|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Všemohoucí i nejmocnější Pán Bůh rač Tě sám milostivě na duši i na těle ode všeho všudy zlého, duši i tělu škodného chrániti, předně zdraví a při tom jinší všechno nejlepší dobrý dáti, toho Ti upřímným mateřskýma srdcem každý okamžení žádám a vinšuji. Mý přenejmilejší dítě! Tvý psaní [z] 10. Novembris jsem před dvoumi nedělemi dostala, na kterýž jsem Ti zase hned odpověď dala s nápisem do Paříže. Nepochybně že jsi je, než toto psaní Ti přijde, dostal. Jakou nevypravitedlnou starost o Tebe, mý nejmilejší dítě, mám, nyní pak ještě se víceji starám, že jsi v tom nebezpečenství tak dlouho se zdržoval. Dostala jsemb včera od Tebe dvoje psaní, jedno 16. a druhý 23. dito datirovaný, a to ještě v pochybnosti mám, aby[s] odtud1 jel, nebo převelice rád odkládáš, a což jest po všem všudy, kdyby[s] Ty nemocen byl, an prvy dosti starostí mám a nejvíce, mý přenejmilejší dítě, o Tebe. O Evičku2 jsem se taky teď velmi starala. Jak jsem Ti byla 23. dito psala, že stůně, na ráno se jí neštovice počaly metati, takjich přesmírně mnoho měla, obzvláště na tváři a rukou, nevím, bude-li co na ní znáti; ještě ani z lože nevstává, nemůže choditi, zespod nohy jich moc má. Pan Kapoun se jich tak převelice hrubě bojí, neměl jich, praví. To děvčátko3 jim umřelo na neštovice, včera tejden jest pochováno u svatýho Petra,4 ne přílišná žalost pro ně, čistej andělíček ku Pánu Bohu. Pán Bůh račiž Tebe a bratříčka taky pozdraviti! Já jsem nyní, chvála Pánu Bohu, zdráva. Můj rozmilej, nejmilejší synu! Že jsi opěty, chvála milýmu Pánu Bohu, při Jeho Milosti arciknížecíc 5 takovou milost našel, budiž Pán Bůh na věky věkův z toho pochválen, dejž Ti to milej Pán Bůh, abyjs] jak předně Jeho božskoud milost tak jinší lidi ve všem dobrým vždyckny k sobě náchylný nalezl, neboť Tě milýmu Pánu Bohu a Rodičcee boží ustavičně poroučím. Věřím silně, že Tě Pán Bůh neopustí. Jistá věc, žeť jest dobře věděl ten hrabě [z] Švarcemburku,6 že jest měl pan syn Černínku, při nejmenším, že jest byla Tvá strejna, neví-li, že byla sestra. Jistě Ti to přecef musím napsati a radost srdce mýho vyjeviti, kterak tak převelikou chválu máš ode všech všudy, kdo jen se o Tobě kde zmíní z těch cizozemců; jakož včera u mne byl pan syn,7 povídal mi a jmenoval několik, zdaliž já to umím jmenovati,g vlašský neb francuzskýh slova, že se mu píše ano i zdetky mnoho nyní jest z cizích zemí,ch kterak, chvála Pánu Bohu, svýmu národu a Čechům k velikej poctivosti jsi v cizích zemích,ch že se to může říci i psáti, že nejmenší hany v ničemž se Ti dáti nemůže. Mý přenejmilejší, roztomilý dítě! Prosím Tě velice, učiň mi to k vůli, čím Tě lidéi více chválí, tím buď pobožnější a pokornější a Pánu Bohu stále děkuj a Jeho milosti se božskýd vždyckny poroučej a pros Pána Boha, aby Ti milej Pán Bůh ráčil dáti, aby[s] v jeho svatej vůli ustavičně a všem tom, co se Pánu Bohu líbí, mohl zůstávati, a všeho toho se varovati, což by proti vůli boží, spasení Tvý milý duše a tělu k zlému bylo,j a tak bohdá, čím dáleji, tím víceji Pán Bůh při Tobě všeckno dobrý činiti ráčí. Věř mi, mý přemilý dítě, že jest pan Zikmund7 Tvůj upřímnej a opravdovejk přítel, jistě, když o tobě co mluví a povídá, čistě slzí a tak mnoho dobrýho vinšuje. Nejmenší proměny nemohu až posavád při něm poznati, ještě mi se zdá, že, čím dáleji, tím víceji jest k nám náchylnější. Taky je, Pán Bůh ví, chudina, jako v trejbu,8 však hned raníčko přede dnem jezditil musí do tejný rady k J. M. C. Dobrejtě a upřímnej člověk, nemohu až posavád o něm jináč říci, dejž Bůh, aby se neproměnil! Jestliže se kdy ožením, ještě nevím, aby kde dokonalej oumysl měl. Stěží Bětušku již dostane, nebo jsou nyní mylný ženění; onatě chudinka všeckno zlý i dobrý podstoupila a pro lásku upřímnou smrtí to zaplatila. J. M. arciknížecí'6, soudím, že jest ráčil věděti, že jsi švakr pana syna.7 Můj rozmilej synu, dokládáš, že, chvála Pánu Bohu, všudy velcí páni k Tobě naklonění jsou, jen aby[s] mou milost zasloužil, já jsem vždyckny ta upřímná, laskavá matka, obzvláštně pak když, děkuje Pánu Bohu, hledíšn v mý sirobě a sešlosti věku tím těšiti, co jest Pánu Bohu líbezného, duši i tělu tvému spasitedlného, dobrého a rnně potěšitedlného a poslušného, nebo Ti jistě neradím k ničemuž zlému a ráda bych Tě přede vším zlým v hrsti, by možná bylo, zavřela. Jáť nevím, kdeť ty psaní zůstávati musí, Pán Bůh ví, žeť Ti každou sobotu píši, dnes tejden jsem nepsala pro mou velikou starost a žalost o Evičku, myslela jsem, že asi, čehož Bůh chrániti rač, umře, tak se zle měla s těmi neštovicemi. Mý dítě, já nevím, proč by to dětinství bylo francouzskyo psáti, zdaliž jest to komu cizímu? Na druhý psaní, můj nejroztomilejší synu, tuto odpověď dávám: o ten titul, mý dítě, učiň, jak se Ti líbí. Taky jsem dostala teprva od pana Rašína Tvý psaníčko s prste[ne]m, [z] kteréhožto prstenu, mý nejmilejší dítě, velice vděčně přijímajíc, nastokráte děkuji. Když jsem jej dostala, neviděla jsem Tvýho erbu, až jej Heřman uhlídal, právě mi tak dobře na prst u malíku na levý ruce. Můj přemilej, nejmilejší synu! Z Tvýho obšírnýho psaní jsem porozuměla, že ne zlou mysl by[s] měl do Hišpanije jeti9: jest ovšem tak, že by[s] se čistě projel, ale já se Pána Boha dokládám, že těch prostředků a důchodů nemám, abych Ti měla tak mnoho, co by tam zapotřebí Ti bylo, posílati. Co jsem Ti kolivěc tu posílala, toť se Pána Boha dokládám, nevím, abych 1500 fl. důchodních peněz Ti poslala, všeckno, co jsem prvy zachovaný měla, již se taky přechází, 3 líta doma nejsem, málo-liž se, pro Boha, utratí ? Toho psaní panu hraběti10 nedám, nebo by on na to chtěl přeceftu Tvou jízdu míti, a, když by[s] neměl peněz na cestu, co by[s] činil, já Ti nemám, co na touž cestu dáti, a pan hrabě, nerci-li zlatej, ale krejcaru by Ti nedal na tu cestu, a tak by[s] málo bez peněz na tý cestě svedl. Dokládáš, že by[s] v známost králi a pánu svému přišel, poněvadž J. M. K. ráčí v Hišpaniji zůstati a čekancem bejti11: tak by Ti ta známost málo prospěla, jsouce pak při J. M. královský v ňáký povinnosti, musel by[s] tam v Hišpaniji zůstati a tak já Tebe a Ty mne do smrti bychme se neviděli a neshledali. S těžkemp pan hrabě na jakej ouřad Tvůj myslí, než spíšeji to, aby skrze Tebe mohl dostati to zlatý rouno, kterýž chce míti, nebo jest tak pravil, že by to bylo dobře, aby[s] se projel.12Rozpomeň se na svýho nejmilejšího pana otce,r jak jest se v Turcích měl,13 starý přísloví: "u strejce, u děda, kdo nemá svýho, tomu běda" ! Dokonce tu jízdu z mysli vypusť a pomalu se k Čechům stroj, bude Ti užitečněji, jak jsem Ti dnes 2 neděle psala, dokud J. M. pan strejc14živ, aby[s] mu ještě posloužil a trošku si vysvědomil, co a na čem jsou J. M. věci, soudí-li Ti Pán Bůh ten odkaz, aby Ti potom tak těžkop nepřišlo, nebo věř mi, mý milý dítě, že při tom velkým odkazu mnoho starostí a fresunku15 míti budeš. Panu synu na tom by nic nesešlo, kdyby[s] Ty jel, on to povídá, co se při něm, při jeho dobrým svědomí jako upřímným příteli nachází, jistojistě nemohu, toť Pán Bůh ví, nejmenší falše až posavád znáti, než, co řekne, to poví, že mohu znáti upřímnost srdce jeho. Tomu vexluř nemohu rozuměti, zdaliž ho nyní žádáš, čili jsi ho chtěl pro tu jízdu, nicméně asi sto dukátů bohdá brzy Ti pošli. Těch krajků16 bych neprodával, budeš bohdá, když domů přijedeš, na obojkys krajků potřebovati, zde jsou tak velice drahý a nic na nic nejsou. Za novinu Ti, kterouž, soudím, nerad uslyšíš, oznamuji, že se bude slečna Berkovna vdávati za pana Karlíčka z Valdštejna,0xb9 17 slouží jí pilně, dejž jí Pán Bůh štěstí, již taky jednou ten osudt a dovolení pantáty přišlo. Paní Kryzlová18 již snad paní hrabinku Berkovou opustí a [s] slečnou bude, když se již slečna vdá, kýmžu bude koho těšiti. Nevím, dáš-li si černý šaty šíti. Byla jsem Ti před některou nedělí psala, co to na vrchu na tituli znamená, že píšeš pasfortl,19 já to neumím tak dobře napsati, snad to proto píšeš, že zaplaceno od listu, nebo na pana Rašína přes 20 fl. pokládali kdesi, tam, jak jsem Ti psala byla o tom. Tvý psaní od pana hraběte10jsem otevřela,v když mi vzkázal, že Ti tak něco čistýho píše, že se budeš z toho těši[ti]: nemohu v tom psaní nalézti, z čeho by[s] se těšil. Moji všickni se Ti pěkně poroučejí. Pán Bůh s námi! Psáno hrubě spěšně 7. Decembris 1647. Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č. z H.
Heřman se Ti svejmi poslušnejmi službami poroučí. Pana hofmistra20 pěkně pozdravuji a bohdá přes tejden odpověď dám.
Poznámky
a upřímnejm, mateřskejm,
b dostalči (zkomoleno patrně),
c arciknížetcí,
d boskou a pod.,
e Rodiče,
f předce,
g menovati,
h vlaský neb francuský,
ch zěmí a pod.,
i lidě,
j zde se v orig. ještě jednou opakují slova "se varovat",
k vopravdovej,
l jestiti,
m vožení,
n hlediž,
o francousky,
p těškem a pod.,
r votce,
ř vekxlu,
s vobojky,
š Valštejna,
t vosud,
u kejmž,
v votevřela.
1 T. j. z Brusselu, kde patrně vypukla néjaká neštovicová epidemie.
2 Kapounovou.
4 Patrně u sv. Petra v Praze na Poříčí.
5 Arciknížeti Leopoldu Vilémovi, který byl v té době místodržíclm v španělském Nizozemí a na jehož dvůr H. J. Černín v Bruselu přišel.
6 Jan Adolf ze Schwarzenbergu, o němž byla již zmínka shora v listě XLI., p. 30), byl i na brusselském dvoře Leopolda Viléma jako nejv. hofmistr arcivévodův rozhodující osobností.
7 Míněn Myslík.
8 = v kole.
9 Pro souvislost sr. listy LXVIII. a LXIX.
10 Míněn prastrýc Humprechtův, hrabě Heřman.
13 Jan Černín, otec Humprechtův, doprovázel strýce Heřmana na jeho cestě do Turek 1616-1617. Podle narážky paní Zuzany měl se při tom v družině lakotného otcova bratra velmi nedobře.
14 Prastrýc Heřman.
15 = užírání se, hněvu, rozčilování.
16 Brussel byl už tehdy proslulý svým průmyslem krajkářským. Humprecht Jan tu patrně nakoupil krajek, když však se mu nedostávalo peněz, chtěl je prodati.
17 Karel Ferdinand z Valdštejna byl syn známého nejv. hofmistra král. českého z dob českého povstání pana Adama z Valdštejna. Z otcovského dědictví dostal (1638) Lovosice, Roždalovice a Dětenice, ale většinu svého majetku později prohospodařil. Ve veřejném životě českém své doby se nijak významněji neuplatnil. Sr. list IX., p. 6).
18 Matka pana Krýzla, o němž byla řeč shora v listě X., p. 6), komorná u paní Berkové.
19 Sic!
20 Krásného.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 14. prosince 1647.