii běžné.
3 Viz Časopis Musejní 1874 na str. 391.
ke straně 237
1 Koupeno 100 exemplářů za 400 zl.
2 Velišského spis za hotové dáván za 3 zl. 50 kr., na knižku za 4 zl. 50 kr.
3 Koldín na knižku matičnou za 5 zl. dáván.
ke straně 238
1 Důležitý rukopis kroniky této v Cambridgi chovaný přepsal pro Památky naše známý přítel řeči a literatury české professor A. H. Wratislav, nyní farář v Manorbere Vicarage ve Walesu, zakladatel Matice od r. 1849.
ke straně 239
1 Na knižku matičnou vydávají se po 4 zlatých.
2 Praemie 10. listopadu 1880 ustanovené jsou: Praemie I.: Časopis z r. 1851, 1852, pět dramat Shakespearových (Jindřich IV, Richard II, "Jak se vám to líbí", Zkrocení zlé ženy, Perikles), Malého spis "Shakespeare a jeho díla", Čelakovského Květena (Živy svazek IV.), Fričova cesta do Kodaně (Živy svazek VI.). Praemie II.: Časopis Musejní z r. 1855, 1857. Živa ročník 1860. Jirečkův Přehled národopisný (1850), Weyrův spis Cremonovy geometrické transformace. Praemie III.: Časopis Musejní 1859, 1867. Příspěvky k historii českého pravopisu. Praemie IV.: Časopis z r. 1868. Křížkova Zpráva o archivu musejním. Palackého Dějiny.
ke straně 240
1 Snímek Žaltáře Wittenberského prodává se ve skladu Matice České za 20 kr.
2 Dílo to jest 153. číslo dosavadních spisů matičných, a to nejen nákladem Matice nýbrž z části také pomocí její vydaných.
ke straně 246
1 Aby Sbor širší platná usnesení činiti mohl, bylo dle instrukcí třeba třináct přítomných členů; ale v červnu r. 1873 povoleno Výborem Musejním a místodržitelstvím, že Sbor může se usnášeti již při počtu sedmi členů přítomných. - Viz Přílohu. G tohoto spisu.
ke straně 247
1 Příslušný protokol a registratura Matice České.
ke straně 248
1 Kdož pracemi svými k Brusu mimo jmenované členy kommisse přispivali, vděčně připomenuti jsou v Úvodu k Brusu, r. 1876 a 1880 vydanému.
2 Viz Úvod k Brusu jazyka českého r. 1876
ke straně 249
1 Uvádíme zde z posledních sedmi let názvy aspoň některých přednášek, a to takových, jež se belletrie nebo literarní historie a kritiky týkaly. Tak četl r. 1874 ředitel Zelený vyňatky ze svého materiálu o životě Jungmannově a školní rada Wenzig z epické básně " Vojevůdce jednooký"; r. 1875 jednatel o rozvoji básnictvi Českého v 1. polovici našeho věku a 1876 o historickém románu českém. V lednu léta 1877 ředitel Jan Lepař podal rozbor o vyučovací osnově Komenského; roku 1878 přednášel jednatel Tieftrunk o éthické povaze kroniky Dalimilovy, a v říjnu téhož roku četl prof. dr. Král zevrubnou a objektivní kritiku o Mejsnarově překladu Iliady, vyloživ i přednosti i vady jeho. K přednášce této pojí se potěšitelný jeden úkaz v literarním životě širšího Sboru. Prof. Ignác Mejsnar dostaviv se totiž do scliůze Sboru 27. května 1879, vděčně připomenul dotčenou kritiku o překladě svém, načež četl novou čásť překladu svého "o štítě Achilleově", žádaje za laskavou radu v příčině další své práce. I užil všech pokynutí tou měrou, že překlad XXIII. zpěvu Iliady "o tryzně Patroklově", jejž prof. Mejsnar ve schůzi 22. června 1880 četl, došel pochvaly všech přítomných. Týmž spůsobem i ostatní části Iliady přeložil. Roku 1878 přednášel zemský školní inspektor Jan Kosina o libozvukosti v jazyku českém a ministr Jos. Jireček o spisech Karla IV., Maticí vydaných. V lednu 1879 podal prof. dr. Petr Durdík zevrubnou úvahu o skladbě Bartošově a v dubnu téhož roku četl prof. Frant. Patočka rozpravu o příslovích, srovnávaje zejména přísloví česká s německými. Dne 24. února 1880 podali prof. Schulz a redaktor Sobotka zprávy, jak si na ten čas cizina všímá literatury české. Onen ukázal na nejnovější v ohledu tom příznivé zjevy v publicistice německé, anglické, francouzské a vlaské, tento promluvil o časopisectvu slovanském, vysloviv to přání, aby se jmenovitě u Polákův a Rusův větší pozornosť k našemu souvěkému písemnictví jevila. Mimo to Schulz četl za nepřítomného básníka Svatopluka Čecha čásť zajímavé básně jeho "Sekerník.u V březnu r. 1880 přednášel Klika, učitel skol měšťanských, o paedagogické literatuře, zejména nejnovější. Dále téhož roku podal prof. Schulz pěkný obraz o rozvoji nejnovějšího epického básnictvi a romanopisectví českého, prof. Metelka četl úvahu o zeměpisné literatuře, pokud se týká středních škol, konečně prof. dr. Král pojednal o nejnovějších českých kommentárech klassiků latinských a řeckých. Nový pak rok 1881 zahájen v lednu přednáškou sekretáře Jaroslava Vrchlického, jenž podal úvahu o prosaických spisech vlaského básnika Leopardiho a přečetl některé vyňatky z nich.
ke straně 251
1 K tomu sice dosud nedošlo, jmenovitě pro nesnáze, které zapůjčení originálu spůsobuje; jest se však nadíti, že aspoň o přepsání rukopisu tak vzácného samo Museum se postará.
ke straně 252
1 Měly se .vydávati staré památky v trojí řadě: První řada obsahuj spisy nejdávnější až do počátku 15. století ve dvou oddílech, jichž rozhraní buď asi r. 1330; druhá řada zavírej spisy od doby Husovy až do konečného ustálení nynějšího jazyka spisovného, tedy asi do 1. 1520-1530; třetí řada obsahuj spisy pozdější. Vydávají se ve formátě Malé encyklopaedie nauk.
2 Otištěny jsou v Časop. Mus. r. 1876 str. 182-185.
3 Předseda kommisse ministr Jireček dal asi 100 výtisků své publikace "Podkoní a žák" zdarma do skladu matičného; výtěžek z nich připadne fondu na vydávání Památek staré literatury.
4 Na konci r. 1880 zasedali v řečené kommissi: Jireček jako předseda, Emler, Gebauer, Hylmar, Kosina, Tieftrunk a Vrťátko.
ke straně 253
1 Roku 1865 poslala Matice Slovenská Matici České svůj diplom, Sbor pak poslal jí zakladatelský list Matice České.
ke straně 255
1 Zároveň Matice k žádosti předsedy jihoslovanské akademie, dra Františka Račkého, štemple a matrice písma hlaholského zapůjčila Haasovcům, aby ulili písmo, jehož Rački potřeboval k vydání některých památek hlaholských.
ke straně 260
1 V řečeném místodržitelském dekrétu oznámeno Sboru, že může pro sbírky řečené zříditi spolek jiný a žádati za potvrzení jeho. I zdá ae, že s tímto pokynutím souvisí také založení Svatoboru, jež ke konci r 1861 se stalo.
ke straně 261
1 Takové rukopisy pak od Musea druhdy půjčovány k vytisknutí. Tak téhož r. 1870 stalo se na př. Ranným lékařstvím Rhasesovým, jehož k vydání propůjčeno Spolku českých lékařů.
ke straně 282
1 Instrukce tyto nalézají se v Instrukcích, pro oba Sbory Výborem Musejním 22. ledna 1870 vydaných, jakožto §§. 9., 11., 12., 14. a 15. Toliko dodatek v čl. 4. o platných snešeních byl později doložen a v protokole matičném od 11. června 1873 poznamenán.
2 Dějiny Musea království Českého mylně uvádějí den 4. května; bylť zajisté Purkyně podle příslušného protokolu musejního dne 4. května 1852 od Výboru jmenován náměstkem a teprv 2. listopadu téhož léta kuratorem Matice.
ke straně 283
1 Datum, od kterého členství počítáme, jest po každé ten den, kterého každý člen po prvé Výborem Musejním dle protokolů musejních potvrzen byl.