|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a mý přenejmilejší dítě! Milost Boha všemohoucího a ochrana jeho milých svatých andělů zůstávej vždyckny s Tebou, toho Ti každý okamžení na jeho božskýb milosti vinšuji a ustavičně žádám. Mý roztomilý dítě! Tvý psaní, 26. minulýho měsíce datirovaný, jsem dostala 6. Novembris a z mnoho věcí nad ním se zaradovala i taky zarmoutila, že tam tak (jakž dokládáš na neštovice) hrubě mrou. Mně se to zdá, že Ty to tak jen, abych se hrubě nestarala, nejschváleji o těch neštovicích píšeš a jinší že jest boží morová rána. Můj Kriste Ježíši, pro přímluvu tvý nejsvětější rodičky Panenky Marije, svatého milého Františka a svatýho Dominika račiž Tě sám ode všeho všudy sumou zlýho na duši i na těle chrániti! Nemám většíhoc outočiště po Pánu Bohu jako k tý přeblahoslavený Panně, kteráž mi mnoho, mnoho spomohla a při svým nejmilejším synáčku zjednala a, když mi nejtížeji, skrze její přesvatý orodování pomoc a polehčení v svejch těžkostechd zřetedlně ne jednou, než množstvíkráť jsem poznala. I nyní v mý největšíf potřebě a žádosti že mne oslyšeti neráčí, silně věřím, kterouž na tu nejlítostivější Matku skládám o Tebe, mý jistě nejmilejší dítě, nebo přepodivnýmg způsobem Tebe Bůh ráčí chrániti. Věřím, že i nyní ráčí Tě těch všelijakejch nemocí zachovati. Posílám Ti teď grošíčekh zlatej, znáš-li ho,ch z svýho hrdla, kterej jsem od mnoha let nosila pro morní nakažení; mý nejmilejší dítě, jsi-li na mne laskav, nos ho na hrdle, dajíc ho na ňákou pantličku, neboť má všechna radost v tom světě nejvíceji jest, když jsi Ty a Tvůj bratříček zdráv, taky jsem já při tom zdráva. Mnoho jsem bolestí a těžkostíd na svým zdraví měla po ty líta, co váš milostivej pan oteci a můj přenejmilejší, upřímnej pan manžel umřel, nyní, chvála Pánu Bohu, mírně zdráva jsem, ani, buď Pánu Bohu pochváleno, tak často tý růže nemívám. Nevím, jak dáleji se mnou Pán Bůh naložiti ráčí. V tyto časy nepříležitostí lecjakejchs je dosti, ale to mi všeckno lehko, jen když jsi Ty, mý milý dítě, zdráv.
S tou Jihlavou přecej nežertují, opravdově jí dobejvají,1 nemusí hrubě panu Václavovi Čabelickýmu2 tam veselo bejti. Můj Bože, což jsou Tvoji soudové nezpytatedlní,k dosti zde dlúho byl stále a, jak vyjel, nešťastněl vyjel, vše řízení boží. Od nás, totiž z mejch statků, k Jihlavě musí se vypravovati šancknechti,8 tesaři, fůry i dodávání profiantu, podobně i jinší tak kontribucím dávají. Jistě, kde může, náš pan nejvyšší4 přátely mi i vám činí, jakož taky s pomocí boží i pana Vratislava, hejtmana našeho,6 tak k tomu naklonil, že proti prvnějšímu způsobu všecken jest proměněnej,n a tak bohdá že svou dobrot[o]u všecky naše nepřátely přemůžeme.
Že jsi mýho poručení nenaplnil strany poděkování, z jaké příčiny se to stalo, jsem srozuměla [z] od Tebe psaní mně poslaného a datirovaného 19. Octobris. Na týž psaní jsem Ti dala odpověď 6. Novembris; moc mně dobrodiní mejch při tom přičítáš, nechtě to při tom, neráda bych konečně jak tobě tak druhýmu zlýho přítele kde zejskala, radšio vždy dobrýho slova propůjčím, O to jméno druhý místo prvního s bedlivostí se poradím6 a Tobě napíši (než jest tak psáno, jakž prvy víš); a "na Radeníně a Chustníku"7, já jsem řekla: "to jsou mý vlastní statky",8 řekl: "nic neškodí, ale vždy bude se to vědít, na koho to míním", a zatím po Tvejch budoucích bratr následuje; o tu druhou věc taky se poptám. O tu třetí věc pilně se Pánu Bohu modli, aby Bůh to změnil, není-li v tom vůle boží a k Tvýmu duše i těla dobrýmu, a dej tím oumyslem začastý svatou almužnu i taky půst svatej sobě ulož asi po třikrát; půst, almužna, modlitba nebesa proráží a hbitý posel [je] ku Pánu Bohu. Víš, mý dítě, že jsi kolikrát pro mne sobě půst uložil. Náš pan Zikmund9 bedlivej pozor na to dává, a by mohl nejmenší věc o tom slyšeti, hned by hleděl to předjíti, ale zchytra se to děje, tam se připovídá a před námi nejmenšího slova se neříká. Pomůže Pán Bůh, bezpeč se, víš o mně, když jsi pacholete nechtěl, že jsem Ti ho nedala, nad to tuto důvěrnost měj ke mně!
O tu španihelskou jízdu10 mi napiš, pan Zikmund nic k tomu neradí, jest se nač rozmysliti. Od J. M. pana hraběte11 dnes 2 neděle jsem Ti toto psaní měla poslati, otevřelp je nejschvál pan syn,12 aby věděl, co píše. Leží za tou jízdou mnoho, mý milý dítě. To by[s] byl vystrčen, jen aby se mohlo dostati beránka, dovtip se jakého z Hišpanie dostávají, a potom: měj se dobře !13 Věř mi, mý dítě, že by sq hofmistrem14 bylo za nejlepší učiniti hned smlouvu, co se mu dáti má. Starý přísloví "co ústa smluví, k tomu ruce sáhnou", víš, jak jest na světě předivně. Než Ty se ostejcháš jeho, již přecej vezmi resolucí a promluv s ním, bude jistě hrubě dobře tak, jakž píši.
To psaní J. M. panu nejvyššímu maršálkovi15 jest dnes posláno do Vídně, nebo J. M. ráčí [ve] Vídni zůstávati. Mý nejmilejší dítě! Pan Rašín16 posavád sem nejede, ani mi Tvýho psaní neposílá. Verdemon jest s ním zle spokojen, dostal psaní z Paříže, že jsou mu tam 90 dukátů půjčili, druhý psaní v švejcarskej země, že mu v tom městě San Cala17 půjčilir 110 fl. víceji, též že panu Verdemonovi z Paříže píší, že do 30 zl. od psaní tam zůstane. Já jsem mu vzkázala,ř že vím konečně, že Ty nic dlužen nejsi, nebo že jsi Ty, chvála Pánu Bohu, vždyckny peníze měl a od svejch psaní platil. Jak to pak s těmi psaními, pro Boha, musí bejti, jáť na to stále myslím. Paní Rašínová, co jest tam její pan syn byl, jistě nevím, aby zlatej od psaní dala, já jsem jak na poštu odsud, taky od Tebe, vždyckny svejmi penězi vyplácela psaní. Od pana Záruby18 zase žádný odpovědi nemám, taky jsi tu, tuším, něčím ho založil a peněz půjčil. Kdo půjčí, nejmilejší přítel a, když upomíná, tuť oceť i se džbánem1 rozlije a převrhne.
Panna teta vděčně od Tebe psaní přijala, zase Ti píše, byla u mne včera, přinesla psaní a dnes zase nechtěla než psaní, co píše, ukázati. Bratříček, Zuzrlička poslušně se Ti poroučejí. Pana hofmistra pozdravuj pěkně ode mne! Psáno spěšně z Prahy 9. Novembris A. 1647.
Tvá upřímná máteř do mý smrti
Z. Č. z H.
Poznámky
a vokamžení,
b boský,
c věčího,
d těškostech a pod.,
e mnostvíkrát,
f největčí,
g přepodivnejm,
h krošíček,
ch znalšího (?),
i votec,
j předce,
k nespytedlný,
l nešťasně,
m contribucí,
n proměnnej,
o rači,
p odevřel,
q z,
r pučili,
ř skázala,
s vocet,
š žbánem.
1 Sr. list LXV.
3 Dělníci na dělání šancí.
4 Myslík.
6 Pro souvislost tohoto místa sr., co psala paní Zuzana synovi o kšaftu prastrýce Heřmana shora v listě LXIV.
7 Heřman zřejmě tituloval ve svém kšaftu Humprechta Jana Černína "Jan Humprecht Černín z Chudenic na Radeníně a Choustníku", což bylo vadné.
8 Vskutku to byl majetek paní Zuzany po otci resp. sestře. H. J. Černín se mohl psáti "na Kostomlatech a na Mitrovicích" podle zboží, jež byla jeho otcovským dědictvím.
9 Myslík.
11 Heřmana Černína.
12 Myslík.
13 To znamená: Prastrýc Heřman by chtěl jen Tvým prostřednictvím vysloužiti si řád zlatého rouna [nejvyšší vyznamenání soudobé aristokracie zemí habsburských], ale jinak by se o Tebe nestaral.
14 Danielem Krásným.
15 Adamovi M. z Trautmannsdorfu (sr. výše list XXX., p. 8)).
16 Společník Humprechta Jana z Italie a Francie.
17 Sankt Gallen - Svatý Havel ve Švýcarech.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 7. prosince 1647.